Automobily | Autonomní vůz | Bosch

Samořídicí auto jezdilo po silnicích už v roce 1993. Nemělo radar ani GPS

  • Myslíte, že vývoj autonomních vozidel je záležitostí aktuálního století?
  • Již před 25 lety Bosch předvedl první autonomní auto
  • Historie však sahá ještě o něco hlouběji

Ačkoli se může zdát, že rozvoj autonomních vozidel je otázkou aktuálního století, už před 25 lety testoval Bosch technologii automatického řízení na dodávce Mercedes. Zatímco vozidlo uhánělo po silnici, jeho řidič si četl knížku.

Začalo to „auty bez řidiče“

Dnes se automatickému řízení intenzivně věnují přední světové technologické firmy a působí to jako něco zcela nového. Jenže pokud bychom se chtěli dostat ke kořenům automatických vozidel, museli bychom se vrátit hluboko do historie – až do dvacátých let minulého století. Tehdy se ještě nejednalo ani tak o automatické řízení, jako spíše dálkové ovládání.

Auto bez řidiče, běžně v té době známé pod označením „phantom auto“, přitahovalo tisíce diváků jako ukázka nové technologie. Na první pohled se jednalo o běžný vůz značky Pontiac, který se lišil implementovaným dálkovým ovládáním. Z novinových archivů ani jiných písemných záznamů ovšem není jasné, kolik takových aut vlastně existovalo.

Pontiac z roku 1935 - stejný model byl použit pro ukázky dálkového ovládání
Pontiac z roku 1935 – stejný model byl použit pro ukázky dálkového ovládání

Podle článku v časopise Times Recorder of Zanesville bylo možné „auto bez řidiče“ ovládat na vzdálenost až pěti kilometrů buď z dalšího vozidla, nebo z nízko letícího letadla. Dle vynálezce se jednalo o „jeden z nejúžasnějších výrobků moderní vědy“.

Auta bez řidiče neměla volant (což je po sto letech ve Spojených státech opět aktuální téma) a ačkoli se ani s velkým nadhledem nedala označit jako „autonomní“, dokázala budit značný zájem veřejnosti. Od roku 1931 do roku 1949 předvedl inženýr J. J. Lynch ukázku dálkově ovládaného vozidla ve 37 z 48 amerických států.

Pomocí technologie rádiového telegrafu bylo možné ovládat brzdy, volant a houkačku. Komunikace probíhala bezdrátově, byť některé dobové zprávy hovoří o tom, že ovládající a ovládané vozidlo byly spojeny drátem. Možná takto byly spatřeny některé prototypy, ale dobový inzerát vyloženě láká na rádiové ovládání.

5b20e12e-69c1-4325-be5d-b8eb93662cc0
„Zázrak rádiového věku“ hlásá inzerát v novinách z roku 1935 a láká na ukázku dálkově ovládaného automobilu

Ve dvacátých a třicátých letech minulého století byly automobily odpovědné za mnoho úmrtí, takže se stále častěji objevovaly názory, že jsou ze své podstaty špatné. Automobily bez řidiče – uváděné v dobovém tisku jako „magické vozy“ – přitahovaly pozornost veřejnosti jako technologický zázrak. Veřejné demonstrace měly většinou za cíl podtrhnout potřebu zlepšení automobilové bezpečnosti.

Pokračování autem bez volantu

Za určitý milník, který se dnes opět vrací, lze považovat prototyp vozidla Firebird III z roku 1958, za kterým stála firma General Motors. Extravagantní koncept s karoserií ze skelných vláken byl v mnoha směrech inspirovaný inovacemi v leteckém průmyslu. Mimo jiné byl zajímavý tím, že pohonnou jednotkou byla plynová turbína.

GM Firebird III s ovládáním bez volantu
GM Firebird III s ovládáním bez volantu

Firebird III ukazoval technický pokrok té doby – disponoval například tempomatem, systémem proti zablokování kol při brzdění a klimatizací. Kromě toho byl vybaven také speciálními vzduchovými brzdami, jež se vynořovaly z plochých panelů v karosérii automobilu, aby vůz zpomalily z vysoké rychlosti, které byl schopen dosáhnout.

Z dalších funkcí jmenujme automatizovaný systém řízení, jehož cílem bylo předcházet nehodám. Asi nejvíce tento vůz vybočil ovládáním – řidič totiž nemusel držet volant. Automobil se ovládal pomocí joysticku umístěného mezi dvěma sedadly, což dodalo vozu futuristický pocit a simulovalo zážitek z letadla.

469ea953-d13d-4799-9eb1-e779682cc2fb
Ukázka z dobové brožury k vozu GM Firebird III. K řízení akcelerace, brzd i směru jízdy stačil jediný joystick. Pokud jste se někdy na počítači pokoušeli hrát automobilový simulátor joystickem, dokážete si představit, jak se takové vozidlo řídilo...

Technicky to ale hlavně znamenalo, že byly plyn, brzdy i řízení řešeny nepřímo elektrickými pohony. Tím bylo auto skvěle připraveno i na systém samořízení. V té době však ještě neexistovaly technologie, které by něco takového umožňovaly.

Projekty autonomního řízení

Myšlenkou eliminace lidského prvku z řízení vozidla se výrobci automobilů zabývají dlouhodobě. Za jeden z prvních reálných kroků v tomto směru lze považovat vývoj německé firmy Bosch, která v roce 1993 demonstrovala svůj systém automatického řízení na světle zelené dodávce Mercedes-Benz 410.

Mercedes-Benz 410
Mercedes-Benz 410

Auto bylo vybaveno elektronickým ovládáním řízení, plynového pedálu, brzd a automatickou převodovkou. Vozidlo bylo testováno na silnicích v uzavřené oblasti poblíž německého města Hildesheim. Během jízdy dosahovalo rychlosti až 90 km/h a dokázalo se nejen udržet na silnici, ale také najít nejlepší cestu do zadaného cíle.

Situaci na vozovce a v jejím okolí sledovaly kamery, jejichž informace byly následně zpracovávány palubním počítačem. Ten pak rozhodoval o úpravě rychlosti a směru, kterým vůz pojede. Auto mělo k dispozici digitální mapy, díky kterým mělo přehled o komunikacích, nicméně nemělo k dispozici ani satelitní navigační systém GPS, ani radar či lidar.

Šestiminutové „retro“ video z testů autonomního vozu z roku 1993 působí tak trochu jako relikvie vzkříšená z alternativní časové osy. Zatímco řidič (nebo přesněji bychom asi měli říci „muž sedící na místě řidiče“) si čte knihu nebo jen sleduje provoz, auto samo zatáčí, zrychluje i zpomaluje.

Ve filmu lze také vidět záběry z palubní kamery, včetně informací z následného strojového zpracování obrazu. Vůz je schopen detekovat krajnici a jízdní pruhy, takže řízení funguje podobně, jako dnešní vozidla s asistentem pro jízdu v pruzích. Dokáže se dokonce na dálnici sám zařadit z připojovacího do jízdního pruhu, přejet z jednoho pruhu do druhého či korektně opustit dálnici odbočovacím pruhem. Polohu na digitální mapě si auto dopočítávalo z rychlosti a poloměrů zatáček, korekce pak zajišťovaly informace z kamer.

b9442c6e-3e26-4b0c-bd7b-b62bf17c1017a4165c8c-e85f-45b7-b05d-6207dd842cdd
Legendární KITT ze seriálu Knight Rider uměl řídit sám jen jako. Tvůrci v roce 1986 ještě netušili, že za třicet let už samořídící auto ovládané hlasem nepřijde nikomu nějak nereálné

V říjnu 1994 toto testovací vozidlo ujelo v autonomním režimu více než tisíc kilometrů na třípruhové dálnici v běžném provozu, kde dosahovalo maximální rychlostí až 130 km/h. Zvládalo i změnu jízdních pruhů, stejně jako předjíždění (po schválení řidičem).

A proč dodávka? Protože do běžného osobního automobilu by se počítač nevešel. Nákladový prostor dodávky byl kompletně vyplněn potřebnou elektronikou a zdroji energie. V podstatě si vezla vlastní superpočítač.

Projekt Eureka PROMETHEUS

Autonomní dodávka z roku 1993 byla součástí projektu Eureka PROMETHEUS (PROgraMme for a European Traffic of Highest Efficiency and Unprecedented Safety), spuštěného 1. října 1986. Jednalo se o největší projekt výzkumu a vývoje samořídících vozů, na němž se podílela řada univerzit a výrobců automobilů. Financován byl členskými státy organizace EUREKA, kteří až do jeho ukončení v roce 1994 přispěli částkou 749 milionů eur.

Logo projektu Eureka PROMETHEUS

Program sestával ze sedmí dílčích projektů, rozdělených do dvou skupin:

Průmyslový výzkum:

  • PRO-CAR: asistence řidiče pomocí počítačových systémů
  • PRO-NET: komunikace mezi vozidly
  • PRO-ROAD: komunikace mezi vozidly a prostředím

Základní výzkum:

  • PRO-ART: metody a systémy umělé inteligence
  • PRO-CHIP: vlastní hardware pro inteligentní zpracování ve vozidlech
  • PRO-COM: metody a standardy pro komunikaci
  • PRO-GEN: dopravní scénář pro hodnocení a zavedení nových systémů

Z konkrétních oblastí, kterými se již v roce 1994 zabývali odborníci, jmenujme například podporu udržování vozu v jízdním pruhu, vyhýbání se kolizím, adaptivní tempomat či automatické tísňové volání. Položili tak základy řady technologií, které můžeme používat v dnešních vozech.

Významnou roli v dílčích projektech hrála komunikace. V té době se řídící systémy musely obejít bez pomoci družic, protože technologie GPS ještě nebyla uvolněna pro civilní použití. Podprojekty se zabývaly komunikací mezi vozidly zejména kvůli zamezení kolizím a vzájemnému varování.

Dalšího významného úspěchu projektu bylo dosaženo v roce 1995, kdy autonomní Mercedes-Benz S-Class ujel v běžném provozu 1600 kilometrů dlouhou trasu z bavorského Mnichova do dánské Kodaně a zpět. Řídící systémy využívaly funkce počítačového vidění a vozidlo dosáhlo na německé dálnici maximální rychlosti 175 km/h.

Interiér autonomního Mercedesu z roku 1994
Interiér autonomního Mercedesu z roku 1995

Tento milník ukázal rychlé pokroky v oblasti výkonu počítačů i samotných technologií pro autonomní řízení. Zatímco dodávka od Bosche vezla velký počítač, technologické zázemí Mercedesu už se již vešlo do osobního vozidla. Třída S jako evoluce představovala důležitý krok směrem k miniaturizaci a následné sériové výrobě různých typů asistentů, které z tohoto projektu vzešly.

Ač se tedy na základě aktuálních zpráv může zdát, že technologie autonomních vozidel je záležitostí 21. století, skutečnost je taková, že její základy byly položeny už před více než 25 lety.

Diskuze (14) Další článek: Google následuje Windows 10. Propojí Chrome OS a telefony s Androidem

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,