Delší čtení na víkendové chvíle, kde se dozvíte, jaký byl vlastně do současné doby rok 1999 pro svět počítačů a Internetu.
Ne že by byl devadesátý devátý v počítačové oblasti nějakým extra nudným rokem – událo se toho dost. Avšak události počítačového a hlavně internetového podzimu v České republice zastiňují všechno, k čemu předtím došlo u nás i venku. Na podzim se stalo skutkem to, o čem na jaře nikdo nesnil: Internet zdarma a Internet 24 hodin denně za nevídaně nízké paušály pro každého – monopol SPT Telecomu v podstatě mizí dříve, než byl oficiálně a plánovaně ukončen. Rok ale nezačíná podzimem; podívejme se tedy, jaké trendy hýbaly informačními a komunikačními technologiemi v předposledním roce tisíciletí.
Především se ukazuje, že nová ekonomika (New Economy, nebo také Digital Economy) není výmysl pár teoretiků, ale že se naopak pevně ujímá vlády. Už vůbec nejde o firmy jako Microsoft, Amazon.com nebo Dell. Technologie a Internet mohou pomoci každé firmě, každému úřadu a každému jednotlivci k lepšímu podnikání či k lepšímu životu: na začátku roku 1998 o tom bylo ještě hodně pochybností, o rok později žádné a dnes není firmy (v USA), která nepovažuje informační technologie a Internet za úplně standardní a nezbytný nástroj ke své činnosti, k profitu. Druhým zlomem je, že na to začíná stále rychleji věřit Evropa. Je tak možné, že pod vlivem amerického vzoru, už vyzkoušených technologií a dřívějšího zadržování učiní Evropa právě v nadcházejícím roku „tygří skok“ v penetraci Internetu jak do domácností, tak do firem a institucí. I my jsme součástí Evropy a i u nás tento skok zřejmě nastane: věřte, že přítomnost telefonního monopolu přestává být tím, co mu brání.
Nová ekonomika nenechává nikoho neovlivněného, ale někde působí víc a někde méně. Tím, jak se prodej pécéček stále více stěhuje na Internet, začínají se v USA pomalu zavírat fyzické krámy s výpočetní technikou. Všechny výhody jsou už totiž na straně Internetu; proti je jenom setrvačnost, ale i ten nejlepší setrvačník má své tření, které jej zpomaluje a posléze zastaví. Některé druhy softwaru se už prodávají jenom na Internetu, a některé kapely (včetně velkých jmen) začínají prodávat své nahrávky, lhostejno zda v tradiční podobě nebo v MP3, také pouze na Internetu. Je těžké si tuto tendenci domýšlet dále? Když se začaly objevovat první e-komerční úspěchy, mohlo to být skutečně jakousi unikátností produktu a trhu, na kterém působí. Jenomže tři miliony předmětů v internetové aukci plasticky ukazují, že žádné hranice nejsou – spíše budeme časem těžko hledat produkty, které se na Internetu prodávat nebudou, než si dokazovat, že pouze těchto pár druhů zboží se může na Internetu prodávat ve velkém, ostatní ne. K e-komerci se ještě vrátím, nyní k další velké události.
Pécéčka zdarma
PC zdarma, jako „doplněk k jiné službě“ je svým způsobem Kolumbovo vejce. Dvacet let předtím si všichni výrobci a prodejci počítačů lámali hlavu, jak prodat víc strojů; pak někdo vykřikl: „PC zdarma k Internetu,“ načež všichni ostatní mudrci pokrčili rameny a řekli: „to umíme taky.“ Vzpomínám si i na příklad z českého trhu: poté, co v USA vznikla první služba tohoto typu nazvaná FreePC, diskutovali jsme nad touto možností jako nad reálným záměrem s vedením jednoho z největších domácích producentů počítačů. O týden předtím by byl tento nápad zavržen jako nesmyslný, pak někdo venku ohlásil FreePC a český výrobce začal plánovat totéž.
Osobní počítač zdarma, dnes vlastně hlavní růstový trend počítačů, způsobí, že se bude vyrábět a „prodávat“ daleko více počítačů než kdykoli předtím. Současně však, což je krásný a nevídaný paradox, povede dost možná k podstatnému poklesu důležitosti osobního počítače a k jeho ústupu ze slávy. Dříve jsme si kupovali PC, abychom měli PC. Zítra si budeme pořizovat zpřístupnění Internetu, abychom mohli dělat, co chceme a potřebujeme. K tomu ale pécéčko zcela jistě nebude nutné, přístrojů a cest k našim cílům bude daleko více, a i když PC bude zřejmě ještě mnoho let tou nejkomfortnější, nejvíce umožňující variantou, uplatní se vedle něj spousty dalších zařízení.
Osobní počítač zdarma není vůbec nějakým marketingovým krokem, je to změna „paradigmatu“ čili světonázoru, změna nahlížení na výpočetní techniku. Nejhezčí je být schopen nakreslit dějiny v přímce; to má pak každý historik radost. Když se objevily první počítače, evidentně platilo, že všichni ti lidé hemžící se okolo nich jsou tam kvůli nim. Postupným vývojem získával člověk navrch, v éře minipočítačů a pracovních stanic už to bylo skoro fifty-fifty. U osobních počítačů se už dá říci, že počítač slouží člověku: v éře dosu ještě dost neobratně a v éře multimédií konce století už velmi dobře – nicméně byl stále nezbytný (a tím pádem člověka trošku zotročuje). A jak křivka pokračuje? Počítačově-komunikační služby jsou člověku poskytovány i nadále a ještě komfortněji, ale svého sluhu jménem PC mohu – když mě naštve – klidně vyhodit z okna. Mail přijmu a odešlu z mobilního telefonu, dopis nadiktuji do Palm XVIII a internetové videoproudy budu sledovat v televizi.
Těžký osud generálních ředitelů
Tři přední hardwarové společnosti letos vyměnily své generální ředitele, své nejvyšší představitele. Compaq poslal domů ze dne na den Eckharda Pfeiffera; Hewlett-Packard se (o mnoho slušněji) poděkoval svému mnohaletému šéfovi Lewisu Plattovi a nahradil ho manažerkou z Lucentu, o jejíchž schopnostech jdou fámy už dlouho; a SGI (Silicon Graphics) rovněž nečekaně a náhle odvolali Richarda Belluzza, mimochodem bývalou dvojku u HP.
Není na tom něco divného? Pfeiffer vytáhl Compaq do nevídané výše, předstihl všechny konkurenty v produkci a prodeji počítačů; Compaq neměl nikdy větší obrat a neprodával nikdy více počítačů než v den, kdy byl Pfeiffer odvolán. HP se stala právě za Platta druhou největší počítačovou firmou na světě, společností s obdivuhodnou firemní kulturou, která pravidelně obsazuje jednu z prvních příček v anketách pořádaných v USA na téma „u které firmy byste chtěl nejraději pracovat“; i firma HP neměla nikdy vyšší obrat než v době Plattova odchodu. A Belluzzo evidentně dokázal vdechnout už napůl ztracené SGI znovu náboj a vizi do budoucna.
Jenomže akcionáři všech těchto firem se domnívali, že to uvedení pánové mohli dělat ještě lépe, a proto se rozhodli tyto šéfy nahradit. Mimochodem, ze stejného soudku je i výměna nejvyšších, prakticky exekutivních postů u Microsoftu (Ballmer místo Gatese): a může někdo říci, že Microsoft pod Gatesem je nedostatečně úspěšná firma?
Uvedené příklady vypovídají mnohé nejen o americkém způsobu podnikání (pravda, v tomto směru hodně nemilosrdném: zásluhy jsou ničím, přítomnost je vším), ale také mnohé opět o nové ekonomice. Ještě na začátku devadesátých letech byli šéfové v (nejen) počítačových firmách nesesaditelní, byli tam „za zásluhy“, ale také třeba za to, že patří do té správné americké rodiny, ve druhé světové válce sestřelili ve stíhačce nějakého toho Němce a vůbec jsou to sympaťáci (typickým příkladem je bývalý šéf IBM Ayers). Dnes se na to zkrátka přestalo hrát; šéf firmy samozřejmě dostane krásné odstupné, ale správní rada mu bez sentimentů a kamarádšoftů řekne: uvolni židli. Do oblíbeného kontrastu bychom samozřejmě mohli dát pravý opak u českých podniků, ale nelze všechno svést ani na Zemana, ani na Klause. I Amerika, tato ekonomicky „první země světa“ se těchto zlozvyků zbavovala dost dlouho a pracně, a vlastně se jich téměř dokonale zbavila pouze v oblasti podnikání v informačních technologiích, kde je dnes neuvěřitelně rychlý vývoj a kde zpomalit znamená odpadnout. Také u nás je vidět evidentní pokrok, když za své vzalo také několik „generálů“, kteří ve svých firmách budili ještě nedávno dojem nesesaditelných hradních pánů. Jsem optimista: situace se bude i nadále zlepšovat a digitální ekonomika k tomu hodně napomůže.
Rok, kdy si software vybíral dovolenou
Kdybychom vyhlašovali soutěž o softwarový produkt roku 1999, asi by to dopadlo jako u nevalně obsazených výtvarných soutěží: porota lituje, ale rozhodla se místo medailí udělit pouze tři čestná uznání. Nejvýznamnějším dosavadním softwarovým počinem roku je Microsoft Office 2000, ale to jenom proto, že je používá tolik lidí; pokrok není dramatický, ale asi ani nemohl být – nebylo v čem. Windows 2000 tu ještě v době psaní článku nejsou a i pokud do roku 1999 ještě spadnou, pak do natolik malého cípečku, že je nutné je skutečně označit za produkt roku 2000. Tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho: Minimální pokrok v prohlížečích webu. Pouze doladění v grafických produktech. Významný nový kernel Linuxu; ale na to, že se na něj čekalo tak dlouho, mohl taky umět víc. Jen pár aktualizací ve vývojářských produktech. Žádný blesk z čistého nebe, jako bylo přednedávnem ICQ. A taky žádná hra, která by dobyla svět jako před několika lety Doom; dokonce ani nic koncepčně revolučního.
Dovolím si předpovědět, že základní software se už také nikdy nevrátí do svých slavných let (zhruba 1985–95), kdy uživatelé čekali na novou verzi jako na smilování, kdy se o ni mohli servat, kdy ji začali okamžitě zkoušet a do posledního detailu objevovat.
I v programech totiž nastává – v méně zřetelné podobě – podobný jev jako u počítačů. Není důležitý program, důležité je to, co chci dosáhnout. Není důležité auto, protože s ním jedu do Třeboně, důležitá je Třeboň, protože je tam hezky. Program se stává „transparentním“, samozřejmým, neviditelným – typickým příkladem je internetový prohlížeč. Žádný program se nedokázal více zprůhlednit: nyní je pouze uživatel a (třeba) Seznam.cz, mezi tím není nic, co by uživatel nějak vnímal.
Půjde to ještě dál, a to velmi záhy, jakmile se začne rozšiřovat ovládání počítače hlasem. V tomto okamžiku se začnou zneprůhledňovat také programy jako Word, Excel nebo e-mailový klient: „Čemu jsem dneska diktoval ty e-maily? Ani nevím; vlastně je to jedno, hlavně, že to je hotové.“
Chudý lid může lépe dohánět
Čeho se nejvíce bojí nejlepší high-tech firmy? Že se vývoj v oblasti, ve které působí, silně zpomalí, takže si nebudou schopny udržovat technologický náskok (rozuměj: předražené produkty), ostatní zruční epigoni zejména z Asie je doženou a náhle jim začne šlapat na krk několik konkurentů, kteří sice nic nevymysleli, ale umějí levně vyrobit a šikovně prodat.
Má to ale i příjemný důsledek pro zákazníka: protože se zpomalí pokrok, klesnou ceny. Proto jde tak dolů cena osobního počítače (rád připomínám: rok 1989: 1 ks osobního počítače = 150 měsíčních platů českého člověka, rok 1999: 1 ks osobního počítače = 2 měsíční platy), totéž platí i o perifériích, a kdo chce dnes mít zadarmo software pro skoro všechny oblasti použití, může jej mít, a tím nemám na mysli, že si jej má ukrást. Počítač
(a další high-tech, jako je mobil, digitální foťák, barevná tiskárna, a koneckonců i Internet) se stává stále přístupnějším, přestává být rozlišovacím znamením mezi chudými a bohatými. Určitě to ještě není žádný malý výdaj, ale jeho cena se začíná nebezpečně blížit ceně ledničky nebo televize, kterou má u nás každý: takže zbývá jen přesvědčit „ty ostatní“, že počítač s Internetem jim přinese mnohem více zábavy než televize.
A ten Internet!
Je to vlastně nespravedlivé. Vůči tomu, jaký obrovský vývoj prodělal za poslední rok Internet, skoro nemá smysl zmiňovat to ostatní. Přitom se například velmi mnohé událo v DTP v oblasti computer-to-print, vizualizační programy přešly ve svých cenových nárocích na uživatele o půl řádu níž při zvýšení svých schopností, databáze, data mining a data warehousing pokročily neuvěřitelně dopředu, dříve téměř nicotná oblast middlewaru začíná být jedním z hlavních počítačových trendů. V oblasti hardwaru neubírá Intel, doháněný firmou AMD, z vražedného tempa; smrt standardů založených na „x86/ISA“ je nevyhnutelná, sběrnice USB se ujala vlády rychleji než jakákoli z jejích předchůdkyň. V grafice (zejména té herní) nastal během roku pokrok o 100 %; pevné disky vzrostly o 60 % při stejné ceně, barevné tiskárny jsou zase lepší a levnější, kapesní počítače přinesly řadu pozoruhodných produktů, i když cosi jako vítězný trend vidět není. Tak bychom mohli pokračovat dál a i podrobně rozebírat oblast za oblastí.
Za tuto dobu však Internet urazil dobu desetiletí. Jeho příznačnou vlastností je, že jeho uživatel a zákazník je jeho testovacím králíčkem. Firmy podnikající v Internetu vytvoří prototyp produktu nebo služby, možná někdy i jen jakýsi ideový návrh, který by v podmínkách normálního průmyslu měl ještě dva až deset let do uvedení na trh – a hned jej poskytnou k všeobecnému použití, aniž tím utrží ostudu. I to je zase vlastnost internetové ekonomiky: uživatel se vlastně bezprostředně účastní zrodu a formování produktu nebo služby, svou přízní a nepřízní jej ovlivňuje a vůbec neprotestuje proti „testování na zvířatech“, respektive „na člověku“, naopak je rád.
Jaké největší posuny Internet v posledním roce zaznamenal? Z hlediska firem došlo k řadě pohlcování a slučování. Giganti si posilují pozici akvizicemi před dotírajícími konkurenty; dotírající konkurenti se snaží dohnat giganty právě „jedním rázem“ díky velké akvizici (příklad: Excite+@Home). A kamenné firmy, které mají k Internetu zatím hodně daleko, ale disponují obrovskou „palebnou silou“, a se spojují s internetovými start-ups, které je mají vytáhnout do internetového věku. Přišlo se na to – a v praxi se to i osvědčilo, jak sloučit oheň a vodu, partičku z garáže a firmu s desítkami tisíc zaměstnanců: internetový tým dostane obrovskou samostatnost, vlastně postavení mimo normální strukturu a „reporting“ ve firmě, jeho šéf svému týmu stoprocentně velí a sám podléhá pouze jednomu z nejvyšších manažerů firmy. To umožňuje, aby tento tým mohl zároveň žít jako bleskově pružná „garážovka“ a současně využívat jména a dalších zdrojů giganta. Proč to uvádím? Protože by si to měly enormně rychle uvědomit velké české firmy – schováváním internetových aktivit do své tradiční struktury nikdy nezískají nadšené lidi, budou se pohybovat jako brontosauři a pokrok digitální ekonomiky se kolem nich prožene jako blesk.
Hovoří se o tom, že letošní Internet jakýmsi způsobem dokonce zklamal, že bublina splaskla, akcie půjdou dolů. Pravda je jinde. Internet jako průmyslové odvětví se příliš často poměřoval pouze s cenou akcií internetových firem, a ty se skutečně v řadě případů vzdálily i „internetové“, tedy hodně růstové a hodně optimistické realitě. Investoři znejistěli a občas zatáhli za brzdu, ale Internet sám roste stejně brutálním a neohroženým tempem jako dříve – viz obraty u internetových obchodů, viz neuvěřitelný vzrůst počtu uživatelů internetových aukcí a podobně.
Internet je honba za šťastnou hvězdou a je pravda, že letos se ukázalo, že cíl je možná někde jinde. Podobně jako před dvěma lety se z konzumentské e-komerce vydělilo podnikové internetové obchodování (business-to-business), lze tušit, že už se rodí nová hvězda, a to elektronické služby (e-services). To rozhodně neznamená, že
e-komerce nějak upadá, ale je to jako při dobývání nového světadílu: část se už kolonizuje a nastává přetahování o parcely, ale průkopníci vpadli na další území, kde by mohl být zlatý důl.
Český Internet: taky dobře
Také Internet v České republice udělal dobrý krok vpřed. Internetové obchodování by mělo zaznamenat v souhrnu více než dvojnásobný pokrok oproti předcházejícímu roku, návštěvnost webů pak vzrůst zhruba o sto procent, objem internetové reklamy asi stejné číslo. To není málo, vzhledem k tomu, že připojení k Internetu je u nás jen místy a nepatrně výhodnější než dříve a také samozřejmě vzhledem ke stagnující české ekonomice, kde rozhodně nikdo „nemá peníze na blbosti“. Stalo se několik velkých událostí: eCity významně zpopularizovalo Internet, provedlo jakousi „černou práci“, na které se dá stavět skutečnými nabídkami. Poskytovatelé ve velkých městech snížili cenu pevných linek (protože pronájem za páteřní spoje výrazně klesl). V platnost vstoupil tarif Internet99, přece jen podstatně zlevňující vytáčené připojení mimo špičky. Vltava otevřela první prodejnu hudby ve formátu mp3 v Evropě – myslím, že tento fakt bude skutečně doceněn až během několika let. Hlavní trumfy však přicházejí až na podzim – to jsme ale už v nejsoučasnější realitě, kterou teď není možné nyní hodnotit.
Rok 1999 byl do podzimu pro českou ekonomiku nadále stagnující a nešťastný. Přesně potvrdil zákon všech krizí: „tlustý hubne, hubený zhebne“: firmy buď krachují nebo nemají korunu, jejich zaměstnanci jdou buď na dlažbu (nezaměstnanost okolo deseti procent, trojnásobek z období před pár lety), nebo šetří – protože při pohledu na některé zběsilé vládní experimenty je šetření na horší časy možná nejlepší rozhodnutí. V zemi, kde počet prodaných počítačů stagnuje či klesá, vzrostl Internet meziročně o sto procent: to není špatný výsledek.
Přitom výhled pro rok 2000 je ještě lepší. Internetové připojení, „Red Boxy“ a jim podobné budou znamenat obrovský impuls pro používání Internetu; firmy nabízející na Internetu zboží a služby už začínají přicházet se skutečně neodolatelnými nabídkami á la Amazon.com; šikovnější podniky začínají využívat Internet k podnikové e-komerci.
Všechno zlé je k něčemu dobré. Pokud české firmy bědovaly nad klesajícími obraty a koupěschopností svých zákazníků, mohly o to lépe slyšet na argument: a co tak zkusit podnikat na Internetu, snad v jediné oblasti, kde obraty a počty zákazníků neklesají, ale podstatně rostou? Ve výhledu pro rok 2000 jsem proto překvapivě optimistický: ekonomika se už navzdory úsilí vlády přece jen asi odrazila ode dna a poskytovatelé Internetu spustili frontální útok. Co více si lze přát?
Zdroj: Computer