Sdíleči versus hudební průmysl: první žaloby, první odsouzení

Žalob je zatím 261 a míří proti dvanáctileté dívce i univerzitnímu profesorovi. Beatles zase žalují downloadovací službu iTunes. Co na to ostatních 99 999 739 uživatelů, kteří se chovají stejně jako žalovaní?
Není pochyb, že jsme svědky historické události: masově rozšířený jev výměny hudby přes Internet, který podle odhadů využívá zhruba sto miliónů uživatelů (z toho 60 mil. v USA), se dostal do stavu, kdy proti němu ze všech hlavní pálí agentura zastupující hudební průmysl. Ještě před dvěma roky byly výměnné sítě kompletně „beztrestné“, ještě před rokem mohli s beztrestností počítat uživatelé, zatímco provozovatelé sítí a tvůrci softwaru už museli kličkovat. Nyní si nemohou být jisti uživatelé v USA, a ač představitelé agentury RIAA tvrdí, že zatím nemají žádné plány jít „za oceán“, lokální zástupci hudebních vydavatelů včetně českých už tvrdí opak – hodlají podobným způsobem stíhat porušující uživatele i na starém kontinentě.

Mezitím v USA padly první žaloby a dospělo se i k prvním mimosoudním vyrovnání. Žalob je zatím 261, a když mluvčí RIAA říká, že jejich cílem není „usvědčovat ani trestat“, zní to nějak podivně. Podle autorského zákona může výše trestů dosáhnout až sto tisíc dolarů za jednu sdílenou skladbu; RIAA tvrdí, že zatím jde po těch uživatelích, kteří sdílí zhruba tisíc a více skladeb. Výše náhrady škody, kterou může žalobce podle zákona žádat, je tedy závratná, nicméně zatím k žádnému soudu nedošlo a očekává se, že k tomu může dojít jen zcela výjimečně. Neznamená to ovšem, že se jedná o plané hrozby – agentura dosahuje mimosoudních vyrovnání, které končí pokutami za podstatně nižší částky. Nikoli však zanedbatelné – už je známo několik vyrovnání v částkách mezi 2000-20 000 dolarů. Právní analytici, kteří se nezúčastní sporu na žádné straně, komentují, že v případě, že by došlo k soudnímu procesu, bylo by pro stranu žalovanou velmi obtížné dokázat svou nevinu.

Některé z žalob vyhlížejí poněkud kuriózně. Žalována je dvanáctiletá dívenka stejně jako univerzitní profesor; žaloby míří obvykle proti osobě, která podepsala smlouvu s internetovým providerem, což například v případě rozvedení připojení v domácí síti (nebo i mezi více domácnostmi) může mířit k nevinným osobám. Zjistit pachatele ovšem v takovýchto případech často bude možné. Případům se dostává značné publicity; například za zmíněnou dvanáctiletou dívku pokutu zaplatí asociace stojící na opačné straně bariéry, tj. podporující výměnné (P2P) sítě. Toto nebude neobvyklé – případy, kdy se například usvědčeného hackera „složila“ komunita, jsou časté. Tyto sbírky na odsouzené mají za cíl ukázat žalující straně, že její úsilí je zbytečné – je navíc jasné, že zatím vybrané pokuty nepokryjí náklady na usvědčování a stíhání ani z nepatrného zlomku. Na druhé straně se objevil kuriózní spor, kdy Beatles, resp. jejich nahrávací firma Apple Corps žaluje firmu Apple za porušování copyrightu v používání jména a loga. Čtete správně, na obou stranách jsou tyto ovocnářské společnosti; jedná se totiž o nový výhonek pradávného sporu, když vydavatelský label Apple žaloval firmu Apple už v roce 1997 za to, že se vůbec odvážila se takto při svém založení pojmenovat. I mezi dospělými je dostatek pošetilosti, jak je vidět.

Co bude dál? Akce se nepochybně nemíjí v jednom ze svých účinků: nyní již podstatně větší procento lidí ví, že sdílení je nelegální (průzkumy dříve uváděly, že více než polovina Američanů si toho vůbec není vědoma), a samozřejmě účinek odstrašování je znát. Šance pro ty, kteří budou pokračovat ve sdílení souborů, že i na ně dopadne tvrdá ruka zákona, je mizivá – asi jedna ku miliónu. Pokud bude uživatel chtít „být chytrý“, pak může snadno snížit šanci na úplnou nulu: může sdílet falešné soubory, může sdílet soubory, které jsou tak jako tak k dispozici free, a ostatně na některých sítích nemusí sdílet vůbec nic. Za stahování, nikoli sdílení, zatím usvědčen nikdo nebyl.

Na Internetu se už objevují podrobnější návody, jak se proti možnému riziku bránit, a nejsou publikovány jen na nějakých hackerských stránkách. I seriózní média, která stojí blíže průmyslu (například news.com), už publikují seznam písní, kterých RIAA užívala k usvědčení. Poněkud jedovatě lze říci, že jsou to tak profláklé věci (typu „Don´t worry, be happy“ od Bobbyho McFerrina nebo „Hotel California“ od Eagles), že kdo je dávno nemá doma, zaslouží si pokutu… Návody dále doporučují odstranit identifikační soubory (.nfo), které někdy tyto nahrávky doprovázejí, či jinak soubor pozměnit.

Dále bude jistě následovat zdokonalování technologií, které skrývají uživatele P2P sítě, či jeho identifikaci nesmírně zkomplikují. Již nyní existuje několik anonymizujících programů a jiných metod, IP adresa může mířit někam do Kazachstánu a podobně. Budou se používat bezpečnější, i když ne stoprocentně bezpečné metody, jako jsou například „uzavřené kroužky“ v Direct Connectu, a zatím jakýmkoli útokem nedotčen zůstává Usenet, také jedna z největších zásobáren nelegálně šířeného obsahu – zde je totiž možné stahovat, aniž uživatel cokoli poskytuje. Je to hon na četníky a na zloděje, ale nezlehčujme jeho účinky. Se značnou pravděpodobností se mu podaří míru „hudebního pirátství“ snížit a možná jej i vrátit do před-napsterových dob, kdy sice také bylo možné z Internetu cokoli stáhnout, ale nebylo to technicky jednoduché a tak nedošlo k jeho zcela masivnímu rozšíření. S takovýmto stavem je průmysl zřejmě ochotný se spokojit: umělecká díla budou vždy kopírována (viz dobu před-internetovou, kdy jsme si vyměňovali nahrané kazety), s určitými ztrátami se vždy musí počítat.

Hudební průmysl – nepřisuzujme mu jen samé špatné vlastnosti ani úplnou nevědomost – ví, že musí provést reformu ve způsobu dodávání svého produktu zákazníkům. Legální distribuce jeho výrobku přes Internet je navíc nejlepší metodou, jaká může být: téměř nulové variabilní náklady na výrobu produktu, odstranění všech prostředníků a přímá komunikace se zákazníkem z jediného místa na světě. Potřebují na to jen zřejmě více času, než je jim část veřejnosti ochotná dát; také ovšem musí trh „dozrát“, lidé si musí na Internet natolik zvyknout, aby jim nákup hudby přes toto médium a vůbec nákup souborů připadl jako zcela normální.

Diskuze (30) | IDF: nový čipová sada pro notebooky a další mobilní zajímavosti

Témata článku: Apple, Internet, Lokální zákon, Beatles, Masivní útok, Hudební průmysl, Největší sbírka, California, Výměnná síť, Bobby, Žalující strana, Reform, Pokuta, Sdílený soubor, Happy, Průmysl, Legální soubor, Masivní rozšíření

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Zachraňte nefunkční Windows

Jak nakupovat a prodávat kryptoměny

Otestovali jsme konvertibilní notebooky

Velký test 14 herních myší