Z laboratoří největší počítačové firmy přichází po mědi další mikroprocesorový vynález izolace zmenšující vyzařování tepla.
Nikoli samozřejmě s partyzánským zvýšením frekvence, ale s technologickou novinkou. Ta se nazývá „silicon-on-insulator“ čili SIO a jde o přidání dalších vrstev křemíku a oxidu křemíku na procesor, které jej budou moci lépe izolovat, zmenšit interference, přičemž hlavním výsledkem bude snížení tepelného vyzařování. To znamená, že se i stávající čipy, které bude možné při výrobě pokrýt těmito vrstvičkami, bude možné „přetaktovat“, tj. zvýšit jejich maximální frekvence o zhruba dvacet procent. IBM dále uvádí, že se jejich technologie SIO výborně doplňuje s „měděnými“ technologiemi, takže až se začnou přímo navrhovat čipy pro „měď“ i SIO, bude možné jejich výkonnost šroubovat nahoru podstatně rychleji.
Izolace samotná samozřejmě není řešením problému „kam s teplem“? Jde ale o to, že tepelné ztráty v čipech údajně zejména vznikají různými interferencemi vedle sebe vedoucích drátů; izolováním se toto zmenší a tudíž se zmenší množství tepla, které čip vyvíjí.
Živě komentuje: všimněte si nebývalých aktivit IBM na poli mikroprocesorových technologií. Dobrou dvacítku let neznamená IBM v čipech žádnou podstatnou sílu, ovšem náhle přichází s objevy, které ji mohou postavit i před giganta jakým je Intel. Samozřejmě ony objevy nepřišly z čistého nebe – je to spíš způsob, kterým IBM pracuje, běh na dlouhé trati: zapracovaly vývojové laboratoře IBM, stále pravděpodobně nejlepší na světě mezi hardwarovými firmami, a je pravděpodobné, že rozhodnutí o tom, že se IBM dá v mikroprocesorech do pohybu, padlo už před pěknými pár lety. Nyní se zdá, že gigant nabral rychlost – měď i SOI mohou znamenat až dvojnásobnou výkonnost (nejen takt, ale také vyšší integraci) oproti konkurenci, a to může být pro Intel či ostatní výrobce PC čipů pěkný oříšek. IBM se zatím nerozhodla tuto technologii licencovat dalším výrobcům a drží si ji sama – i to je důkaz, že si firma docela věří. Je zde ovšem ještě jedna věc, u které není jasné, jestli je pro IBM výhodou či pohromou – stále jde o čipy PowerPC, používané jednak pro stroje Apple (s jejich 3% světového podílu tedy o nevýznamný trh), jednak pro vlastní servery, což je sice finančně silná oblast, ale z pohledu počtu čipů znamená zase velice maličké číslo.
