Dne 24. září oznámila firma Sanyo Electric Co. (Tokyo) svůj nový digitální fotoaparát s označením DSC-X200, určený především něžnější polovině lidstva.
Dne 24. září oznámila firma Sanyo Electric Co. (Tokyo) svůj nový digitální fotoaparát s označením DSC-X200, určený především něžnější polovině lidstva. Přístroj má být uživatelsky přítulnější, což potvrzuje na pohled příjemné tělo fotoaparátu v platinové bílé. CCD prvek má 850 tisíc bodů, používá se paměťový nosič SmartMedia a přístroj se nechá připojit k počítači přes sériový port RS 232.
Živě komentuje: Milé dámy, pokud se těšíte na lepší fotoaparát, vězte, že máte (zatím) docela smůlu. Přístroj je určen pro japonský trh (alespoň zatím) a vše je v japonštině. Pokud ovšem umíte japonsky a odskočíte si pro tuto lahůdku, proč ne. Potom máte možnost ke každému snímku přidat text v hiraganě či katakaně (dva rozdílné způsoby fonetického zápisu znaků japonštiny).
Celkově se začíná kampaň, že se vyrábí nejen výrobky, určené všem bez rozdílu pohlaví, ale začínají se objevovat i výrobky, určené jen určenému pohlaví. Je zajímavé, že to jsou pouze ženy, kterým se vyrábí a uzpůsobují některé novinky. Výrobky bývají většinou rozděleny na několik kategorií podle dovednosti uživatelů („pro blbé“, pro poučené a pro „fajnšmekry“). Výrobky, které jsou určeny pro ženy, mají horší technické vlastnosti a celkově spadají do kategorie „pro blbé“, čímž vlastně nepřímo jakoby chtěly naznačit, že ženy jsou „jednodušší“. Nikde však není psáno, že žena nemůže být velký odborník a tudíž mít velké nároky a naopak existuje spousta mužů, kteří používají výrobky právě z kategorie „pro blbé“ s velmi jednoduchým ovládáním prostě proto, že třeba nejsou technickými talenty nebo se zkrátka tomu oboru nechtějí věnovat. Tudy zkrátka cesta nevede.
Teď trošku vážněji a na jiné téma. Japonský trh je velmi specifický již jazykovou bariérou, která je daleko větší než ta, kterou cítíme s naší češtinou. Všechny jazyky, které můžeme běžně číst, používají 8-bitové kódování a kromě ruštiny používají všechny latinku. Japonština a vůbec všechny obdobné jazyky (čínština) používají kvůli velkému množství znaků 16-bitové kódování svých znaků. Programy mají podporu čehokoli, avšak to cokoli musí být 8-bitové. Vyřešit tento problém je obtížné u normálních programů, ale u přístrojů se jedná o obdobu řešení kamene mudrců. Proto je nám „latinkářům“ (nejen většina Evropy, ale i Amerika jako celek, většina Afriky a Austrálie) trochu nepochopitelné, když si japonci „ušijí“ nějaký ten výrobek jen pro svůj trh. Snad si vzpomenete na mini notebook Toshiba Libretto a jeho modely 20 a 30. Že znáte jen modely 50, 70, 100 a 110? Ano, to je přesně ten případ. Modely 20 a 30 byly určeny právě pro japonský trh, což se nelíbilo hlavně uživatelům z USA, kteří jsou zvyklí mít všechno, nač si pomyslí. Proto další modely byly určeny již pro celý svět.