Přestože již pro operační systém Linux existuje dostatečné množství kvalitních aplikací, neubráníme se čas od času sáhnout také po Windows. Co takhle zkusit ubytovat Windows přímo u tučňáka na dvorku?
Uživatele Linuxu lze rozdělit do dvou hlavních skupin. Ta první je poněkud ortodoxní a o ostatních operačních systémech nechce ani slyšet. Skupina druhá je poněkud otevřenější a její členové mají většinou na svém počítači nainstalován také operační systém Windows.
V posledních několika letech vzniklo hned několik projektů, které se snaží umožnit spouštění aplikací původně určených pod Windows v prostředí Linuxu bez nutnosti ukončovat jeden systém a zdlouhavě bootovat do systému druhého. Proto jsme se mohli setkat s freewarovým – nicméně ne příliš kompatibilním – Wine nebo s hardwarově hodně náročným emulátorem celého počítače VMWare.
Námi testovaný systém Win4Lin 4.0 se od VMWare liší poměrně značně. Podobně jako on umožňuje spouštění celých Windows, ale současně nevytváří samostatný virtuální počítač. Win4Lin se vyskytuje někde mezi VMWare a Wine.
Win4Lin je integrován přímo do linuxového jádra, a oba dva systémy jsou tak velmi dobře provázány. Skutečně, celá Windows i jejich aplikace běží nad linuxovým jádrem, používají linuxovou správu paměti i procesů, startují, čtou i zapisují z linuxových disků. Oba dva systémy tak žijí v dokonalé symbióze.
Začněme tedy pěkně od začátku. Po instalaci systému z rpm balíčku musíte ještě nainstalovat nový, tzv. NeTraverse-enabled Kernels. K dispozici jsou jaderné balíčky snad ke všem velkým současným i minulým distribucím a jsou poměrně aktuální – například kernel k mému Mandrake Linuxu 8.2 byl k dispozici již necelý měsíc od vypuštění této distribuce.
Tento druhý balíček vám nejen nainstaluje nový kernel, ale současně provede odpovídající zápisy v lilo.conf, kam přidá novou startovací položku Win4Lin. Při startu počítače tedy můžete zvolit, v jaké konfiguraci má systém nabootovat.
Samotné nastavení je velmi intuitivní a zabere jen několik málo okamžiků – a téměř hned můžete začít instalovat operační systém. Win4Lin v současné verzi podporuje pouze Windows95, 98 a ME – budete tedy potřebovat originální (bootovací) cédéčko s některým z těchto operačních systémů. Po jeho vložení proběhne běžná instalace operačního systému a po chvíli (doba je přímo závislá na rychlosti vašeho počítače) již koukáte známou pracovní plochu Windows a můžete začít pracovat.
Příjemným překvapením však byla rychlost takhle spouštěného systému. Ano, troufám si tvrdit, že v některých operacích je Win4Lin o poznání rychlejší než stejná verze Windows na srovnatelném hardwaru. Jestli je to způsobeno linuxovou správou paměti nebo vyšší rychlostí souborového systému ext3 ve srovnání s fat32, nevím, ale je tomu skutečně tak.
Testovaný počítač nebyl žádným mladíkem (Pentium II 400, 256 MB paměti, Matrox Millenium) a vše běželo k mé plné spokojenosti. Jednu výhradu však mám – v aplikacích náročnějších na grafiku bylo znatelné mírné zpomalení, které bylo zapříčiněno skutečností, že Win4Lin nepodporuje rozšíření DirectX.
Win4Lin je podle mne nejlepší volba v případě, že chcete používat oba systémy současně a nemůžete – nebo nechcete – si dovolit stálé restartování vašeho počítače. Jeho cenu shledávám jako odpovídající jeho kvalitám – jen si musíte dát pozor na skutečnost, že byste měli mít také licenci k Windows. Win4Lin mne velmi mile překvapil, velmi rád jsem jej používal. Mohu jej jen a jen doporučit.