SpaceX | Poskytovatelé internetu | Družice

Satelitní internet Elona Muska by mohl zabíjet. Podle výpočtů existuje reálná šance, že někomu spadne na hlavu

  • Vypusťte na oběžnou dráhu 12 tisíc družic
  • Budou mít cca šestiletou životnost
  • Co se s nimi stane pak? Všechny prý zdaleka neshoří

Těžko byste našli některou z nadnárodních korporací podnikajících na internetu, která v posledních deseti letech nekoketovala s bláznivou myšlenkou, že na velmi nízkou orbitu vypustí armádu satelitů, které pokryjí celou planetu a nabídnou dostupné a rychlé bezdrátové připojení srovnatelné s 3G/LTE.

Napadlo to Google, napadlo to Facebook, až se v roce 2015 objevil na scéně Elon Musk a směle prohlásil, že do toho půjde také. Namísto několika set družic vysoko nad zemí však šokoval svět prohlášením, že se bude jeho síť Starlink skládat rovnou z 12 tisíc satelitů velikosti malého vozu a s hmotností nejvýše pár set kilogramů.

Jak chce Elon Musk postavit satelitní internet:

Nápad neskončil za dveřmi SpaceX a firma v následujících letech začala odkrývat hromadu technických detailů především v žádostech o registraci u amerického federálního telekomunikačního úřadu FCC. Analytici z IEEE Spectrum je nyní prošli a objevili několik zajímavých zjištění, vyslat na orbitu tolik nových družic, totiž sebou nese hromadu nečekaných komplikací.

Téměř 12 tisíc družic ve třech různých výškách

Aby satelity Elona Muska zcela nezahltily konkrétní hladinu, měly by podle aktuálního návrhu poletovat na třech různých orbitech:

  • 7 518 satelitů by mělo vystoupat na VLEO (Very Low Earth Orbit) ve výšce okolo 340 kilometrů
  • 1 584 satelitů by mělo vystoupat na LEO (Low Earth Orbit) ve výšce okolo 550 kilometrů
  • 2 825 satelitů by mělo vystoupat na hladinu okolo 1 110-1 325 kilometrů

Tak, a teď ty komplikace. Podle jednoho z prvních dokumentů odeslaných FCC (PDF) se bude životnost satelitů pohybovat okolo 5-7 let. SpaceX je přitom bude vysílat vzhledem k ohromnému množství celé roky.

Až doslouží, spadnou a shoří?

Nabízí se tedy logická otázka, co se s nimi bude dít poté, až doslouží. Zatímco družice na nejvyšší oběžné dráze mohou v daných končinách strašit relativně dlouho, ty na té nízké a nejnižší –a to bude drtivá většina celého satelitního systému, jednoduše postupně klesnou a shoří v atmosféře.

364bb124-7983-44a5-8d12-2c7a02f1172a
Vesmírné odpadky, aneb zbytky vysloužilých družic a další umělé objekty na orbitách LEO (nejbližší body k Zemi) a geostacionární oběžné dráze (především horizontální disk). Zdroj: NASA

A právě v tento okamžik do hry vstupuje NASA, která vyvíjí speciální program Debris Assessment Software na monitorování odpadků ve vesmíru a jejich potenciálního rizika pro nás na povrchu.

Těmito odpadky jsou všechny vysloužilé družice a stupně raket, které v lepším případě postupně padají a hoří, anebo stále více zahlcují oběžné dráhy a zvyšují riziko střetu s ostatními a zatím funkčními plavidly pár set kilometrů nad zemským povrchem a výše.

Všechno neshoří a může to být problém

Má to jeden háček, výrok „družice shoří v atmosféře“ je totiž pouhý matematický ideál. Ve skutečnosti mohou drobné úlomky průlet svrchní vrstvou atmosféry bez problému přežít a dopnout na zemský povrch. A že ještě nikomu nepoškrábaly lak na nové škodovce? Protože už před startem musí výrobce dodržet návratové standardy.

V případě NASA se mimo jiné jedná o dodržení pravděpodobností 1:10 000, že by podobný úlomek mohl někomu ublížit. Chcete-li mít vlastní družici na orbitě, musíte ji vyrobit z materiálů, které to splní a na Washington nedopadnou zbytky pevného rámu, které satelit drží pohromadě.

Starlink bude tvořit stejnou masu jako deset mezinárodních vesmírných stanic ISS

Standard s přehledem splňují i jednotlivé družice Starlinku, jenže co systém jako celek? Tady už čísla přestávají poněkud fungovat – alespoň tedy podle výpočtů FCC a IEEE. Při hmotnosti každého satelitu okolo 400 kilogramů a jejich ohromném počtu nad našimi hlavami totiž vytvoří masu, která více než desetinásobně převyšuje mezinárodní vesmírnou stanici ISS.

Celý Starlink, pokud jej SpaceX někdy v plné šíři vůbec zrealizuje, tedy bude představovat deset ISS. No dobrá, ale takový Mir přece také dosloužil, shořel a zbytky také dopadly na zemský povrch, aniž by došlo ke katastrofě.

Jistě, ale v tomto případě se jednalo o kompaktní těleso, zbytky tedy dopadly na, v daném měřítku, relativně malou plochu. V případě globálního Starlinku budou případné zbytky z deseti ISS v průběhu let padat v podstatě kdekoliv, protože cílem Starlinku je pokrýt signálem celou planetu.

FCC (1, 2) loni počítala risk pro člověka plynoucí z postupné degradace celé konstelace 12 tisíc satelitů. Pokud každý z nich vydrží oněch 5-7 let, při tomto počtu jich zhruba pět každý den vstoupí do atmosféry.

Šance že alespoň jeden úlomek spadne do blízkosti nějakého člověka? 45 %!

Většina bezmála 400kg masy shoří, alespoň nějaké drobné zbytky však dopadnou na zem. Při tomto množství možnost kolize s lidskou infrastrukturou skokově vzroste – podle výpočtů IEEE Spectrum pravděpodobnost ublížení člověku poskočí dokonce na 45 procent, což je v tomto kontextu ohromné číslo.

Pravděpodobnost, že by takový úlomek ublížil zrovna vám, sice při velikosti lidské populace zůstává naprosto nicotná a nižší než šance, že do vás dnes vrazí blesk, avšak pravděpodobnost, že to schytá někdo jiný, je docela slušná.

57af9c06-3b20-4f98-922e-35eb9a0cd4c7
Síť bezmála 12 tisíc satelitů Starlink by měla pokrýt široké oblasti planety internetovým připojením kategorie 3G/LTE.

Do SpaceX se v minulosti pustil i jeho rival OneWeb, který chce vybudovat o něco střídmější satelitní síť a dle jeho výpočtů by některé kousky Starlinku mohly dopadat na zemský povrch rychlostí přes 400 km/h.

Muskova vesmírná firma tehdy oponovala, že stejně tak zemský povrch každý den bombarduje několik desítek až stovek přírodních pozůstatků, avšak podle FCC to bude v případě Starlinku v průměru přes dvě stě kousků každý den. Tedy to samé, co přírodní maximum. SpaceX nicméně podobné výpočty později opět smetla ze stolu s tím, že to budou nejvýše desítky částic denně.

Družice nám „prší“ z oblohy už desítky let

Argumentační ping-pong mezi SpaceX, konkurenty a nakonec i FCC dále pokračoval, přičemž SpaceX se hájila mimo jiné slovy, že většinu času trávíme pod střechou, takže reálná pravděpodobnost toho, že by snad nějaký úlomek velikosti zrnka někomu spadl do oka, se prakticky blíží nule.

Trošku jiný pohled na rozsáhle satelitní systémy nad našimi hlavami však ukázal možná doposud netušený problém.

Nejde totiž jen o SpaceX, ale nakonec i o ostatní. Pokud spočteme všechny umělé objekty, které jednou shoří v atmosféře, počet částic, které dopadnou na zemský povrch s potenciálně nebezpečnou energií, je poměrně vysoký.

Diskuze (47) Další článek: Už i základní desku chladí voda: Gigabyte Z390 Aorus Xtreme Waterforce je extrémní vlastnostmi i cenou

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,