Rok 2004 v digitálních médiích: válka v přímém přenosu

Internetové „pirátství“ neklesá navzdory pokračujícím útokům na všech frontách, ale legální downloadování si získává popularitu. A DRM jsou něco jako heslo při otevírání ledničky.
Rok 2004 v digitálních médiích: válka v přímém přenosu
 Hlavenka komentuje rok 2004 
 2004 v internetu: vítáme vysokorychlostní internet
 2004 v internetu: klid na domácí scéně
 2004 v telekomunikacích: čekáme na Český Telecom
 2004 ve světovém internetu: bojíme se, máme čeho
 2004 v digitálních médiích: válka v přímém přenosu
 2004 v hardware: PC, přestárlý hrdina
 2004 v hrách: je to vážné
 2004: Microsoft se udobřuje, ale bude opravdu hodný?
 2004 v open source: co krok, to deset mil
I loňský rok, stejně jako ten letošní a určitě ještě několik následujících, bude ve znamení sledování „války v přímém přenosu“: na jedné straně uživatelé, kteří chtějí stále více stahovat hudbu, filmy i jiná data z internetu a nic za to neplatit, na druhé straně vlastníci a vykonavatelé autorských práv, kteří se jim v tom snaží zabránit. Firmy versus jejich zákazníci a právníci versus programátoři.

Žaloby se šíří

Související odkazy

Slovník
broadband
download
chat
DivX
DVD
MP3
release
storage
SVCD
torrent

Katalog produktů
DVD DivX přehrávače

Co významného se letos událo? Agentura zastupující hudební vydavatele (RIAA) pálí ze všech hlavní a podává žaloby po stovkách. Rozšiřuje své působení i mimo USA, první desítky žalob jsou podávány v Británii a další se stále více přibližují ze Západu ke Krušným horám a Šumavě. Překročí je v letošním roce? Očekávám, že ano: nepovolené sdílení copyrightovaných materiálů je u nás stejně nelegální jako v jiných státech EU, a neměli bychom se kojit nadějí, že zrovna v tomto případě nebude naše zemička stát obřím firmám za to. Bude; i zde jde o stovky milionů korun ročně.

Vedle RIAA se pustila do boje i její sestřenka MPAA (agentura zastupující pro změnu vydavatele filmové). Právě rostoucí penetrace vysokorychlostního internetu – dle některých odhadů vzrostl počet lidí s broadbandem loni o 60 %, o několik desítek milionů – znamená, že vedle hudby, kterou „mají stejně už všichni staženou“, se stává hlavním lákadlem film. S tou hudbou příliš nepřeháním: vezměte si uživatele, který má v Čechách půlmegabit a chce si stáhnout všechnu alespoň relativně zajímavou hudbu, která u nás v roce 2004 vyšla. Spustí si například DirectConnect a za víkend má vše doma.

Jak získat kvalitní filmy

Film nyní představuje pro piráty další „výzvu“, pro většinu z nich pole neorané. Vedle stolních a hlavně kapesních MP3 přehrávačů se stále častěji prodávají „DivX přehrávače“, tedy stolní zařízení připojitelná k televizi, která kromě standardizovaných formátů (DVD, CD, VCD, SVCD…) už zvládají i neustále širší škálu „pirátských“ (omluvte novinářskou zkratku) formátů, jako je kódování videa v DivX, XviD, OGG a dalších. Tak jako MP3 přehrávače otevřely tento svět stovkám milionů „běžných“ lidí, kteří nedřepí celý den za pécéčkem, i DivX přehrávače se náhle stávají další škatulkou běžných domácností – VHS jde na půdu.

Film stahovaný z internetu má své nevýhody (0,7 až 1,4 GB dat, takže i na broadband soustíčko, kolísající kvalita), ale také jednu obrovskou výhodu, zejména pro české uživatele. Kinematografie západní (americké, evropské), ale i východní (japonské, indické, čínské...) provenience se k nám dostává v oficiálních vydáních velmi střídmými doušky; ta východní prakticky vůbec ne. Do prodejen jdou na DVD jen nejznámější novinky a sem tam se vyloví z archivu nějaký ten Indiana Jones nebo Ben Hur. Ale to je promile filmů, které na světě existují, které byly na Západě již vydány na DVD a které už také někdo „releasnul“ do pirátských sítí.

Chcete získat kompletní filmografii od Felliniho nebo Kurosawy? Chcete se podívat, jak opravdu vypadají kontroverzní filmy od Leni Riefenstahl? V českém obchodě bez šancí; můžete si zkusit něco poslat z eBay (a riskovat, že k vám dojde kopie v japonštině s korejskými titulky). Nebo se jednoduše „připojíte“, chvilku šátráte a na broadbandu je film za pár hodin doma; stáhnout české titulky z jiného webu je pak záležitostí minutky. Budou filmoví vydavatelé něco dělat proti tomu, aby web byl vlastně jedinou možností, jak lze film získat?

Noví bojovníci

Velmi zajímavý byl vývoj mezi jednotlivými výměnnými sítěmi a jejich klientskými programy. Letitý lídr KaZaA se blíží ke svému zániku (coby výměnný systém); nejdříve jej zkazili uživatelé „pijavice“, kteří stahují a nesdílejí, což vedlo k odlivu těch, kteří sdílejí a nestahují, do rozumnějších vod. Další ranou byly tisíce žalob, které mířily v první vlně takřka výhradně na uživatele právě tohoto systému; a nakonec se zdá, že i vlastník produktu časem rezignuje na neustálé právní tahanice a zkusí z této značky vytěžit něco jiného – konkrétně telefonování přes internet. Ačkoli „žádný rozumný člověk“ by dnes program KaZaA pro výměnu souborů nepoužil, pořád si jej každý týden stáhne asi 1,5 milionu uživatelů (!).

Jak tomu ale bývá, na místo KaZaA nastoupili noví bojovníci. Do čela se dostal pronásledovatel eDonkey, který se svým blížencem Overnetem už dohromady mají o polovinu více uživatelů než KaZaA, a rozdíl se zvětšuje (KaZaA = 2,7 mil. uživatelů průměrně připojených v každý okamžik, eDonkey+Overnet 4,2 mil.). Velmi rychle rostou komunity a kroužky DirectConnectu (z asi 100 000 uživatelů před rokem na 350 000 nyní!). A vůbec nejrychleji rostoucím je BitTorrent, u kterého počty uživatelů vůbec nelze měřit, vzhledem k naprosto odlišnému principu, jakým pracuje.

Celkový počet uživatelů, připojených průměrně kterýkoli okamžik k výměnným sítím, tak začal po určitém poklesu způsobeném právními akcemi zase stoupat: před útoky (rok 2003) byl asi 6 mil. lidí, pak klesl na 5 milionů a dnes podle serveru Slyck.com je k těmto sítím permanentně připojeno 10 milionů (!) osob. To dle mého názoru ukazuje poměrně jednoznačně, že právní protiakce nebyly úspěšné; je ale zřejmě pravdou, že pokud by se nekonaly vůbec, byl by počet hudebních a filmových stahovačů možná i několikanásobný.

Legální nákup hudby

Jak reagují uživatelé i programátoři na právní protiakce? Opouštějí sítě, které jsou nejvíce zprofanované a nejvíce „prolezlé lovci pirátů“. Jsou připraveni kdykoli opustit síť a klienta, když bude horká půda pod nohama; rozptylují se do spousty menších sítí, jako je například Ares, FileTopia atd. Hledají metody, jak se anonymizovat – zatím víceméně neúspěšně – a nevystavují se na odiv jako dříve: stále oblíbenější jsou např. „dostaveníčka“ – třeba v BitTorrentu, kde si smluví schůzku přes chat.

Tím je práce antipirátských týmů ztížena – k monitorování většiny celosvětově i lokálně významných sítí a hubů, kde probíhá výměna souborů, by bylo potřeba několik tisíc lidí na úvazek 24/7. Problém není vyřešen, hra na četníky a zloděje pokračuje, jak se zdá, ke stále menší radosti policie, ale k potěšení zlodějů.

Podstatně světlejší stránkou je lepšící se nabídka a rostoucí počet lidí, kteří si hudbu (bohužel, zatím právě jen tu hudbu) kupují přes internet legálně a downloadují si ji. Vedle nejúspěšnějších Apple iTunes (již stovky milionů legálních downloadů – stále ale možná méně než procento nelegálních) se objevují a rostou další, pokračují do dalších zemí a letos se jistě objeví někteří významní i v ČR. Dle mého názoru však v nabídce stále chybí to, co by odradilo „těžké stahovače a sdíleče“ od jejich činnosti: umožnění předplatného na veškerou nabízenou hudební produkci, tedy možnost libovolného legálního downloadování za pravidelný měsíční poplatek.

Mám ale obavu, že hudební vydavatelé (filmoví do jisté míry také) se stále drží strnulé představy, že by člověk neměl „vlastnit“ moc hudby za levné peníze (předplatné např. 20 dolarů za měsíc by umožnilo vybudovat si během roku fonotéku s třeba 100 000 hudebními alby, pokud máte dostatečně tlustou linku, terabajtový storage a kvantum volného času). Ovšem u autorského obsahu je přece podstatná jeho konzumace, tedy poslech (nebo zhlédnutí), nikoli vlastnění: jakási škoda může vydavateli vznikat pouze tehdy, pokud uživatel tento materiál (neoprávněně) poslouchá, nikoli že jej má uložený na disku. A kolik hudebních CD zvládne i velký fanoušek za rok skutečně zkonzumovat, naposlouchat – už stovka je hodně.

Rizika a tresty

A co očekáváme v digitálních médiích v letošním roce? Myslím, že opravdu velké a revoluční změny (například „konec copyrightu, jak jej dnes známe“) nás čekají spíše v horizontu desetiletí, a letošní rok bude jen přirozeným následovníkem toho uplynulého. Bude vznikat stále více „kroužků“ a komunit, uzavřených nebo polootevřených, v nichž budou i nadále probíhat výměny digitálního materiálu s nepatrným rizikem odhalení a trestu. Na druhé straně budou pokračovat žaloby a další právní akce – jak proti jednotlivým uživatelům, tak i proti programátorům sítí, provozovatelům hubů a indexů apod.

Počet uživatelů výměnných sítí bude i nadále stoupat, ale již ne tak rychle; věřím, že se bude velmi rychle zlepšovat legální nabídka hudby k downloadu a že se také i v českých podmínkách objeví možnost stahovat legálně filmy. Nevěřím však v existenci, přesněji řečeno v úspěch služby, která by byla pro její uživatele plně bezpečná, tedy plně anonymní: uživatelé výměnných systémů budou stále svou činností riskovat konflikt se zákonem, ovšem s malým rizikem. I když počet žalob jde do tisíců, počet uživatelů dosahuje stovky milionů: sekera dopadne na jednoho uživatele z desítek tisíc; přecházení na červenou tedy bude vedle užívání výměnných systémů téměř smrtelným rizikem.

Spoléhání na DRM

A v ještě jednu věc nevěřím: v DRM, digital rights management, tedy ve věc, na kterou naopak všichni držitelé a vykonavatelé spoléhají a doufají, že zažene piráty jako česnek upíra. DRM znamená, že si čistě konzumní výrobek, jakým je písnička nebo film, budete muset nějakým způsobem „personalizovat“ či „autorizovat“. Písnička se totiž nepřehraje nebo film nespustí, pokud se nepřesvědčí, že jste to opravdu vy, jediný oprávněný pán a majitel, kdo mačká tlačítko Play. Když si jej půjčí vaše sestra do svého přehrávače, má smůlu (sestra i přehrávač), a pokud si jej i vy náhodou přenesete do jiného zařízení, můžete mít rovněž smůlu. A tak se musíte nechat čas od času prolustrovat, zda jste to opravdu vy a zda jste se nějak nezměnil (např. udávat jméno a heslo).

Pokusů o DRM je spousta. Všechny uživatele otravují, připravují ho o čas a implicitně mu připomínají, že ho výrobce považuje nikoli za poctivce, ale za člověka, který by kradl, jen kdyby mohl. Nevěřím, že by si lidé kupovali tyčinku Mars, kterou by směli sníst jen oni, i kdyby stála polovinu; nevěřím, že by si lidé kupovali ledničku, do které by museli před každým otevřením zadat heslo, i kdyby stála polovinu… (I když? Mnohé hospodyňky, kterým manžel chodí pravidelně o půlnoci plundrovat zásoby potravin, by naopak zajásaly.) To není podpora pirátských snah, jen nevěřím v úspěch ničeho, co věci jen komplikuje, ať jsou pohnutky sebeušlechtilejší.

Témata článku: Byznys, Torrent, Klient Kazaa, Přímý přenos, Hlavní lákadlo, Výměnná síť, Archiv české televize, Kazaa, Kroužky, Anonymní síť, Systém předplatného, Šumava, Přenos, Konzumace, Běžný poslech, Legální hudba, Lovec, Válka, Program televize dnes, Výměnný systém, Indiana Jones

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

26 procesorů v důkladném testu

Zhodnotili jsme 18 bezdrátových reproduktorů

Jak fungují cash back služby?

Pohlídejte své děti na internetu