V Rusku od roku 2020 platí zákon, který nařizuje tamním úřadům a státním či obecním společnostem nakupovat určitý objem výrobků od firem z Ruska, Doněcké či Luhanské oblasti Ukrajiny nebo zemí Eurasijského ekonomického svazu.
Vládní nařízení dnes stanovuje 251 kategorií produktů, u nichž zmíněné firmy a úřady musí ve veřejných zakázkách od 1. ledna 2021 dávat přednost značkám z Ruska či spřátelených regionů. Týká se to všeho možného od aut a kancelářského zboží přes oděvy až po elektroniku.
Například u mobilů pravidla nejsou moc přísná, ruských produktů musí být letos jen 1 %. Ale třeba u „přenosných počítačů do 10 kg“, tedy notebooků a tabletů, byl loni poměr 50 %, letos již 60 % a příští rok budou muset v tendrech nakupovat 70 % domácích produktů. Zákon je napsaný dost vágně, takže stačí, aby zboží dodala firma zaregistrovaná v Rusku, Doněcku, Luhansku či EEU. Jestli komponenty pocházejí z prohnilého západu, na tom nezáleží.
První ruský notebook Bitblaze Titan BM15
Dlouhodobým cílem ale je přesunout výrobu do Ruska tak, aby se země stala nezávislou a odolnou vůči případným sankcím. Zákony se totiž připravovaly v době po anexi Krymu a prvních velkých restrikcích ze strany USA a EU.
V Rusku existuje asi 20 „výrobců“ osobních počítačů, ti ale jen montují zahraniční hardware do sebe nebo rovnou jen přilepí své logo na OEM/ODM produkty z Číny, Tchaj-wanu či Indie. Dvě společnosti ale také navrhují vlastní procesory. MCST pracuje na čipech řady Elbrus (VLIW ISA s překladačem pro x86) a Baikal Electronics vyvíjející stejnojmenné armové procesory.
První ruský notebook
A zde už se pomalu vracíme k dráždivému titulku článku. Procesory Baikal i Elbrus jsou zpravidla určené pro servery, nijak se u nich nehledělo na efektivitu, aby je někdo začal využívat v mobilních zařízeních. Společnost Promobit, která dosud na domácích procesorech stavěla servery a velké pracovní stanice, se ale vrhá do nové oblasti a vyvíjí první ruský notebook pro spotřebitele Bitblaze Titan BM15.
Jeho prototyp firma zapůjčila ruskému youtuberovi Stanislavu Vasilievovi, který jej v únoru otestoval a doslova se mu vysmál. Což Promobitu evidentně nevadilo a pochlubil se výsledkem na webu. Uvádí tam, že jde o prototyp, který nemá finální design. Sériová výroba odstartuje až v druhé polovině roku. Promobit se mimochodem netají ambicí dodávat tyto notebooky úřadům a státním firmám v souvislosti s výše popsaným zákonem.
Na produktové stránce výrobce vypadá Bitblaze Titan BM15 jako tuctový laptop. Má 15,6" IPS displej s rozlišením 1920 × 1080 px, v základu 16 GB paměti DDR4, kterou lze rozšířit až na 64 GB, a až 512GB SSD.
Mozkem zařízení je SoC Baikal-M, což je z dnešního pohledu šnek. Osm 1,5GHz jader Cortex-A57 a grafika Mali-T628 MP8 jsou deset, resp. devět let staré architektury určené pro mobily, které navíc ve zdejší implementaci údajně nevyužívají žádné úsporné funkce, protože v serverech nebyly potřebné. Takže Titan vydrží nabitý jen dvě hodiny. Promobit slibuje, že připraví i variantu s procesorem Elbrus-2S3, který obsahuje dvě 2GHz jádra. Ani tohle nebude žádná raketa.
Kde však Titan sklízí nejvíce posměchu, je jeho neotesané tělo. V pase má skoro šest centimetrů, protože prototyp zkrátka používá desktopové komponenty. Hromada destiček, několik metrů kabeláže bez ladu a skladu připomínají doma zbastlený počítač, nikoliv profesionální stroj. Amatérsky poskládané akumulátorové články Li-ion 18650 zcela jistě ve finální verzi také nezůstanou.
Vasiliev si také stěžoval na vysokou hlučnost nebo blikající displej. Pochvalu si prý zaslouží jen ruské SATA SSD od GS Nanotechu, které je srovnatelné i se Samsungem 870. Notebook v základní konfiguraci s hliníkovým šasi se má prodávat za cenu okolo 100 tisíc rublů (22 000 Kč), varianta s větší pamětí i SSD a titanovým tělem bude za dvojnásobek. Finální verze by mimochodem měla mít tloušťku jen zhruba dva centimetry, hmotnost okolo dvou kilogramů a výdrž do čtyř hodin. Jako operační systém poslouží ruská distribuce ALT Linux.
Ruské čipy, které Rusko nevyrobí
Na počítačích od Promobitu (nebo obecně procesorech Baikal či Elbrus) je pikaktní to, že v Rusku stejně vznikat nemohou. V zemi není žádná fabrika na moderní polovodiče, Mikron a Crocus disponují linkami s 65nm litografií, která je pro současné procesory nevhodná. Baikaly a Elbrusy tak vznikají na 28nm linkách TSMC, což je deset let starý proces. A tchajwanská společnost je mezi těmi, která na Rusko uvalily sankce.
Rusko navíc samo nedávno umístilo Tchaj-wan na seznam znepřátelených států a teritorií, čímž si zavřelo vrátka i před jinými továrnami jako UMC, Epistar, Winbond, Nanya či Nuvoton. Přinejhorším se ale může obrátit na čínské polostátní továrny SMIC, které jsou schopné vyrábět logické i paměťové čipy na relativně moderních procesech.
To vše ale jen ukazuje, že vyrobit pokročilou elektroniku vyžaduje know-how a suroviny z celého světa. Žádná země nedokáže vyrobit smartphone či notebook výhradně s domácími prostředky. Nejblíže je tomu již zmíněná Čína, která disponuje potřebnými vzácnými kovy a plyny, má továrny i montovny, nikdo nepochybuje o jejích softwarových inženýrech. Pořád se však neobejde bez licencí na procesory a paměti či tak samozřejmé technologie jako Wi-Fi či USB.
via Martin „Adent“ Malý