Rumunsko je prý internetovou velmocí zítřka

A je tu další žebříček kvality širokopásmového internetu. Zatímco většina těch předchozích se soustředila pouze na pokrytí – penetraci připojení k internetu a rychlost, oxfordská Said Business School a španělská Univerzita Oviedo na objednávku společnosti Cisco zpracovaly žebříček s poměrně nečekaným výsledky.

Zdrojem dat protentokrát nebylo nějaké místní šetření, Eurostat, OECD nebo národní statistické úřady, ale měřič rychlosti Speedtest.net. Ten se ve světě těší poměrně vysoké popularitě díky poutavým výsledkům, možnosti srovnání a kvalitě – dobře změří jak nestabilní bezdrátové připojení, tak stomegabitový internet. Zároveň se ale nabízí otázka, jestli jsou taková data dostatečně reprezentativní, rychlostí svého internetového připojení se totiž zpravidla chlubí ti, kteří mají skutečně co nabídnout. Autoři v každém případě provedli analýzu dvou desítek milionů jeho výsledků (služba doposud zaznamena více než miliardu testů).

Hodnotíme podle BQS

Studenti z Oxfordu a Ovieda loni sestrojili hlavní měřící kritérium BQS – Broadband Quality Score. které vychází z vážených průměrů rychlosti downloadu, uploadu a latence. Aby byl současný vysokorychlostní internet kvalitní, měl by nabídnout 3,75 Mb/s pro stahování, alespoň 1 Mb/s pro nahrávání a latence by neměla překročit 95 ms.

BQS pro internet zítřka má ale mnohem přísnější kritéria. Download musí být roven alespoň 11,25 Mb/s, upload 5 Mb/s a latence nesmí překročit 60 ms. Zároveň se změnila váha těchto proměnných, takže je kladen vyšší důraz na rychlost nahrávání – uploadu, což je samozřejmě bič pro většinu současných asymetrických nabídek, které nás sice bombardují docela slušnou rychlostí stahování, 512 kb/s pro nahrávání je ale skutečně velmi málo.

BQS nehodnotí penetraci, tedy rozšíření širokopásmového internetu v zemi, zajímá se pouze o rychlost. Když tedy na konci září obě školy vydaly závěrečnou zprávu pro letošní rok, žebříček „kvality broadbandu“ vypadal trochu jinak, než jsme zvyklí. Autoři studie země rozdělili do čtyř skupin, které by šlo přeložit zhruba takto: připraveni na budoucnost, současný nadstandard, současný průměr a podprůměr. A každá tato skupina odpovídala dosaženému BQS skóre.

Žebříček BQS pro rok 2009

Pomyslnou jedničku a umístění v první kategorii dostala samozřejmě Jižní Korea, která chce do roku 2012 vybudovat gigabitovou konektivitu i na „poslední míli“, Japonsko, Švédsko, ale také docela překvapivě Bulharsko a skupinu uzavřelo Rumunsko.

Zemím druhé kategorie, které sice nejsou připravené na zítřek, současný web ale zvládnou levou zadní, kraluje Švýcarsko a pozor – na druhém místě Česká republika následovaná Norskem, USA, Slovenskem, Portugalskem a dalšími evropskými zeměmi. Průmyslové Německo se přitom propadlo až na chvost.

  
BQS žebříček pro rok 2009 a srovnání s předchozím rokem: nejrychleji roste střed a východ Evropy

Třetí kategorie zemí, tedy takových, které z hlediska internetového připojení splňují požadavky současného webu, vévodí Island, Estonsko, Řecko a celkově až na 31. místě se ocitla mateřská Británie. Poslední čtvrtá kategorie zbyla na ostatní – převážně rozvojové – země.

České republice pomohlo zrychlení ADSL a kabelového internetu v průběhu posledních dvanácti měsíců, rychlý CESNET na vysokoškolských kolejích a v učebnách a příští rok se do studie už možná promítne i stomegabitové maloobchodní nabídky metropolitních kabelovek, díky kterým jsme se bez nadsázky posunuly na skutečný vrchol.

Ale co to Bulharsko a Rumunsko?

Samozřejmě se nabízí otázka, jakým způsobem se mohly do první kategorie dostat Bulharsko a Rumunsko. Pokud budeme důvěřovat relevanci vstupních dat a tomu, že dostatek normovaných Rumunů a Bulharů provedl test rychlosti, odpověď je jednoduchá. Penetrace širokopásmového internetu je v těchto zemích sice v plenkách, internet je tu ale mladý, budují se tu tedy nové sítě a ty jsou z principu již kvalitní. Paralelou by mohlo být třeba pražské metro. Je sice mnohem menší než v Londýně nebo New Yorku, díky relativnímu mládí ale zpravidla nabízí vyšší standard než evropský průměr.

České republice pomohlo především zrychlení ADSL a kabelového internetu v průběhu posledních dvanácti měsíců, rychlý CESNET na vysokoškolských kolejích a v učebnách a příští rok se do studie už možná promítne i stomegabitové maloobchodní nabídky metropolitních kabelovek, díky kterým jsme se bez nadsázky posunuly na skutečný vrchol. Dalším faktorem je samozřejmě i dostupnost rychlých technologií, na osm megabitů za sekundu tak dnes dosáhnete v každém okresním městě.

BQS je líbivé číslo, ale bez pořádné penetrace je k ničemu

BQS je sice zajímavá proměnná, vypovídá ale pouze o zaznamenané rychlosti internetu, nikoliv o jeho dostupnosti. Studie proto pamatovala i na klasickou penetraci a tady už čísla vypadají docela jinak. Balkánské země se propadly na chvost rozvinutého světa a pohoršila si samozřejmě i Česká republika. Nevěšte ale hlavu, i tak patříme k naprosté špičce a z hlediska latence, tedy rychlosti odezvy, na tom jsme dokonce druzí nejlepší ze všech zemí. Až tedy budete nadávat na „pomalý ping“ u svého operátora, vězte, že za hranicemi na tom jsou v průměru mnohem hůře.

  
Míra penetrace, tedy rozšíření vysokorychlsotního internetu, odsunula Balkán na chvost
Tabulka Broadband Leadership kombinuje pořadí v BQS a penetraci a vyjadřuje tak skutečné postavení země

Studie Broadband Quality Score 2009 dokončená na sklonku letošního září nabízí ještě mnoho dalších srovnání, porovnání internetové vyspělosti s HDP a dalších grafů. Na obrázcích níže se můžete podívat na ty nejzajímavější. Celou studii pak najdete ve formátu PDF na této webové adrese a dodatečné grafy jsou k dispozici zde.

    
Internetoví tygři z hlediska meziroční změny BQS, BQS žebříček s vyloučenými velkými městy a země podle rychlosti stahování zaznamenané pomocí Speedtest.net.