To nikdo neví, jedno je však už skoro jisté – nedá se dělat pouze na Internetu.
Prudký vývoj v digitální hudbě v poslední době (např. události okolo Napsteru, nové klony P2P produktů, pohlcení firmy eMusic jedním z majors atd.) poskytuje vděčný námět k různým intelektuálním hrátkám na téma „co bude“; uznávám výtku jednoho čtenáře Živě, že se tématu MP3 věnujeme vzhledem k jeho důležitosti až moc, ale v současné době skutečně nenalezneme příliš mnoho témat k diskutování, která by byla zajímavější, a mnoho jiných oblastí, kde by se děly tak rychle tak zásadní změny. Tento článek vychází z úvah zveřejněných analytickou firmou Meta Group; k nepůvodnosti některých následujících myšlenek se tedy hrdě přiznávám, ale jsou natolik zajímavé, že stojí za uvedení.
Prapůvodní názor, že Internet „smete“ velké hudební vydavatele, tedy přesněji, že nějaké internetové firmičky bez své reálné, korporativní existence a hromad peněz dokážou velká vydavatelství porazit či je alespoň přinutí kleknout na kolena a hezky odprosit, se nesplnil a ani nesplní. Na druhé straně ale situace stále nahrává názoru, že nějaká revoluce se konat bude, jen se přesně neví, jaká a hlavně, kdo ji povede, kdo ji bude realizovat.
Meta Group má spočítáno, že distribuce cédéček, tedy náklady na to, aby CD doputovalo z lisovny do rukou koncového zákazníka, činí více než 50 % jeho ceny. Pozor – v tom není započítán marketing ani tučnění dolarových kont vydavatelů, to jsou skutečné náklady, peníze, které se po cestě utratí; jak tušíte, jsou to především náklady logistické. Je dobré říci, že CD na tom nejsou jinak než jiné podobné produkty (podobné cenou, velikostí, váhou, způsobem prodeje), např. kniha nebo třeba dámská rtěnka. Jenomže zatímco rtěnku Internetem neprotlačíte, hudbu ano a za nesrovnatelně nižších nákladů – a proto by revoluce měla přijít.
První revolucionáři, jak tomu ovšem u revolucí bývá, neuspěli a vesměs zahynuli. Firma MP3.com je bez peněz a celkem bez budoucnosti; o kdysi známém Rioportu není slyšet, Napster byl pohlcen Bertelsmannem a první světový prodejce MP3, firma eMusic (musím se trošku pochlubit, že druhým v pořadí na světě byla právě naše Vltava) už má také nového majitele z řad velkých vydavatelů. Můžeme pokračovat dál (Listen.com, Tunes.com, Gnutella) – všude stejné.
Asi největší zklamání těchto „internetových hudebních vydavatelů“, za něž se chtěli výše jmenovaní pasovat, je, že se jim nepodařilo získat velká jména, umělce, kteří plní hitparády. Našly by se výjimky, ale vždy jen „na skok“: Alanis Morrisette sice pustila jednu skladbičku přes MP3.com zdarma, ale hned zase šup zpátky do náruče velkého vydavatele; David Bowie či Offspring totéž. Pozor – naprosto nechci tvrdit, že by u těchto firem nevydávali umělecky famózní tvůrci, ale z hlediska financí jsou pro světový trh tak zanedbatelní, že tyto vydavatele neuživí. Navíc nedávné „dot.com zklamání“ způsobilo další odliv kapel, které byly alespoň relativně známé, od krachujících internetových firem zase zpět do kamenného světa – dnes totiž vydání skladby na (např.) MP3.com na rozdíl od dřívější doby není prestižní událostí, o které píší druhý den všechny noviny. A umělci z pop music moc dobře vědí, že všechno dělají jenom pro slávu, protože sláva rovná se peníze.
Vše navíc stojí na marketingu. Podle názoru Meta Group je jediná šance, aby se internetový vydavatel etabloval, když se dá úplně standardní cestou hudebního vydavatele. To znamená, že podepíše s kapelou smlouvu, ve které zaručí, že ji zafinancuje (koncerty, vydání desky atd.) a že současně vrhne třeba desítky miliónů dolarů do reklamy, prosadí kapelu nebo umělce do časopisů, televize, natočí klipy atd. Takhle to v branži chodí – proto drtivá většina pop muzikantů končí u velké pětky, protože ta jediná je schopna toto vše zafinancovat a zrealizovat. Aby se ale kapela prodala na Internetu (předpokládá se model, že kapela nevylisuje a nebude distribuovat skutečné cédéčko, ale její skladby budou k dispozici jen placeným downloadem), musí být cena nižší, možná až drasticky nižší – což znamená menší příjmy pro tohoto vydavatele, menší navíc o to, že internetový trh zatím není vůbec srovnatelně velký s trhem „kamenným“ (i v USA to je spíš méně než pětina potenciálu, a Amerika je daleko před ostatním světem). Vydavatel si tak bude muset zkusit přijít na své peníze, aby se mu úvodní investice vůbec vrátila, prodejem triček, dalších suvenýrů, pořádáním koncertů a podobně. To ovšem není u „masové kultury“ nic nového – odhaduje se například, že vlastníci práv na slavný Jurský park mají dnes 20 % svých příjmů z filmu a 80 % právě z různých plastikových dinosaurů a podobných hrůz; u Pokémonu je tomu podobně.
Pokud by to byla pravda, je to jednak docela riskantní podnik (i umělec by si nechal řádně zaplatit, protože to je neznámá cesta), na který má jen firma, jež je zavedená v různých zemích světa, umí dělat byznys a má dostatek peněz. Velcí vydavatelé to nebudou chtít příliš dělat – proč taky, a moc dalších adeptů nenajdeme. Meta Group sice zajímavě spekuluje, že by se tímto vydavatelem mohla stát nějaká hudební televizní stanice typu MTV, ale i zde je hodně otazníků: MTV by tím začala přímo konkurovat svým inzerentům, hudebním vydavatelům, a navíc nedisponuje sítí obchodů, je to „jen“ televizní stanice; druhým kandidátem by prý mohla být firma Disney. V každém případě se jedná o globální korporace, které by měly vést revoluci, takže si celkem s klidem můžeme nechat zajít myšlenky na to, že by šlo o skutečnou revoluci zdola, šlo by pouze jen o další ring, ve kterém by se utkaly těžké váhy. Zatímco Meta Group tvrdí, že to je pro zákazníka dobrá věc, jsme poněkud na pochybách; i když tento model prodeje či šíření digitální hudby přes Internet nelze vyloučit, opravdový benefit pro zákazníka-posluchače vidíme hlavně v tom, že Internet především úžasným způsobem zpřístupňuje různou menšinovou hudbu, tvrdě vytlačovanou ze supermarketových nabídek, kde je místo pro stále méně a méně cédéček, myšleno různých cédéček. Ale třeba nás vývoj opět překvapí, jako už několikrát.
