Jenom pro úplnost ... rusové jsou absolutní světová špička v raketových motorech.
První sovětskou superraketou, která spatřila světlo světa, se stal na přelomu 60. a 70. let nosič N-1. Jinak se vyvíjel pod kódovým označením I-11A52 a je pravděpodobné, že po uvedení do aktivní služby by také dostal své řádné jméno. V této souvislosti se nejčastěji hovoří o názvech Lenin, Komunismus nebo Herkules.
Nosič měl následující parametry: výšku 105,3 m, hmotnost 2750 t na startu (277 t činila prázdná hmotnost bez paliva) a nosnost 95 t nákladu. První dvě v praxi použité rakety ovšem měly některé parametry mírně odlišné - jejich startovací hmotnost byla 2735 t a nosnost jen 70 t. K natankování N-1 bylo zapotřebí 165 vagonů s pohonnými hmotami. Na celém programu N-1 v dobách jeho největší slávy pracovalo 500 organizací spadajících pod 26 ministerstev a vládních institucí!
První raketa N-1 odstartovala 21. února 1969 s cílem vyslat bezpilotní modul k obletu Měsíce. Přibližně minutu po opuštění komplexu a po překonání rychlosti zvuku načal nosič nebezpečně rezonovat, což jeden motor nevydržel a explodoval. Sedmdesát sekund po startu pak vybuchl celý nosič.
Třetího července 1969 byla připravena druhá N-1. Ve výšce asi 200 m selhaly turbopumpy a havarijní systém vypnul motory. Raketa se zřítila na komplex, který zničila. Třetí pokus o vzlet superrakety byl až 27. června 1971. Vinou chyby v řídicím počítači začal nosič 8 s po startu neplánovaně rotovat, takže došlo k poškození spojovací konstrukce mezi druhým a třetím stupněm. Třetí stupeň s užitečným zařízením se odtrhl a zřítil na startovací komplex, zatímco první dva stupně pokračovaly v letu, byť byly neovladatelné. Až poté se zřítily 20 km od rampy.
Čtvrtý a závěrečný pokus o vypuštění N-1 proběhl 23. listopadu 1972. Nosič bezchybně pracoval rekordních 107 s, takže do vypnutí motorů prvního stupně zbývalo pouhých 40 s. Jenže vinou silných vibrací se raketa doslova rozsypala ve vzduchu a vzápětí i explodovala. Program N-1 byl následně v květnu 1974 dočasně pozastaven a za několik dní nato v tichosti a definitivně zrušen.
V téže době se objevil i návrh superrakety Vulkan, která měla být třístupňová. V továrně u Moskvy by byly zhotoveny a přezkoušeny jednotlivé komponenty rakety, a ty poté přímo na Bajkonuru sestaveny do finální rakety. Její závěrečná předstartovní příprava neměla trvat déle než čtyři týdny. Startovní hmotnost Vulkanu by překročila 4700 t, přičemž jeho nosnost na nízkou dráhu měla být 200 t nákladu. K Měsíci pak mohla raketa dopravit náklad těžký až 65 t (na jeho dráhu 43 t). Pokud by byla tato obří raketa využita k planetárním letům, pak mohla vyslat 54 t k Venuši, resp. 52 t k Marsu. Vulkan však neopustil rýsovací prkna konstruktérů.
