SCO zvyšuje sázku. K žalobě proti IBM, která zněla nejdříve na jednu, pak na tři miliardy dolarů, firma přihodila další dvě. SCO nemůže prohrát nic a výhra by mohla být obrovská.
Četl jsem někde vtipnou poznámku, že roli největšího padoucha počítačového světa převzal od Billa Gatese současný šéf SCO, Darl McBride. Oba jsou vlivnou a výřečnou částí počítačové komunity považováni za „zlo“ ne proto, že se snaží vydělat peníze, ale že se snaží zničit jakési, poměrně abstraktně definované „svobody“. McBride svými žalobami jednak podkopává nejviditelnější výsledek free software, operační systém Linux, když říká, že obsahuje komerční, chráněný kód, a své protivníky dohání k zuřivosti tím, když zobecňuje a uvádí, že takhle to s free software může dopadnout pokaždé, a že proto je lepší software komerční, chráněný. McBride pak ještě prohlásil, že Linux je „hrozbou pro kapitalismus, svobodu (!) a národní bezpečnost USA“.
SCO mezitím zvyšuje sázku. K žalobě proti IBM, která zněla nejdříve na jednu, pak na tři miliardy dolarů, firma přihodila další dvě. Navíc základ žaloby je přestavěn: SCO nyní tvrdí, že firma IBM porušila i u svého komerčního Unixu zákon tím, že v něm nelegálně používá kód patentovaný firmou SCO. Případ je opět komplikovaný. IBM vlastnila licenci na operační systém AIX (též na Dynix/pts, nyní už prakticky mrtvý systém), který je odnoží Unixu, právě od SCO. Zde bylo vše v pořádku, avšak firma SCO tyto licenční smlouvy vypověděla – platnost výpovědi odůvodnila právě tím, že IBM nedovoleným způsobem s tímto licencovaným kódem zacházela, že jej rozšířila do svých dalších produktových řad, vytvořila z něj „odvozené“ softwarové produkty atd. SCO současně pokračuje v žalobách proti velkým uživatelům Linuxu – vyšetřování se již vede proti firmám jako BP, Fujitsu nebo Siemens, a na seznamu budoucích cílů je zřejmě i Google.
Na druhé straně se ukazuje, že první žaloby SCO byly postaveny značně na vodě – firma tvrdila, že kód AIXu porušil copyright SCO, aniž ovšem firma SCO tento kód znala. Podstatu obvinění (tj. kde přesně kdo porušil copyright) nesdělila ani soudu, ani firmě IBM, a žádá, aby jí byl kód AIXu vydán (!), aby mohla posoudit, zda copyright byl porušen nebo ne.
I když všechny tyto žaloby se dají připodobnit k lovením v kalných vodách, nelze je předem zamítnout jako nesmyslné a prohrané; ostatně i v kalných vodách se dá občas něco chytit. Unix si za to ovšem může sám – žádný operační systém nevznikal a nerozrůstal se tak spletitým způsobem jako právě Unix, žádný nemá tak složitou genealogii s nesčíslným množstvím babiček a dědečků, strýců, tet a levobočků, kteří tak či onak přispěli k podobě, v jaké je Unix (i Linux) nyní. Mnoho z tohoto zásadního vývoje, o který je nyní veden spor, navíc probíhalo v poměrně dřevních dobách, původní licence několikrát změnila vlastníka a zásadní důkazy typu „kdo co napsal“ se zřejmě ani nenajdou. K věci se vyjádřil i sám Velký Tučňák Linus Torvalds a s upřímností jemu vlastní prohlásil, že si myslí, že v kódu Linuxu „může být jejich kód, ale stejně tak jsem v jejich kódu poznal kus vlastní práce“.
Právě na tyto nejasnosti však SCO sází – prohrát nemůže nic a výhra by mohla být obrovská. Často se diskutuje o roli Microsoftu v celé záležitosti, někdy je firma označována jako temný orchestrátor v pozadí celé pletichy, ale pravda bude asi prozaičtější. Microsoft jednoduše utratil pro něj celkem zanedbatelnou částku (cca 100 mil. dolarů) tím, že zakoupil licenci Unixu podle podmínek SCO, tím uznal veškeré nároky, které SCO v této věci má proti ostatním hráčům a tím ve sporu přidal argumentům SCO váhu – byl to od něj tedy spíše šikovný taktický tah než cokoli jiného.
Ještě jedna „perverzní“ statistika: akcie firmy SCO od března loňského roku, kdy firma započala první právní útok proti IBM, neustále stoupají – stouply z dvou dolarů na současných třináct, a s každým zvyšováním sázky, s každým kolem žalob o něco povyskočí. Je to k smíchu nebo k pláči?
Podle výzkumníků (např. IDC) spor nijak nezpomaluje nástup Linuxu a zvyšování jeho tržních úspěchů. To je ovšem sporný názor, protože nelze nijak dokázat, že bez těchto sporů by Linux postupoval stejně rychle či zda by získával půdu ještě rychleji – chybí svědectví firem, které by říkaly „chtěli jsme jej nasadit, ale neučinili jsme, protože jsou zde ty spory.“ Jisté je, že soudní spory ještě nikdy podnikání samotnému nepomohly – firmy se jimi musejí zabývat, a zejména u korporací interní předpisy prakticky zabraňují jít do čehokoli, kde nejsou věci právně dokonale čisté. Domníváme se, že současná tahanice skutečně určitým způsobem nástup Linuxu zpomaluje, i když jen dočasně: i kdyby nakrásně SCO něco ze soudu vyhrál, dojde k mimosoudním vyrovnáním a linuxové „hnutí“ bude pokračovat, jako kdyby k těmto sporům ani nedošlo.
