Rok 2004 v hardware: PC, přestárlý hrdina

Počítači to vše začalo, a dnes je pomalu nechce nikdo vyrábět ani prodávat. Nechejme to Číňanům, jako ostatně všechno.
 Hlavenka komentuje rok 2004 
 2004 v internetu: vítáme vysokorychlostní internet
 2004 v internetu: klid na domácí scéně
 2004 v telekomunikacích: čekáme na Český Telecom
 2004 ve světovém internetu: bojíme se, máme čeho
 2004 v digitálních médiích: válka v přímém přenosu
 2004 v hardware: PC, přestárlý hrdina
 2004 v hrách: je to vážné
 2004: Microsoft se udobřuje, ale bude opravdu hodný?
 2004 v open source: co krok, to deset mil
Osobní počítače si prožily vcelku normální rok, až na pár nenormálních událostí. Normální je, že se průměrná kapacita běžně prodávaných harddisků zase (skoro) zdvojnásobila; normální je, že výkonnost procesorů šla zase asi o polovinu nahoru; normální je, že se objevilo několik vynikajících grafických karet i zajímavých periferií. Také je normální, že se opět (v České republice) snížila průměrná cena prodávaného počítače – tentokrát zásluhou klesajícího kurzu amerického dolaru, který je pro nastavování celosvětových cen výpočetní techniky rozhodující.

Normální je rovněž to, že letošní rok v podobných ohledech nebude jiný: měnoví experti tvrdí, že dolar bude nadále klesat, a v hardware se neočekává nic zásadního kromě dalšího vcelku lineárního zvyšování výkonnosti.

Nenormální ovšem není, že tvůrce konceptu osobního počítače a firma, která mu dala jméno, končí s jejich výrobou a předává je čínskému assemblerovi. Osobní počítače jsou zkrátka „nezajímavé“ nejen pro IBM, ale i pro mnoho dalších výrobců – všichni tvrdí, že se na nich nedá vydělat, že marže jsou smrtelně malé, a firmy, které u jejich výroby ještě zůstávají, prohlašují, že tak činí, jen protože vydělávají vlastně na něčem jiném. S jedinou výjimkou – Dellu, ovšem.

PC na okraji zájmu

Krize výrobců PC se neomezila pouze na americké výrobce (kromě IBM od osobních počítačů couvá i Gateway, ale i světová „chvíli jednička, chvíli dvojka“ Hewlett-Packard říká, že na nich nedokáže profitovat); ani čeští výrobci nemají mnoho důvodů k jásotu. Jeden z největších domácích assemblerů, skupina AAC (značky ProCA, Libra, Tesco atd.), bude druhým rokem v prohlubující se ztrátě, značka počítačů Mironet má svou relativně „slavnou“ minulost také už za sebou, a ani pro českou jedničku AutoCont nejsou osobní počítače to, co by firmu živilo.

Proč se osobní počítač dostává na okraj zájmu a jak se bude situace vyvíjet v budoucnu? Je několik smrtících faktorů, proč velký výrobce na PC takřka nemůže vydělávat, a nic z toho se v dohledné době nezmění. Faktor první a nejdůležitější: osobní počítač si může postavit každý a je to stále jednodušší (a bude to ještě jednodušší, viz system-on-a-chip atd.!). „Výroba“ osobního počítače nepředstavuje vyšší dovednost než denní studium příručky za sto korun a kýbl komponent potřebných pro stavbu PC se dá na internetu nakoupit za děsivě nízké ceny (čti za děsivě nízké marže prodejců).

Další smrtící faktory

Toto je a dlouho bude limitující faktor pro nasazení ceny: velký producent, který má značné personální náklady a jiné režie, si nemůže mezi cenou komponent a cenou počítače „narazit“ kloudnou marži, protože by neprodal. Takže jen tiše závidí výrobcům zubních past, kteří nakoupí plnivo za pět korun za metrák, obarví jej na zeleno a prodávají za sto korun za pět deka, a přemýšlí o změně podnikání.

Faktor druhý a zajímavý: výrobci komponent nedají výrobci počítačů podstatně nižší cenu než běžnému distributorovi. To je něco, co jiný průmysl nedá: když přijde zákazník s tím, že objedná pět milionů kusů „něčeho“, z čeho chce dále stavět, výrobce před ním natáhne červený koberec a prodá mu dané „něco“ za polovinu jako v běžné distribuční síti. Ale díky velké síle assemblerů a distributorů komponent, kteří objednávají ne o moc nižší množství kusů jako výrobce počítačů, už výrobce komponenty nemá kam slevit. A nejenže nemá, ale ani nemusí: vždyť je to on, kdo určuje hru, nikoli výrobce počítačů: Intel/AMD, nVidia, výrobci pevných disků – to jsou diktátoři cen, nikoli HP, IBM nebo Fujitsu-Siemens.

Faktor třetí: vše se stále rychle vyvíjí, a to velkým výrobcům nesvědčí. Lokální výrobce počítačů postaví PC tehdy, když na něj dostane objednávku, nakoupí nejnovější komponenty za nejlepší (tj. nejnižší) ceny a na něj nalepí nějakou cenovku, aby mu zbylo na pivo. Velký výrobce musí držet nějaké produktové řady a nemůže je měnit co týden, musí držet sklady hotových kusů, a všechno to stárne a hodnota klesá. Čeští assembleři často říkají, že každý týden jde hodnota „pécéčka“ o procento dolů, a i to jediné procento je v PC byznysu stále moc.

Postoj zákazníků

Vyhlídky na tento rok? Žádná změna; zajímavou dynamiku by ovšem získal trh, kdyby se (což není příliš pravděpodobné) obrátil pokles dolaru v jeho vzestup. To by možná zase velcí výrobci „zatlačili“ na úkor malých assemblerů, neboť by se jejich slabina – zásoby – mohla naopak stát silnou zbraní.

Ne sice tím nejvýznamnějším, ale přesto nezanedbatelným faktorem pro úspěch „globálních“, čti „amerických“, počítačových značek se stává citelný posun vnímání USA a amerických výrobců v myslích spotřebitelů. Vzhledem k značně kontroverzní a často velmi silně odmítané politice USA i k osobě jejího současného prezidenta se uvádí, že americké značky ztrácejí přízeň (což je poněkud paradoxní, protože Ford nebo Microsoft nepochybně „nemohou“ za to, co dělá současná vláda).

Rozsáhlá studie firmy Global Market Insite (dotazování 8000 zákazníků po celém světě) ukazuje, že tyto postoje se odrážejí i v nákupním chování. Např. 46 % zákazníků se „vždy bude vyhýbat“ nákupům značky Marlboro, 43 % u America Online a dále 22 % u IBM, 23 % u Amazon.com, 21 % u Dell či 17 % u Microsoftu. Přitom všechny tyto značky jsou vnímány značnou částí (třetinou a více) zákaznictva jako „extrémně americké“, u Microsoftu je to dokonce 62 %. (Je vidět, jak velkou roli zde hraje pocit: Estée Lauder je vnímána jen z 10 % jako „extrémně americká“ společnost, a to jen proto, že jméno firmy evokuje Francii. Přitom je to samozřejmě společnost americká jako poleno.)

Spojitost mezi podnikatelskými subjekty a „politikou“ jejich domovského státu je nepochybná. Analytici uvádějí, že to jistě ztíží úspěch prodeje amerických produktů mimo domovskou zemi, i když pochopitelně v některých zemích více (arabské státy, možná Francie) a v některých méně.

Témata článku: Hardware, Byznys, Malý producent, Zajímavé jméno, Český výrobce, Běžný set, Nezanedbatelné množství, Průměrná cena, Velké jméno, Nákupní chování, Dek, Klesající cena, Deka, Výrobce, Zubní pasta

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

26 procesorů v důkladném testu

Zhodnotili jsme 18 bezdrátových reproduktorů

Jak fungují cash back služby?

Pohlídejte své děti na internetu