Problém je, že tyto technologie jsou zatím velmi daleko, v současné době je daleko i ta fúze. Pro ČR tak zůstává jediným schůdným řešením využívání klasických štěpných reaktorů, které jsou v dnešní době již velmi pokročilé a bezpečné. Musíme se tak hlavně zaměřit na dostavbu Dukovan a ideálně i Temelína...
Ten článek je strašně zmatečný. V první části zmiňuje teoretické částice menší než kvarky, ale pak mluví o fúzi baryonů, která se rozloží jen na kvarky a přeskládají opět na baryony, nikoli o rozkladu a fúzi kvarků. Kvarky se nijak štěpit nebudou.Když jsem se díval na abstrakt toho odkazovaného článku, tak jde o to (a obrázek to ukazuje dostatečně), že chtějí vzít dva baryony Λ (mají jeden těžký kvark a dva lehké - jeden up a jeden down), dostatkem energie je "rozpustit" a následně nechat přeskládat do energeticky výhodnější konfigurace baryonu Ξ a neutronu. Čili je na jedné straně potřeba dodat těch 130 MeV (resp. 230 u druhého případu), ale následně se uvolní NAVÍC 12 Mev (resp. 138 MeV). Ta původní energie se uvolní zpět také, nikam se neztrácí.Celý děj je analogický zmiňované fúzi, kde se ovšem nemění složení baryonů, ale atomových jader, tj. při fúzi dvou jader 3He je potřeba nejdříve dodat energii na rozpad obou jader na volné baryony (tedy konkrétně protony a neutrony) a následně se sloučí na energeticky výhodnější konfiguraci 4He + 2× volný proton (neboli 2× H), případně 2H + 3H -> 4He + n (neboli sloučení deuteria a tritia na helium a volný neutron). V obou případech je sice potřeba nejdříve dodat velkou energii, ale následně se uvolní energie NAVÍC oproti původní konfiguraci.Otázkou je (z mého čistě laického pohledu) jednak jak jsou dostupné výchozí baryony Λ (+ jak je skladovat) a jednak co s výsledným baryonem Ξ a neutronem. U klasické fúze se docela dost řeší právě ten jeden neutron vznikající při reakci deuterium-tritium. Ten neutron má jednak až moc energie, jednak je to mrcha netečná na magnetické pole, takže dost narušuje jakýkoli materiál tvořící stěnu reaktoru. Slučování 3He by sice bylo lepší, vznikají tam jen volné protony, které lze snadno odklonit, ale zase kde brát 3He... Prý na Měsíci...Aby to s těmi baryony Λ nevyšlo na plichtu. Koukám na internety, že to jsou mrchy nestabilní s dobou života 2,5.10^-10 s. Ale rozumím tomu jak koza petrželi, jen jsem zvědav. Zcela určitě tu půjde o mnohem složitější reakce, dost možná na začátku bude nejdříve příprava baryonů, následně přeměna na jiné a z toho plynoucí energetické zisky...
Velmi si jej vážím a děkuji za Váš obsažný komentář, ve kterém popisujete jak přesně probíhá reakce s bottom a charmed kvarky (v článku je to výrazně zjednodušeno, až to není pravda úplně exaktní).První část článku popisuje, co to jsou kvarky jako takové a s původní studií nesouvisí, možná proto text (a nejen na Vás) působí zmatečně.Přiznám se, také nejsem jaderný fyzik a o plazmatu z paměti asi vím více, jak se skloňuje spíše než jak vysoké teploty jsou nutné k jeho existenci. Tajně doufám, že to není nutný předpoklad k předání informace v článku výše.Nestabilnost a jejich neschopnost v rozumném čase vytvořit řetězovou reakci je skutečně jedním z problémů, který je nutno brát v úvahu na cestě za energetickými zisky. Jakým způsobem by to šlo vyřešit je otázkou dalších výzkumů, ale třeba je naše současné paradigma získávání energie omezeno kontinuálními zisky a minimálními "fixními" náklady. IMHO není vyloučeno, abychom v budoucnu nemohli získávat obrovské množství energie za velmi krátký časový úsek (nanosekundy), ačkoli pro reakci samotnou je potřeba neméně velké množství energie. Za zřejmého předpokladu, že zisk musí být plusový.Nicméně ta prvotní úvaha, která je vlastně výsledkem experimentu, IMHO není až tak lichá. Pokud to řeknu zjednodušeně, jeví-li se něco pevné, resp. nedělitelné a to je ve skutečnosti složeno s něčeho menšího, musí to pospolu držet "pevněji" než drží ty "větší" částice, jinak by působení vnějších sil na tu větší částici onu samotnou měnilo (kolega jaderný fyzik, který článek před vydáním četl, jestli v něm nejsou fyzikální chyby, toto přirovnával k úderu kladiva do železné tyče, kde kdyby tyhle síly nepůsobily, úder samotný by způsobil místo zploštění přeměnu tyče kupříkladu na tyč z uhlíku). "Pevněji" může v tomto kontextu zastávat "vyšší množství vazebné energie".Nicméně nevím, jestli to správně z Vašeho příspěvku chápu, a zajímalo by mě to - usuzujete tedy, že způsob získávání energie, který je výše zmíněný je dle Vašich znalostí nemyslitelný či ne?
Názor byl 1× upraven, naposled 13. 11. 2017 18:52
Díky za odpověď, ale kupodivu fyzik nejsem. Z FJFI jsem stihnul vyletět už v prvním ročníku kvůli algebře a pak jsem šel hledat štěstí jinde. Fyzika tak zůstala jen mým koníčkem, kterému se ale věnuju jen když zbyde čas (takže příliš málo). Snažím se aspoň si udržovat nějaký všeobecný přehled skrze různé semináře, ale jsem furt jenom mizerný laik.Ta první část článku by si imho zasloužila samostatný článek a trochu větší rozepsání. V kontextu toho zbytku to fakt působilo zmatečně. Na druhou stranu to je téma hodně zajímavé a byla by škoda ho nechat zapadnout.Jinak ten experiment i celá ta úvaha o teoretickém získávání energie se mi velmi líbí. Zcela určitě není technicky možné takto získávat energii v současné době i době v blízkých desetiletích. Ale nedovolil bych si říct, že to nepůjde nikdy. Naopak bych řekl, že pokud existuje teoretická možnost, pak se zcela určitě najde možnost i praktická. Takže k té otázce, jestli to je nemyslitelné - myslitelné ano, proveditelné ZATÍM ne.Ohledně toho, jaké tam jsou síly, to si netroufám hodnotit, tam v teorii nejsem tak kovanej, přeci jen mi pár semestrů chybí. Ale co si matně pamatuju, tak jádro i samotné kvarky v protonech a neutronech drží pohromadě stejná síla, konkrétně silná interakce zprostředkovaná gluony. Ale určitě tam budou jiné energie. Jestli existuje i nějaká další síla... Těžko říct. Objevů nových sil, vlastností, částic či vazeb je plná historie fyziky. Vždy se najde nějaký šťoura, kterému nebude stačit, že to je ta nejmenší částice a začne zkoumat, z čeho se skládá a co ji drží pohromadě a jestli by to tedy nešlo rozbít (a jestli to udělá pořádnou ránu 😁.Jen nevím, nevím, jak s tím získáváním energie v nějakých extrémně velkých kvantech... On není ani tak problém tu energii takhle uvolnit. Ale kam potom s ní? Jak ji uskladnit v použitelnější formě a brát po částech? Tady si myslím, že jsou v poznání hodně velké rezervy. Vždyť když si to vezmete, tak současná jaderná elektrárna je pořád ten samý parní stroj jako byly před sto lety. Jen se teplo nezískává spalováním dřeva nebo uhlí, ale štěpnou reakcí. Pořád jde jen o ohřev vody, následnou přeměnu tepelné energie na kinetickou (roztočení turbíny párou pod vysokým tlakem) a poté přeměnu této kinetické energie na elektřinu. I ten ITER není nic jiného než ještě větší topeniště pod parním strojem. A fúze kvarků je zase nové ohniště. Potřebovali bychom tu energii měnit na elektrickou nějak přímo. Když si zafantazíruju, tak přimět neutrony, které se uvolňují při jaderném rozpadu (nebo při fúzi deuteria a tritia), aby se samy rozpadly na proton, elektron a antineutrino a následně elektrony využívat přímo... Nebo si časem libovolné částice seskládat ze zmíněných preonů (měly by to být stavební kameny nejen kvarků, ale i leptonů). To by byl hodně radikální skok. Vlastně by to mohl být teoretický základ pro stavbu těch úžasných sci-fi syntezátorů čehokoli při meziplanetárních cestách (zejména mizerné slepičí polévky). Ale to už jsem fakt úplně mimo téma článku.
Ďaľšia slepá ulička ? Pri vloženej energii 130MeV a produkcii 12MeV je to naozaj iba hračka pre vedcov. Zoberú grant a hrajkajú sa do až do penzie . Slušné bydlo ....
Pokud nebude jaderná elektrárna nebo bomba zkonstruována správně, taky do případné štěpné reakce vložíte více energie, než získáte. Jde totiž o chytré propojení více fyzikálních jevů... Zde máte popsán jen jeden jev.
"Jelikož jsou na fúzi vodíku založené vodíkové bomby, vědci se přirozeně obávali zneužití svého výzkumu a dlouhou dobu zvažovali, že své poznatky nezveřejní."Tohle opravdu nechápu, jako kdyby to nebylo úplně jedno, jestli budou známí kvůli vyřešení energetického problému, nebo kvůli vynálezu zbraně horší než je jaderná, případně vodíková. V obou případech by se nesmazatelně zapsali do historie. Navíc v druhém případě by byli určitě známější než v tom prvním, takže nevím, co řeší. B-]
Chápu tenhle pohled. Zdá se však, že někteří vědci to mají tak, že se nechtějí nesmazatelně zapsat do historie za každou cenu a proměnná "v pozitivním světle" u nich hraje roli.Navíc třeba i u Projektu Manhattan byli lidé, kteří podávali petice proti (Szilárd, viz: https://en.wikipedia.org/wiki/Szil%C3%A1rd_petition... ), případně lidé, kteří spolupráce dost dlouho poté litovali (http://www.blackpast.org/aah/black-history-month-s... ... ) a jako přínos vědě projekt samotný už dnes nevidí, ač předtím se na to dívali jinak.
Názor byl 1× upraven, naposled 12. 11. 2017 17:18
Nejmensi zname. Tak na co ty uvozovky?
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.