Bude se šetřit, nebo utrácet? Noční můrou každého CIO zůstává bezpečnost; úspěšné „vloupání“ jej může stát místo. A jakou strategii radí svému řediteli v oblasti internetu?
Na závěr našeho seriálu poněkud nudnější téma: jak vypadal rok 2004 v odděleních informatiky velkých společností a co nás čeká letos? Velkou a dosud nezodpovězenou otázkou je, zda se bude do IT dávat více, nebo méně. Bude se totiž utrácet „více, proto…“, ale také „méně, proto…“, takže výsledný součet jednoho kladného a jednoho záporného čísla může být někde kolem nuly.
Škrty v rozpočtech
V uplynulých letech – ani ten loňský rok nebyl výjimkou – se v podnikových IT výrazně šetřilo. Vedení společností má dojem, že je „přeinvestováno“, a také mírně prozřelo v tom, že IT samotné nic nevyřeší; šéfové informatik to nemají v poslední době zrovna lehké. Změnily se požadavky od generálního ředitele směrem k CIO: dříve to bylo „udělej, aby to a to fungovalo“ (a CIO odvětil: „tak vyplázni peníze“), dnes to je „i ty na sebe musíš vydělat“ – což je postoj extrémní a dle mého názoru nesprávný, ale bohužel se změnami postojů ode zdi ke zdi se stále často setkáváme.
Šetření a škrtání v rozpočtech na IT má racionální jádro. Cena základního hardware (PC, servery, periferie, sítě) prudce klesá, a jeho morální životnost stoupá – u společnosti, která se příliš nemění nebo neroste, proto zde skutečně není potřeba vynakládat tolik peněz jako dříve. Jenomže to často vede ke zjednodušené úvaze „v IT se bude šetřit“ a představenstvo zadává šéfovi IT úkol „najdi, kde ušetříme“: přitom v oblastech software a systémů mohou informační technologie podstatně pomoci k rozvinutí podnikání firmy. Je zajímavé, že i v roce 2005 zůstává ve velmi mnoha firmách role IT oddělení neujasněná: je to jen „servis“ nebo součást našeho byznysu? Má být šéf IT technik nebo manažer, lídr?
Bezpečnostní hrozby
Z podobných zmatků nevychází nic dobrého, a proto i v letošním roce budou investice do podnikových IT spíše slabé – na úrovni roku 2004 nebo jen mírně nahoru. Jsou samozřejmě oblasti, kde se investovat bude: je to bezpečnost, je to (často) IP telefonie, je to (jen místy) rozvoj internetových (-intranetových, -extranetových) aplikací a je to (docela často) rozvoj řešení, která souvisejí s obsluhou zákazníků a partnerů, čili CRM a obory příbuzné.
Dvě oblasti, jež budou předmětem největší pozornosti, jsou investice do internetu (internetové, webové služby) a do bezpečnosti. Nejhorší ovšem je, že jdou svým způsobem proti sobě: korporace považují „internet“ jako takový za zdroj veškerého nebezpečí a chtějí to nejdříve vyřešit, zabezpečit firmu – a rozvoj internetových, webových služeb vnímají, bohužel i oprávněně, jako další vrátka doširoka otevřená útočníkům.
Tíživost bezpečnostních hrozeb pocházejících z internetu je tak hlavní brzdou většího otevření se firem podnikání na internetu. (Alespoň pro někoho je to dobrá zpráva: pro dot.comy, tedy tzv. čistě internetové firmy, které jsou na internetu tak doma, že věří, že bezpečnost mají pod kontrolou, a které mohou podnikat nerušeně, bez tlaku velkých korporací.)
Bezpečnost je noční můrou šéfa informatiky, a bude tak i v příštím roce. Je to snad jediná oblast, v níž mu jde „o hlavu“: zásadní bezpečnostní průnik, ukradení nejdůvěrnějších obchodních a podnikatelských informací by mu asi nikdo neodpustil. Společnosti zaměřující se na bezpečnost se ani letos nemusí bát nedostatku práce, neboť pro naprostou většinu jejich zákazníků to bude priorita číslo 1. (Z výzkumu mezi CIO ve Velké Británii: 90 % říká, že se letos zaměří na bezpečnost e-mailové komunikace, 80 % na antispam i antivirovou problematiku.)
Tiché klamání
Několik často zmiňovaných technologických oblastí je dnes označováno jako „hype“, tedy jakýsi „mírný humbuk“: jejich důležitost byla přeceňována. Patří mezi ně mobilní a bezdrátové komunikační technologie, jelikož jejich přínos není tak výrazný, a pro výrobní či obchodní společnosti také obor RFID (čipy s radiofrekvenční identifikací přidávané k výrobkům), neboť dosud chybí jejich jasná standardizace a jsou drahé.
Na polovině cesty mezi „humbukem a realitou“ je Linux a VoIP. Většina šéfů IT zatím není přesvědčena o tom, že už je čas, aby Linux, zejména na stolních počítačích, začal nahrazovat řešení od Microsoftu. Rovněž v serverové oblasti ještě nepřišel čas, aby byl nasazen na ta nejnáročnější místa. Povšimněme si ovšem slov „zatím ještě“: CIO jsou názoru, že tato doba přijde.
VoIP, tj. telefonování přes internet, sice dokazuje některé svoje přínosy, zejména u společností, které mají spoustu poboček a u nichž probíhá značná část hovorů uvnitř firmy; v běžném nasazení směrem k zákazníkům se výhody střídají s nevýhodami (mírně nižší ceny hovorného, ale technologicky komplikovanější, kvalita mírně pozadu za pevnými linkami atd.).
Přestanou se bát?
A jak tomu bude s onou „internetovou strategií“ středních a velkých firem? Zde bychom se mohli dočkat příjemného překvapení. Přítomnost korporací na internetu je dnes až na několik málo výjimek doslova mizerná – omezuje se na jakési „webové stránky“, a když byl CIO hodně aktivní, nebo když šéf firmy internetu hodně fandil, je tam i někde nějaká aplikace nebo internetový obchůdek. To je ale nyní zoufale málo: korporace si už začínají být dobře vědomy toho, že jim obrovskou zákaznickou obec denně usazenou na internetu ukradly internetové start-upy.
Jasně to vidí i zákazník: zatímco mimo internet tráví značný díl času tím, že se věnuje produktům a službám velkých firem, velkých značek (tj. jak už někdo popisoval, kolečko „Colgate, Gilette, Old Spice, Dove, Nokia, McDonald´s, Audi, Nokia, Nokia, Nokia, Microsoft, Dell, Coca-Cola, Audi, Sony, Colgate, Jack Daniels, Durex“), na internetu nic takového není, když budeme parafrázovat, tak třeba „Seznam, Email, Živě, iDnes, Xko, Xko, Xko, Xko, Seznamka, Rande, Email“ apod.
Velké korporace, které jinak pronikly do každé vteřiny našich životů, jsou na internetu vytěsněny na okraj a v podstatě si zde musejí své minuty zatím draze kupovat. Prozatím k internetu nenašly klíč, ale ani se o to příliš nepokoušely – to se však v příštích letech bude určitě měnit, a pokud firmy „vyřeší“ oblast bezpečnosti alespoň tak, že už nebudou mít z internetu panickou hrůzu, můžeme se právě zde dočkat největších investic a nových aktivit.
