U některých herních klávesnic často chybí možnost programování tlačítek. Revoltec FightPad nás v tomto ohledu potěšil.
Ještě horší je to v případě kláves 1-0/M1-M10. Řada deseti malých tlačítek není odlišená ničím. Když se pozorně zadíváte na fotografie, možná si všimnete ještě jedné, předpokládáme, že téměř unikátní, drobnosti testovaného kusu – při montáži někdo osadil namísto klávesy s popiskem „2“ trojku. Po světě se tedy možná toulá ještě klávesnice se dvěma dvojkami. Ale je to jen popisek, tlačítka fungují správně. Bez FN při zapnuté české klávesnici generují stisk kláves „+ěščřžýáíé“, při anglické čísla 1-0. Se zapnutým FN pak plní úlohu programovatelných tlačítek.
Asymetričnost klávesnice je patrná jen ve spodní části, kde je po pravé straně navíc tlačítko M17 (náboje na potisku naznačují, že má sloužit k nabíjení), po levé straně pak kulatá tlačítka „+“ a „-“ pro nastavování hlasitosti. Ve spodní řadě je pak velké šedé tlačítko Jump pro skákání, které funguje stejně jako mezerník, na opačné straně je pak trojice programovatelných kláves M18, M19 a M20.
Konečně programovatelná
U klávesnic testovaných v prosinci nám nemožnost přemapovat klávesy a naprogramovat vlastní sekvence znaků hodně scházela – tak, jako je dnes u herních myší samozřejmostí změna rozlišení za chodu, by herní klávesnice měly umožňovat spouštět ve hrách často používané sekvence znaků jediným tlačítkem.
Revoltec FightPad má promyšlené možnosti nahrávání maker. K tomu, abyste jej mohli využívat, je zapotřebí nainstalovat ovladače. Ty mají jednu nepříjemnou vlastnost – ještě před instalací si musíte rozmyslet, do kterého USB portu klávesnici zapojíte. Později není možné bez přeinstalování ovladačů klávesnici zapojit jinam. Možná to souvisí s tím, že herní klávesnice dokáže emulovat hned dvě HID zařízení – běžnou klávesnici a myš.
Instalační balíčky mají méně než 10 MB. Zajímavá „hláška“ nás přivítala při instalaci ovladače pod Windows XP staženého z webu, na který odkazují stránky výrobce.
Něco podobného by se asi výrobci, který to myslí vážně, stávat nemělo. Podobné neveselé je to i se stránkou výrobce, která se už nejspíš nějaký čas „updatuje“.
Ovladače, které stáhnete na odkazu uvedeném na pracovním webu jsou podle všeho aktuální, problém není ani s podporou Windows Vista.
Bez nainstalovaných ovladačů jsou všechny programovatelné klávesy M bez funkce. Naprogramovat se dají jen pomocí aplikace s názvem FightPad. Ta má opravdu netradiční uživatelské rozhraní.
Šipkou dole se dá přepnout do klasického okna. V menu máte možnost načítat a ukládat profily. Aplikace nedokáže automaticky vybírat vhodný profil podle spuštěné aplikace, proto je zapotřebí ukládat a načítat je ručně. Rozlišení obrazovky, které v dialogu vidíte, slouží pro emulaci myši.
Programování kláves a maker za běhu bez nutnosti spouštění konfigurátoru tak, jak to zvládá Logitech G15 či Microsoft Sidewinder, není možné. Klávesnice nemá vlastní paměť, a tak není možné naprogramovat ji a zapojit jinde – bez ovladačů se chová jako část obyčejné klávesnice. Po naprogramování klávesnice je ale možné utilitku FightPad zavřít a ušetřit tím něco málo paměti, ovladače si naprogramované funkce pamatují i bez ní.
Na každé z dvaceti tlačítek lze nastavit několikero chování, která se dají vybrat z menu, co vyskočí po klepnutí tlačítkem myši. Pod položkou „Single“ se rozumí stisk jediné klávesy – tato funkce dovolí naprogramovat na tlačítko libovolnou klávesu, nebo tlačítko myši – program zná jen levé, prostřední a pravé. Překvapením byla ale možnost klepnout tlačítkem na zvolených souřadnicích – a to buď na souřadnicích relativních od poslední polohy kurzoru, tak absolutně k pracovní ploše.
Macro, jak asi vytušíte, slouží k zaznamenání sekvence až 64 stisků kláves a tlačítek myši. Touto volbou se spustí jednoduchý editor, který vám umožní makro pojmenovat, nahrát, upravit čas a délku stisku jednotlivých kláves, a přesouvat jejich pořadí. Makro se může přehrát jednou, stále dokola, dokud člověk drží tlačítko, nebo stiskem tlačítka spustit jeho opakování a opětovným stiskem jej vypnout.
Dále je pod volbou Multi Layers na řadě několik druhů užitečných přepínačů. Jedna klávesa se pak může chovat několika způsoby:
- Na Single switch lze naprogramovat jakoukoliv klávesu či stisk tlačítka. Prvním stiskem tlačítka se klávesa zmáčkne, druhým pustí. Je to obdoba CapsLocku, funguje ale na všechny klávesy.
- Twin Switch umožňuje emulovat mačkáním jednoho makrotlačítka stisk dvou různých kláves na přeskáčku.
- Pod položkou Advanced se skrývá možnost seřadit za sebou až čtyři různé stisky kláves či makra, která se budou po stisku tlačítka spouštět postupně za sebou.
Stop slouží pro zastavení provádění probíhajících příkazů. Off znamená, že tlačítko nebude použito a konečně Edit slouží pro kopírování a vkládání funkcí mezi jednotlivými tlačítky.
Dojem trochu kazí cena
Revoltec FightPad v nás až na poněkud kýčovité vzezření a drobné nešvary v podobě volnějších kláves zanechal zejména díky možnostem programování dobrý dojem. Hraní je stejně jako ve většině ostatních případů oproti WASD na klasické klávesnici příjemnější. Výborné jsou možnosti programování, které obvykle dělají z obyčejných klávesnic herní a výrobci si za to nechávají pořádně zaplatit.
Ani v případě FightPadu tomu není jinak. Cena se pohybuje kolem dvanácti set korun s daní. To není ve srovnání s podobnými zařízeními zase tak strašné, ale stačí přidat dvě, tři stovky a je za to plnohodnotná, velká a už celkem luxusní klávesnice Logitech G11, která má lepší dílenské zpracování, má osmnáct programovatelných kláves (s až třemi makry pro každou z nich) a výrazně vyšší užitnou hodnotu – nejde totiž jen o jednoúčelovou hračku s pár tlačítky.
Záležet bude především na vaší peněžence a na tom, nakolik vám vyhovuje hraní na klasické klávesnici, které se kvůli uspořádání kláves na pohled příčí zdravému rozumu. Pokud možnost programování oželíte, nejspíše vám bude více vyhovovat třeba o pět stovek levnější Thermaltake Flare Board.
Za zapůjčení produktu do testu děkujeme společnosti TN Trade, spol. s r. o.