Český Telecom, ČTÚ i ministerstvo Informatiky promarnili poslední šanci dokázat veřejnosti, že cenově dostupné a kvalitní připojení k Internetu je jejich prioritou. Platforma ZUI a s ní většina veřejnosti ztratila rok jednáním o paušálním Internetu. Proto se sdružení Internet pro všechny rozhodlo na svých stránkách věnovat pozornost alternativním způsobům připojení k Internetu.
Kampaň na bezdráty začíná!
Tak jsme se konečně prokousali k tomu, co vás zajímá nejvíc. Z výše popsaných skutečností vyplývá, že obyčejný uživatel žijící mimo velké aglomerace nemá moc šancí, že by se v brzké době dočkal časově ani datově neomezeného připojení k Internetu. Existují v podstatě jen 3 způsoby, jak na venkově získat neomezené připojení. Satelit, mobilní telefon (nebo modem, služba Eurotelu) a bezdrát . My jsme se rozhodli věnovat svojí pozornost sítím bezdrátovým. Vytvořili jsme pro začátek seznam sítí, o kterých si myslíme, že si zaslouží trochu reklamy.
V našem seznamu budeme rozlišovat mezi neziskovými komunitními sítěmi a sítěmi, které provozují komerčně lokální provideři. Komunitní síť většinou vytvoří pár nadšenců, všechny náklady nesou převážně rovným dílem všichni její členové a ti také rozhodují o jejím dalším rozšiřování. Komunitní síť slouží nejen k připojení uživatelů do Internetu, ale i k vzájemnému propojení jednotlivých uživatelů mezi sebou. Příkladem takové sítě může být například Wifi síť v Táboře, Děčíně nebo ve Šternberku.
Na trochu odlišném principu funguje síť, kterou provozuje tzv. „lokální provider“. Lokálním poskytovatelem Internetu se může stát kdokoliv z vás. Na rozdíl od provozovatelů komunitní sítě, se však už „lokální provider“ nemůže tvářit, že vše je skoro zadarmo. Za své služby inkasuje peníze a to ho zavazuje. Musí si vyběhat živnostenské oprávnění, licenci na ČTÚ (č.GL - 28/S/2000), dostatečnou konektivitu (minimum na rozjezd je půl mega) a spoustu dalších formalit. Také výběr míst pro umístění přípojných bodů není v dnešní době jednoduchý. Většina strategicky výhodných míst už je obsazená mobilními nebo alternativními operátory a za umístění antén se platí nemalé měsíční částky (např. stožáry Českých radiokomunikací začínají na částce 5 tisíc měsíčně). A proto zastáváme názor, že nadšenci, kteří se rozhodnou v tomto oboru podnikat, překonají výše zmiňované překážky a přesto dokáží kvalitou a cenou služeb konkurovat mnohem větším firmám s dostatečným finančním zázemím, si zaslouží náš obdiv.
Opět si dovolíme uvést několik příkladů. Z našeho nejbližšího okolí je to síť v Sušici na Šumavě (v současné době zhruba 60 spokojených uživatelů) a z jiného koutu republiky třeba síť v Náchodě (víc než 100 uživatelů) nebo v Uherském Hradišti a Zlíně. Neměli bychom také zapomenout na bezdrátové sítě, které provozuje sama obec a které jsou sice svým charakterem komunitní, ale mají vyřízené všechny formality, licenci od ČTÚ, jen jsou podle zákona „uzavřené“nebo chcete-li „neveřejné“. Připojení k takové síti je potom umožněno pouze vybrané skupině uživatelů např. všem občanům vlastnícím nemovitost na katastrálním území určité obce. Typickým příkladem je obec Velký Týnec a zdá se, že i obec Sloup ( zde zase občané založili občanské sdružení SVNET).
Co najdete v našem seznamu a jaká jsou kritéria výběru?
U komunitních sítí jsme zohledňovali lokalitu, ve které se síť nachází. Přednost by zákonitě měli dostat sítě ve venkovských oblastech, nebo sítě ve středně velkých městech, které se snaží „doskákat“ i do okolních vesnic. Důležité je, aby síť měla nějakou svojí webovou prezentaci a osoby, které může případný zájemce kontaktovat. Důležitá je také ochota provozovatelů takové sítě dát o sobě vědět. Ne každý stojí o popularitu, ne každý je připraven na nápor nových uživatelů (připojují jen kamarády svých kamarádů např. Šternberk) a ne každá síť splňuje svými technickými parametry normy ČTÚ, aby si mohla dovolit riskovat návštěvu měřícího vozu. U lokálních poskytovatelů Internetu jsou kritéria pro výběr mnohem konkrétnější. Prvním kritériem je cena a kvalita poskytované služby. Nehodláme dělat reklamu firmám, které poskytují předražené a málo kvalitní služby. To jak se provozovatel služby chová k svým zákazníkům, jak rychle řeší problémy v síti, jaká je úroveň zabezpečení sítě a i celková spokojenost zákazníků se nechá vcelku snadno ověřit.
V seznamu sítí tedy čtenáři najdou nejen odkaz na jednotlivé webové prezentace, ale i stručnou charakteristiku sítě, její technické parametry, pravidla, podmínky a omezení. Důležitou součástí seznamu jsou i náhledy z jednotlivých přípojných bodů - šťastlivci, kteří na takové fotografii najdou svůj dům nebo panelák, budou mít tedy okamžitě jasnou odpověď na otázku, jestli je, nebo není možné jejich připojení zrealizovat. Zřejmě nejdůležitější součástí seznamu bude seznam kontaktních osob. Stačí tedy pouze odeslat e-mail nebo zvednout telefon a dohodnout se přímo s provozovatelem sítě. Samozřejmě, že seznam sítí je otevřený pro všechny a každý kdo chce dát o sobě tímto způsobem vědět nás může okamžitě kontaktovat na těchto adresách a telefonních číslech.
A na závěr si dovolíme malý vzkaz pro Český Telecom, ČTÚ, ministra Mlynáře a také málo aktivní alternativní operátory – „ Je to velká ostuda a opravdu k zamyšlení, když si po celém území státu musejí občané na vlastní náklady budovat svoje vlastní časově i datově neomezené připojení k Internetu, které by neruinovalo jejich rodinné rozpočty. Ještě větší ostuda to je v případě, když se tak děje i v hustě osídlených oblastech, kde není dostupné finančně nenáročné internetové připojení. Jestli vláda nehodlá, nebo nemůže dostát závazkům z dokumentu eEurope+, budou si muset občané vyspělou informační společnost vybudovat sami!
Autoři Miloslav Sova a Pavel Sviták jsou iniciátory Výzvy k rozšíření Internetu v ČR a zakladatelé občanského sdružení Internet pro všechny.
