Sedláme Linux, 4. díl: instalace

V dnešní, v pořadí již čtvrté, části našeho seriálu se podíváme na instalaci systému GNU/Linux. Projdeme si obecné principy instalace od rozdělení disku až k základní konfiguraci systému.

Příprava diskové oblasti

Než začneme se samotnou instalací, musíme připravit disk tak, aby na něj bylo možné bez ztráty současných dat systém nainstalovat. Předpokládám, že na disku máte v tuto chvíli instalovaný systém MS Windows 95+.

Základem všeho je rozdělení disku. Tedy vymezení oblasti, kterou GNU/Linuxu přenecháme. Právě tato část instalace může být někdy "kritická".

Rozdělit diskové oblasti tak, abychom neztratili existující data, je přesto úkol snadno splnitelný. Většina moderních distribucí obsahuje jako součást instalačního průvodce nějaký nástroj, s jehož pomocí můžeme celou tuto akci snadno provést jen několika kliknutími. Pokud ale vaše distribuce takovou "vymožeností" nedisponuje, budete muset disk rozdělit ručně.

Ze všeho nejdříve spustíme defragmentaci disku (Programy -> Příslušenství -> Systémové nástroje -> Defragmentace disku), čímž zajistíme, že veškerá data budou "pohromadě" a nebudou tedy roztroušena po celém disku. Následně použijeme některý z řady nástrojů pro rozdělování disku. Asi nejoblíbenějším je Partition Magic.

Po jeho spuštění vybereme diskovou jednotku, z níž chceme odebrat diskový prostor. Nejčastěji tedy C:. Tím nám vznikne prázdná oblast o určité velikosti a můžeme s ní dále pracovat. Nyní byste měli být vyzváni k naformátování nové diskové oblasti.

Volba souborového systému

Každá disková oblast musí být naformátována, aby s ní systém mohl pracovat. Ale otázka je JAK ji naformátovat - nebo lépe - NA CO ji naformátovat. K dispozici je totiž celá řada souborových systémů, od známých FAT16 nebo FAT32 až po nejrůznější systémy se zvrhlými názvy. My se chytíme dvou - ReiserFS a Ext3FS.

Pokud program, kterým jste diskové oblasti rozdělily, nepodporuje tyto dva souborové systémy, nezoufejte a práci klidně ukončete. Snad všechny linuxové distribuce umožňují naformátování disku před instalací. A zde určitě oba souborové systémy naleznete.

Vyhněte se Ext2FS, který bývá podporován poměrně často. Toto je vlastně starší verze současného Ext3FS, ovšem bez podpory žurnálování (co to je si vysvětlíme později). Rozhodně byste měli zvolit některý ze dvou uvedených, tedy Ext3FS, případně ReiserFS.

Instalace systému

Způsobů jak nainstalovat GNU/Linux je celá řada. Můžeme například instalovat z CD, FTP, HDD nebo z lokální sítě. První způsob je nejčastěji používaný a pro začínající uživatele systému asi celkově nejvýhodnější.

Sáhněte tedy po prvním instalačním CD z vaší sady a vložte jej do mechaniky. Restartujte počítač a vyčkejte, až se CD spustí (v BIOSu musí být nastaveno čtení z CD před čtením z HDD).

Jak jsem minule slíbil, budu se nadále zabývat instalací distribuce SuSE. Pro ostatní bude ale postup velmi podobný.

Měli bychom před sebou vidět nabídkové menu programu YaST2, což je instalační průvodce právě distribuce SuSE. Ze všeho nejdříve budeme dotázáni na výběr jazyka, následně zadáme rozložení klávesnice, časovou zónu a další typické instalační údaje, které nakonec ovlivní chování našeho systému na bázi uživatelského prostředí.

Pokud jste dosud nerozdělili disk nebo ho nemáte naformátovaný, přejděte pod záložku Dělení disků. Ovládání je zcela intuitivní a určitě se v něm proto rychle zorientujete.

Nyní je ten pravý čas pro výběr aplikací, které budeme používat. Ty jsou rozloženy podle sekcí - například Hry, Programování, atd. Můžete buď zaškrtnout nějakou z přednastavených voleb, kdy se nainstaluje určitá část systému nebo si ručně vybrat jednotlivé balíky, které chcete instalovat. To vám ale zabere pěknou chvíli a navíc to vyžaduje i jistou znalost systému a závislostí. Doporučuji tedy sáhnout právě po některé ze standardních instalací.

Když vše odsouhlasíme a přečteme si zprávu, že systém bude nainstalován, začne samotný proces. Celá instalace může trvat zhruba 15 minut až 6 hodin. V závislosti na množství vybraných balíků.

Tím to ale nekončí. Po úspěšném provedení instalace musíme ještě provést minimální konfiguraci systému. Konkrétně pak zadání hesla pro administrátora systému a založení alespoň jednoho běžného uživatele. Mělo by se jednat o účet, který bude správce systému používat k běžné práci.

Pak už jen zvolíte, zda chcete používat grafické nebo textové přihlašovací prostředí. Doporučuji spíše to grafické, jinak se může stát, že budete trošku dezorientováni.

Nyní opět všechno uložíme a odsouhlasíme a přijde na řadu konfigurace dalšího hardware. Osobně bych se tím příliš nezatěžoval - snad veškerý podporovaný hardware by měl být rozeznán automaticky.

V samotném závěru instalace už jen vybereme zavaděč systému, který chceme používat. Máme na výběr buď GRUB nebo LILO. Zvolte GRUB a instalaci ukončete.

Jen doplním, že zavaděč systému je program, který se stará o zajištění přístupu k jednotlivým systémům na disku. Po spuštění počítače by se měla objevit nabídka tohoto zavaděče, v níž bude přehled všech instalovaných operačních systémů a vy si jednoduše zvolíte ten, který chcete právě spustit.

Tolik tedy k základním instalačním principům. Příště už začneme se systémem aktivně pracovat.

Témata článku: Hardware, Linux, Celý systém, Instalační systém, Instalace, Celý disk, Díl, Samotný hardware, Lily, Lin, Lili, Instalovaný systém, Instalační CD, Kritická část, CD Linux, Celá řada

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

26 procesorů v důkladném testu

Zhodnotili jsme 18 bezdrátových reproduktorů

Jak fungují cash back služby?

Pohlídejte své děti na internetu