pěkný vzhled
rychlé vyhledávání
skupinová práce s okny
vyšší úroveň zabezpečení
neodůvodněné narušení tradičního workflow
statický a málo přizpůsobitelný Start
nesmyslné widgety
stále stejně mizerná Pošta
6 /10
Ryze komerční evoluce
Bylo by naivní si myslet, že Windows už je pro Microsoft zcela nezajímavým produktem, byť pozornost a péče ze strany výrobce v posledních letech nebyly kdovíjaké. Jedná se o produkt, který byl ze svého trůnu sesazen jinými operačními systémy. Celá kategorie tzv. tradičních počítačů byla odsunuta, protože středem zájmu se stala úplně nová kategorie počítačů – těch do kapsy. Tradiční počítače nezmizely v černé díře, jen se bez nich část spotřebitelek a spotřebitelů obejde.
Aspoň zatím si tyto stroje udržují své místo tam, kde je potřeba tvořit obsah a obecně být produktivní. Microsoft v posledních letech udává, že Windows pohání zhruba miliardu a půl počítačů, přičemž na 1,3 miliardy najdete specificky Desítky (Android pohání tři miliardy zařízení, iOS dvě miliardy). I přes dlouhodobou stagnaci se nebavíme o malém číslu a Windows generuje nezanedbatelné peníze. S postupným zmenšováním trhu s klasickými počítači se ovšem nezájem Microsoftu o Windows promítl např. do jedné z nejvyšších struktur firmy. Operační systém neměl přímé zastoupení v Senior Leadership Teamu. (Seznam těchto lidí už firma na svém webu neprezentuje.)
Poměrně výmluvné bylo rovněž uvedení Windows 10 před pěti a půl roky s tím, že se jedná o poslední vydání Windows. Žádná další revoluce se konat neměla, produkt jen měl být mírně zlepšován menšími, ale pravidelnými a bezplatnými aktualizacemi. O šest let později vychází Windows 11 a v srpnu se dle Bloomberga do zmíněného Senior Leadership Teamu dostal Panos Panay, který vývoj Windows vede od loňské reorganizace firmy.
Současně si poprvé aspoň trochu připadám jako konzervativní jedinec, který tvrdí, že stará verze mu dostačuje a ta nová zavedené pořádky jen kazí. Berte to s nadsázkou. Ačkoli si nemyslím, že nový Windows opravdu všechno jen kazí, rozhodně se jedná o rozporuplný produkt. Je přitom evidentní, že vznikl díky pandemii koronaviru, která po mnoha letech propadů výrazně podpořila prodeje nových počítačů.
Není na tom nic špatného, protože Microsoft je komerční firma vyrábějící komerční produkty. Windows 11 mohly být další iterací Windows 10 a nové jméno jasně dokazuje, že jde o to, aby se produkt prodal. Vydělá na tom Microsoft, vydělají na tom jeho partneři. Opět, těžko se lze takovému chování podivovat a nejedná se o žádné skandální odhalení.
Bohužel z Windows 11 až příliš cítím, že tento systém vznikl z ryze komerční potřeby a inovace přináší pouze z důvodu, aby nějaké přinesl. Vedlejším efektem je pár zajímavých novinek, ale také několik důležitých propadů v produktivitě.
Pokračování 2 / 10
Nezvyklý skok v hardwarových požadavcích
Microsoft tedy porušil své původní tvrzení a Desítky pošle za pět let do důchodu. Na Windows 11 naštěstí můžete přejít zdarma, takže svůj stávající počítač nemusíte vyhodit. Nebo je to jinak? Ne každý stroj je pro tento operační systém vhodný, takže řada z vás se nákupu nového železa nevyhne.
Narážím teď na nejméně záživnou část, ale současně důležitý aspekt Jedenáctek, tak si to pojďme rovnou odbýt. Požadavky na hardware se nebývale zpřísnily – poslední vydání Windows v tomto kontextu byla jen mírně evoluční. Dvoujádrový procesor nediskvalifikuje zřejmě nikoho (pokud v roce 2021 skutečně máte jen jedno jádro, vážně zvažte upgrade), nový systém ale navíc striktně vyžaduje aktivní Secure Boot a přítomnost TPM 2.0. Právě tento modul bude řada starších, přitom stále dobrých strojů postrádat.
V dlouhodobém měřítku se jedná o krok správným směrem, tedy směrem ke zvýšení zabezpečení. S tím souvisí další věc. Nejkontroverznější bod představuje seznam tzv. kompatibilních procesorů. Dvě jádra s podporou 64 bitů patrně máte (tímto, mimochodem, oficiálně končí éra 32bitových Windows), jenže váš procesor stejně nemusí být podporován.
Podpora začíná primárně na úrovni 8. generace procesorů Core (Coffee Lake) v případě Intelu, zatímco v táboře AMD se bavíme o procesorech architektury Zen 2. Na seznamu najdete i pár starších procesorů, ale jedná se spíše o výjimky. Doporučuji proto nejprve zkontrolovat kompatibilitu na webu Microsoftu, případně prostřednictvím aplikace PC Health Check. Na nekompatibilitu vás ostatně upozorní též samotný Windows Update.
Vesměs jsou tedy podporovány procesory nejvýše čtyři až pět let staré. Jakkoli se tento požadavek může zdát umělý, reálné odůvodnění se vysledovat dá. Některé nové bezpečnostní funkce se mohou výrazně podepsat na výkonu. Týká se to např. funkce Hypervisor-Protected Code Integrity (HVCI). Pro optimální provoz váš procesor musí podporovat Mode Based Execution Control (MBEC). Pokud jej nepodporuje, dochází k emulaci, a tudíž ke snížení výkonu.
Novinky v zabezpečení lze snadno vnímat jako nejpřínosnější inovace ve Windows 11. Ne, že byste upgradovali čistě kvůli nim. Nemohl ale Microsoft nechat, aby lidé mohli Jedenáctky snadno instalovat i na starších počítačích, byť s varováním na možné problémy s kompatibilitou nebo na snížený výkon? Nebo jen mohl vyšší zabezpečení vyžadovat na nových strojích, zatímco staré mohl nechat být. Striktním trváním na svém si firma minimálně usnadňuje život z hlediska podpory.
Pokračování 3 / 10
Umělé bariéry aneb kupte si nový počítač
Omezený záběr hardwaru firmě umožňuje lépe odladit systém. Během testování ostatně tvrdila, že díky novým funkcím byly podporované počítače o 60 % méně často infikované malwarem oproti těm bez nových bezpečnostních funkcí. Zlepšila se prý také spolehlivost, tj. systém padá méně často. (Ne, že by nestabilita byla klíčovým problémem Windows posledních let, devadesátky máme naštěstí dávno za sebou.)
Červíka hlodajícího v hlavě přes uvedené důvody, proč Windows 11 oficiálně nepodporuje starší procesory, nicméně cítím. Firma podporuje např. také některé procesory z dob před Coffee Lakem. Mnohé starší procesory s ohledem na pomalou evoluci nabízí stále vysoký výkon, minimálně na kancelářskou práci. Nezdá se pravděpodobné, že by na nich nový systém běžel špatně. Proč Microsoft vybral některé modely, zatímco jiné (dostatečně dobré) nikoli?
Až během veřejného testování Microsoft odhalil, že i když služba Windows Update nový systém nenabídne k instalaci na nekompatibilních strojích, reálně je možné Windows 11 nainstalovat manuálně pomocí klasického instalačního média. Jak komunita záhy zjistila, není ani problém vypořádat se např. s chybějícím TPM. Systém totiž požadavky kontroluje pouze během instalace a vy tuto umělou bariéru můžete poměrně snadno překonat. Možných interpretací je pochopitelně více.
Celou situaci můžete vnímat tak, že kdyby to Microsoft s bezpečností myslel vážně, nový Windows by na nepodporovaném hardwaru vůbec neběžel. Tudíž jde pouze o peníze a bariéry jsou stanoveny uměle. Firma si přitom svou pozici upevňuje opět uměle tím, nepodporovaný hardware nemusí mít nárok na bezpečnostní aktualizace. Dost možná si tím pouze kryje záda, ale představa, že nechá některé instalace záměrně děravé, vůbec nezapadá do snahy o co nejlepší zabezpečení.
Kladete-li si otázku, jestli má smysl na Windows 11 přejít, velká část z vás by po přečtení této kapitoly měla míst jasno. Na nepodporovaném hardwaru je lepší se do pokusů nepouštět. Systém tam s největší pravděpodobností poběží, ale přinejmenším hrozí, že jej Microsoft nechá děravý. K upgradu člověk navíc potřebuje více důvodů. A evoluce produktivity se spolehlivě stala největším tématem spojeným s Windows 11 – bohužel nejen v dobrém. Čtete dále.
Pokračování 4 / 10
Windows 11 přichází, řekněte „WOW“
V posledních letech vývojový tým nadále vydával nové iterace Windows 10, novinky v nich jsme ale museli hledat lupou. S Jedenáctkami firma ukazuje, že když chce, zvládne být inovativní. Začněme ale na povrchu. Nový operační systém samozřejmě už jen pro odlišení nutně musel převléknout kabát. Microsoft logicky a podle mě správně pokračuje v evoluci designového jazyka Fluent, s nímž nás seznámil už v roce 2017. Zlí jazykové by podotkli, že přitom ani nestihl pořádně sjednotit vzhled ve Windows 10 a už nastupuje další vlna redesignu.
Tentokrát se ale firma poučila a podařilo se jí zaktualizovat velkou část nejexponovanějších prvků v uživatelském prostředí. Nečekejte ale, že novému vzhledu odpovídají všechny nebo většina prvků uživatelského rozhraní, na to je Windows příliš komplexní. Od plochosti opět míříme k plastičnosti. Windows 11 je plný nových animací, ikon nebo průsvitnosti. Na otázky týkající se vzhledu existují značně subjektivní odpovědi. Osobně jsem si z odhalení v létě odnesl dojem, že to Microsoft přehnal. Hlavou mi dokonce proběhla myšlenka: vítej, nová Visto.
Situace ovšem tak dramatická není. Bráno dnešní optikou je Vista vyloženě směšná v tom, jak se v ní všechno blýská. Ve své době jsme obdivovali průsvitnost záhlaví oken a spolu s tím ocenili evoluci hardwaru. Dnes je mnohem snazší přiznat si, že Vista byla nevkusně přeplácaná. Windows 11 na tom tak špatně nejsou. Přestože strohost Desítek a hlavně Osmiček nechávají daleko za sebou, staronové prostředí je stále relativně čisté.
Na druhý pohled zaznamenáte celou řadu funkčních změn. Nejedná se přitom o žádné drobnosti, protože tyto změny významně zasahují do způsobu práce na počítačích, jak jsme byli zvyklí. Tedy na počítačích s Windows.
Především Microsoft úplně přepracoval nabídku Start, dále se ztratilo centrum pro oznámení z Windows 10, úplně jiné jsou i další nabídky na hlavním panelu. Předělány byly též kontextové nabídky, a to po mnoha letech a velice výrazně – Microsoft se nebál tnout do živého. Do vínku Jedenáctky dostaly také nový Průzkumník. Vzhledové úpravy přihlašovací obrazovky nezmiňuji, byť na ně také došlo. Následující text ovšem nemá být kompletním výčtem všech tlačítek, která změnila podobu. Přiblížíme si klíčové změny.
Pokračování 5 / 10
Rozpačitý a statický Start
Zřejmě nejnápadnější prvek uživatelského rozhraní Windows představuje hlavní panel. Tlačítka na něm jsou poprvé v historii vycentrovaná, můžete je ale vrátit zpět na levou stranu. Systém naštěstí aspoň v tomto nezapomíná, že je moudré nechat lidem volbu, takže záleží na vás, co vám vyhovuje víc. Určité volby nám ale Microsoft sebral, dostanu se k tomu. Hlavní panel pak standardně plní více ikon než dříve, i k tomu se teprve dostanu.
Svého druhu revoluční proměnou – na poměry Windows – prošla nabídka Start, která je možná druhým nejexponovanějším prvkem ve Windows. Jedná se o nabídku vzniklou v rámci experimentování s Windows 10X, které nakonec nespatřily světlo světa. Z nich ostatně pochází také další prvky. Konečně se Redmondští zbavili aktivních dlaždic, reliktu z dob Windows (Phonu) 8. Nejsem si ale jistý, jestli je to ku prospěchu věci.
Nabídka Start je kompaktní, vévodí jí vyhledávací pole a kromě zástupců odkazujících na nejpoužívanější programy nabízí rovněž rychlý přístup k naposledy otevřeným dokumentům. Ty se Microsoft pokoušel zpřístupnit už dříve, a to skrze tzv. rychlý přístup v Průzkumníku. Umístění do Startu jistě dává smysl a tento přístup oceňuji, statické ikony mě už těší méně. Neprozradí vám, jaké počasí bude v nejbližších hodinách. Nedají najevo, jaké vás čekají události nebo jaké na vás e-maily čekají na přečtení.
Nabídka Start nenabízí mnoho možností přizpůsobení a chybí jí např. widgety, které by rozbouraly překonanou statičnost
Aktivní dlaždice byly dobrou inovací a nová nabídka Start působí přinejmenším rozpačitě. Vracíme se o krok zpátky. Není to ale nutně jediný krok, na který se musíte připravit. V Desítkách bylo možné do Startu vyrovnat spoustu ikon (nabídka dokonce mohla být celoobrazovková), jeho velikost totiž nebyla fixní. Start ve Windows 11 má pevnou velikost a je mu úplně jedno, že máte na obrazovce spoustu prostoru, tvrdohlavě vám bude zobrazovat pouze osmnáct ikon naráz a nenafoukne se ani o centimetr.
Pryč je elegantní řazení do skupin, teď vidíte jen shluk ikon. Absenci aktivních dlaždic a jejich užitečných funkcí se firma snaží dohnat widgety, které ani nelze přidat do Startu. Není mi jasné, proč Start vypadá právě takhle. Vím pouze, že je méně flexibilní. (Malý plusový bod získá jen za naposledy otevřené dokumenty.)
Pokračování 6 / 10
Bezcenné widgety
Miniaplikacím nebo widgetům, chcete-li, věnuje Microsoft jedno z nových tlačítek na hlavním panelu. (Všechna tlačítka můžete skrýt, pokud o ně nestojíte.) Microsoft na ně sázel zejména v dobách Windows Vista a 7. Mohly by být funkční, provedení se Redmondským ale vůbec nepovedlo a pravděpodobně budete chtít zapomenout, že něco takového bylo do Windows implementováno.
Miniaplikace by mohly doplnit statické ikony ve Startu. Jenže nedoplní, nelze je ani přidat na plochu. Konkrétně se malé nástroje sdružují v jedné vlastní nabídce, kde vidíte i hodiny – to asi kdyby vám nestačily hodiny na hlavním panelu. Dále nad widgety uvidíte vyhledávací pole pro Bing. Widgetů zde najdete devět a ukazují mj. počasí, kalendář či ceny akcií. (E-maily kupodivu nikoli.) Tyto dílčí miniaplikace můžete vypnout, zpravodajství pod nimi nikoli.
Kromě toho, že ignorují internetové služby jiných poskytovatelů, za zcela nepochopitelné považuji především to, jak jsou widgety nepropojené se zbytkem systému. Chcete vytvořit událost v kalendáři? Miniaplikace ve Windows 11 ignoruje domácí program s odvážným názvem Kalendář a jen a pouze načte Outlook.com ve webovém prohlížeči. Přitom v Desítkách bylo možné jednak sledovat program ve svém kalendáři, jednak přidávat nové události přímo prostřednictvím nabídky nad hlavním panelem, stačilo klepnout na hodiny.
Miniaplikace existují ve vakuu a nejsou propojené se systémovými aplikacemi
V Jedenáctkách se po klepnutí na hodiny ukáže jen strohý kalendář bez událostí. Miniaplikace tvrdošíjně zůstávají v svém prostoru (z nějakého důvodu se vysouvá z levé strany, přestože ostatní nabídky se vysouvají ze spodní části obrazovky) a považuji za téměř bezcenný přídavek, který sotva zaujme dokonce i uživatele a uživatelky služeb od Microsoftu. Informativní aktivní dlaždice tak v novém systému zkrátka a jednoduše chybí, protože jejich informování bylo praktické.
Ostatně i Centrum akcí v Desítkách bylo praktické, takhle se oznámení štosují nad kalendářem nad hlavním panelem. Rychlé ovládací prvky pro změnu jasu displeje, připojení přes Wi‑Fi nebo Bluetooth a další se pak seskupily pod jednu nabídku a tuto změnu naopak považuji za dobrou. Ve Windows 11 ovšem bohužel narazíme na více nepovedených součástí uživatelského prostředí.
Pokračování 7 / 10
Omezení hlavního panelu a kontextových nabídek
S úpravami uživatelského prostředí došlo k dalším ztrátám. Hlavní panel už nepodporuje náhled na plochu, když ukazatelem myši najedete nad nenápadné tlačítko vedle hodin. Možná je to ztráta marginální, je mi ale líto, když mizí funkce, které nepřekážely a jejichž zmizení není logicky – nebo aspoň nějak – zdůvodněno.
Na hlavní panel už především nelze přetahovat zástupce aplikací a soubory. Proč? Možná Microsoft jen funkci nestihl implementovat, aby byla kompatibilní s novým prostředím. Je i možné, že se jí v budoucnu opět dočkáme. Aktuálně však nemůžete přetažením připínat programy ani otevírat soubory v aplikacích přetažením, protože touto akcí už nevyvoláte okno požadovaného programu. Tyto úkony přitom považuji za denní chleba v produktivním prostředí.
Možnost volby je nekonzistentní. Ikony na hlavním panelu vypnete či zapnete, tentokrát však hlavní panel nezaujme jinou pozici než ve spodní části obrazovky. Výrazné ztráty zaznamenáte také v případě kontextových nabídek.
Na jednu stranu oceňuji odvahu Microsoftu. Když se kácí les, létají třísky. Nové nabídky jsou graficky pěkné a přehledné a zapadají do nového vizuálního stylu. Lépe se ovládají na dotekových obrazovkách. Jenže když teď vyvoláte kontextovou nabídku hlavního panelu, najdete v ní jedinou (!) položku. Pryč je zkratka do Správce úloh a téměř všechno ostatní. Určité redukce se pak týkají také dalších kontextových nabídek, byť zmíněný příklad slouží jako jedna z nejvýraznějších ukázek omezení možností až na kost.
Kontextové nabídky jsou hezčí a vhodné i pro dotek, jenže neobsahují některé důležité příkazy
Souborové nabídky přitom ukazují dobré nápady designérského týmu – na prvním řádku sedí základní příkazy pro kopírování, vkládání atd. a jsou reprezentované pouze piktogramy. Šetří se tak místo. Bohužel ale některé standardní příkazy nejsou dostupné a nejbolestnější je v tomto ohledu práce s komprimačními nástroji třetích stran. (Ovšem, že programů, které přidávají vlastní položky do kontextových nabídek, existuje nespočet.) Ty do kontextových nabídek většinou přidávají vlastní příkazy pro komprimaci a dekomprimaci. Např. Bandizip poskytuje efektivní příkaz pro rozbalení a následné smazání archivu.
Jenže ve Windows 11 tyhle příkazy dostupné nejsou, aspoň ne tak jako dřív. Je totiž možné posledním příkazem v nabídce otevřít původní podobu kontextové nabídky, což v praxi znamená klepnutí navíc. Kontextové nabídky se mohou zdát jako nepodstatná maličkost a Microsoft se jimi sotva bude chlubit na produktové krabici. Jenže pokud s počítačem pracujete hodiny denně, existuje solidní šance, že kontextové nabídky tvoří jeden ze stavebních kamenů vašeho workflow.
Najednou už nelze vyvolat úpravu obrázku dvěma klepnutími a nelze ani rychle rozbalovat nebo tvořit archivy (s výjimkou ZIPů za předpokladu, že s smíříte s použitím integrované podpory). Samotná přítomnost původních kontextových nabídek ukazuje, jak problematické je měnit produkt jako Windows, jehož některé kusy kódu jsou desítky let staré, a také jak je kompatibilita z části přínosná a z části svazující.
Co s tím? Pokud Microsoft pustí programy třetích stran do kontextových nabídek, tak naruší jejich čistotu. Nabídne tím ale žádané funkce, bez kterých bude obtížné se obejít. Úvahy o tom, kam by se mohl ubírat vývoj Windows, si ale nechám do jiného článku. Operační systém, který je dnes k dostání, komplikuje a omezuje zcela základní akce. Nové produkty přitom obvykle přináší přidanou hodnotu v tom, že umožňují nové úkony. Pro první vydání Windows 11 to z velké části neplatí.
Pokračování 8 / 10
Bleskové vyhledávání, rychlé „polohování“ oken
Zatímco někde produktivita utrpěla, jinde se Microsoftu povedlo stav věcí naopak zlepšit. Za sebe jako nejpřínosnější vnímám rychlé vyhledávání. Po letech zklamání se mi zdá být přesnější a výsledky i na slabším počítači naskakují bezprostředně.
Po letech se Microsoft rozhodl upravit Průzkumník, který připomíná jeho starší verzi z Windows 7. Pás karet i s užitečnými příkazy je pryč. Nástrojová lišta skýtá omezený počet základních příkazů, které by měly pokrýt každodenní potřeby. Podobně jako v případě kontextových nabídek vám některé dříve dostupné příkazy mohou chybět. Najít alternativu k Průzkumníku je ovšem minimální starost, bude-li si to vaše srdce žádat.
Trénované oko dále zaznamená, že Průzkumník více plýtvá místem. Nebo komfortně zobrazuje položky, záleží na úhlu pohledu. Jedná se o ústupek dotekovým obrazovkám. Naštěstí si Microsoft opět uvědomil, že volba je důležitá, proto si můžete zvolit hustší zobrazení.
Poměrně významným prvkem pro zlepšení produktivity při práci s okny chce být jiná novinka. Když ukazatel myši přesunete nad tlačítko pro maximalizaci okna, ukážou se předem dané pozice a tvary. Okno zaujme právě takovou podobu a pozici, jako ukazuje vybraná forma. S tímto konceptem už Microsoft experimentoval v PowerToys.
Jakkoli se mi toto vylepšení líbí, nejsem si jistý, jestli se nestane tzv. gimmickem. Už Desítky nabízely řadu zajímavých funkcí, které jsme ale v praxi z různých důvodů nepoužívali. Např. časová osa vypadala působivě, měli jsme ale zažitou klávesovou zkratku Alt+Tab, takže jsme s ní téměř nepřišli do stylu. Pomůcku Lidé na hlavní panelu zase nepodporoval téměř žádný program. Ve Windows 11 už ani jednu z těchto funkcí nenajdete. Formy pro okna je navíc snadné přehlédnout.
S polohováním oken nastává komplikace v tom, že ne vždy to funguje. Třeba se Spotify
Je také nutné podotknout, že „polohování“ oken nefunguje se všemi okny. Např. s Wordem nebo Průzkumníkem ano, ale s Firefoxem nebo Spotify nikoli. Bude to zřejmě způsob, jakým aplikace pracují se záhlavím, který teoreticky mohou vyřešit časem na své straně. Nekonzistence ale pro Microsoft a novou funkci jednoznačně představuje problém – nespolehlivou funkci zřejmě budete ignorovat. Zejména se tím narušuje využitelnost hromadné práce s polohovanými okny, která tvoří skupiny.
Microsoft se dále snaží vyřešit nepořádek vzniklý při používání více obrazovek. Windows 11 chová tak, že při odpojení počítače od externího monitoru minimalizuje okna umístěná na tomto zobrazovacím zařízení, zatímco po připojení je vrátí na původní pozici. To, že si okna pamatují pozici podle použité obrazovky, se mi v praxi osvědčilo. Příjemná drobnost.
Pokračování 9 / 10
Předělané Nastavení a rychlejší aktualizace
Aspoň malou pochvalu si zaslouží nová podoba Nastavení, z něhož už do Ovládacích panelů budete muset jen málokdy. Je přehlednější a plnější. Pokud jste si ale mysleli, že se starých prvků konečně zbavíme, doufali jste marně. (Microsoft na tom pracuje od roku 2012, tj. skoro jednu celou dekádu.) Vynahrazují to novinky jako grafické ztvárnění nabití akumulátoru.
Zmínil jsem, že hlavní panel plní více tlačítek než dříve. Zůstalo na něm samostatné vyhledávání, které je v podstatě zbytečné s ohledem na to, že vyhledávání spustíte psaním v nabídce Start. Alespoň v kontextové nabídce hned narazíte na nedávno hledané aplikace.
Určitá, ne zcela zanedbatelná, uživatelská skupina více ocení integraci komunikační platformy Teams přímo na hlavní panel. Jedná se o variaci tlačítka z oznamovací oblasti, jímž lze zahajovat schůzky v rámci Skypu. Nabídly ho Desítky. Windows 11 reflektují, že Skype odchází – v tomto případě doslova, klient již není základní součástí instalace systému – a jeho místo zaujímá úspěšnější platforma Teams. Pokud ji využíváte, budete rádi, že jej máte takto po ruce pro rychlé volání nebo chatování. Plnohodnotný klient je přece jen poněkud těžkotonážní.
Drobnými úpravami prošla řada prvků nebo aplikací, nemá smysl všechny úpravy vyjmenovávat. Snad jen zmíním, že poměrně razantní na úpravu sestřihu došlo v případě Microsoft Storu. Zásadně přehlednější mi nepřipadá.
V běžném provozu snad úplně každý ocení spíše optimalizaci aktualizačního mechanismu. Standardní kumulativní servisní aktualizace jsou prý o 40 % menší než ty pro Windows 10. Model operační systém jako služba neopouští, oproti Windows 10 však bude Microsoft nové hlavní verze Jedenáctek uvolňovat jen jednou za rok. To považuji za velice rozumný kompromis pro všechny.
Méně potěšující pro některé bude nutnost přihlašovat se k Windows účtem Microsoft v edici Home. Pokud se tomu budete chtít vyhnout, budete si muset připlatit za vyšší edici. S online účtem nicméně můžete využívat např. 5 GB v cloudu zdarma a motivací Microsoftu zřejmě je, aby učinil reklamu a následně prodal své placené služby Microsoft 365. Jakkoli mi podobné vynucení a současně omezení tvorby obyčejných lokálních účtů připadá zbytečné, je potřeba podotknout, že iOS bez účtu u Applu nebo Android bez účtu Google také nepoužíváme.
Lokální účet přitom ve Windows 11 Home nakonec používat lze, ale až po prvním spuštění systému. Úplně zbytečně tak Microsoft znemožňuje počítač s edicí Home poprvé zapnout na místě bez připojení.
Pokračování 10 / 10
Závěr
Je obtížné neznít jako kolovrátek, ale první verze čehokoli je typicky nedokonalá. Windows 11 se v tomto ohledu nevymyká zavedeným pořádkům. Na jednu stranu oceňuji odvahu Microsoftu pokusit se aspoň na oko výrazněji říznout do živého a pokusit se o nový začátek. Jenže Windows jsou stále Windows a budou Windows, dokud si udrží zpětnou kompatibilitu. Ta mu ovšem nedovolí stát se výrazně jiným produktem a zřejmě se to od něj ani neočekává.
Bez ohledu na to, jestli jsou Windows 11 důsledkem snahy vydělat na covidem oživené vlně zájmu o klasické počítače (i ze špatné motivace může vzniknout něco dobrého), můžeme suše konstatovat, že Windows 10 se dočkaly svého nástupce. Jedenáctky navazují na odkaz Desítek, tj. nesnaží se způsobit revoluci.
Jejich evoluční kroky jsou ale přinejmenším rozpačité. Microsoft po delší době vymyslel pár zajímavých zlepšováků, žádný z nich ale nepovažuji za zásadní. (Pokaždé zapomenu, že okna mohu polohovat podle připravených forem.) Především pak nevyvažují ústupky v použitelnosti, ke kterým výrobce z neznámých důvodů přikročil. Narážím zejména na kontextové nabídky, hlavní panel nebo nabídku Start. Na Windows 11 okamžitě přejděte jedině v případě, už se nudíte a chcete novou pěknou a nablýskanou hračku.
Nebo v případě, že jste si mezi novinkami našli něco, co je pro vás skutečně zásadní a oželíte zmíněná omezení uživatelského prostředí. Drtivá většina z vás o nic nepřijde a Windows 10 budou podporovány ještě čtyři roky. Mezitím mají Jedenáctky dost času, aby dospěly. Mimochodem, zatímco dnes jsme s Desítkami spokojení, jejich první vydání bylo příšerné.
Microsoft úspěšný evoluční scénář bezpochyby zopakovat může. Již dnes víme, že se máme na co těšit. Časem nás čekají např. aplikace z Androidu. Prozatím ale platí, že firma nenabídla dostatečně zajímavé inovace a pošlapala při tom základní koncepty práce s Windows.
Potenciál pro inovaci přitom existoval, a to v oblasti integrovaných aplikací. Nepamatuji si, že by někdo kritizoval funkčnost kontextových nabídek (jejich nekonzistencí podobu ovšem ano), zato natolik základní a důležité nástroje by potřebovaly výrazný upgrade.
Pokud si něco ve Windows 10 vysloužilo kritiku, byly to některé integrované aplikace v čele s Poštou. Na ni Microsoft bohužel nesáhl
Dívám se zejména na tebe, Pošto. E-mailový klient je úplně stejný jako ve Windows 10 – zakulacené rohy nepovažuji za novou funkci. V tomto ohledu Microsoft promarnil příležitost a raději nás opíjí animacemi a odlesky.
Pokud máte starší počítač, který vám ale vyhovuje a poskytuje dostatek výkonu s ohledem na vaše požadavky, v žádném případě nekupujte nový pouze kvůli Windows 11. Pokud kompatibilní počítač již vlastníte, s přechodem raději stejně nespěchejte – Desítky zdaleka nejsou za zenitem a nabízí kvalitní produktivní prostředí.
Podotýkám, že výše uvedená kritika neznamená, že Windows 11 označuji za nejhorší produkt všech dob. V součtu se stále jedná o poměrně dobrý operační systém, jen racionálně nevidím mnoho důvodů, proč jej v tuto chvíli používat raději než Desítky. Dnes se primárně jedná o produkt, který Microsoft potřebuje prodat. Doufám, že to příště zkusí lépe.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně