Recenze notebooku Asus ProArt StudioBook 16. Co umí kulaté šmrdlítko pro kreativce

ProArt StudioBook 16 není levný počítač. Stojí víc než podobně nakonfigurovaný Macbook Pro s procesorem M1 Max. Asus tedy musí mít na své straně pádnější argumenty, aby dokázal porazit etalon prémiových notebooků.

Začněme tím zjevným, byť možná nakonec ne tolik podstatným. StudioBook, jako notebook cílený na profesionály, nespoléhá na herní grafiky GeForce RTX, ale na grafické karty RTX, dříve známé jako Quadro. V top modelu tak máme RTX A5000, která plus mínus odpovídá RTX 3080. Dostanete také špičkový OLED displej s poměrem stran 16:10 a vysokým rozlišením 3840 × 2400. Zřejmě nejslabším bodem celé konfigurace je použitý procesor Core i7-11800H. Není to Core i9 ani 12. generace. Notebook totiž Asus představil už loni v září a celosvětové problémy s dodávkami se nevyhýbají nikomu. Nicméně za pár týdnů proběhne Computex, kde obvykle Asus představí novinky, možná tedy chvíli počkejte, jestli se na konfiguraci něco změní.

Matné černé tělo bez výstřelků působí elegantně

Upřímně, při rendrování videa a 3D scén přes grafickou kartu procesor tolik netrápíte, ale méně sexy vypadající označení procesoru dokáže odvrátit pár zájemců o prémiový drahý notebook.

Kroutítko, šmrdlítko nebo jen otočný ovladač

Notebook jsme si půjčili hlavně kvůli otočnému ovladači Asus Dial, který rozšiřuje možnosti ovládání počítače. U levnějších Vivobooků je pod názvem Asus Dialpad integrovaný přímo do touchpadu, tady jde ale o samostatné fyzické zařízení.

Ovladač při otáčení cvaká podobně jako kolečko myši, takže dokážete přesně rozeznat cvaknutí kroku ovladače. Kromě otáčení lze ovladač i stisknout. Stisk se používá pro přepnutí funkce ovladače, kterou můžete vybrat z předchystaných nebo si definovat svou vlastní.

Na Dial vám téměř přesně padne palec levé ruky. Klávesnici nechybí numerický blok. U drahých strojů je to dnes spíš výjimka

Z pohledu cílové aplikace se Asus Dial chová jako klávesnice, která při otočení ovladače o jedno cvaknutí stiskne nastavenou klávesu. Při otáčení vlevo se tiskne jedna, při otáčení vpravo se tiskne druhá. Díky cvakání při otáčení ale můžete  ovladačem otáčet mnohem rychleji, než byste tiskli klávesovou zkratku, současně s větší kontrolou nad počtem stisků, než byste dostali při automatickém opakování trvale stisknuté klávesy. Vlastní nastavení můžete měnit pro celý systém, nebo jen pro konkrétní spuštěnou aplikaci.

Asus Dial má navíc už v základu přednastavené akce pro aplikace ze sady Adobe Creative Suite, takže se neusíte trápit s nastavováním a výběrem ikon. Samozřejmě si ale můžete pro jiné aplikace nastavit vlastní akce.

Asus Dial dále můžete přepnout do režimu Microsoft Dial, což je podobný otočný puk od Microsoftu. Výhodou přepnutí je následná lepší podpora v aplikacích Microsoft Office a možnost nastavování funkcí přes standardní nastavení systému Windows 11 včetně podobného definování klávesových zkratek po otáčení.

Ačkoli vám na první pohled zdálky možná přijde Asus Dial jako zbytečná ptákovina, reálně jsem se přistihl, že raději a rychleji používám otočný ovladač než bych lovil klávesové zkratky na klávesnici. Díky umístění ideálně pod levým palcem v rohu nad touchpadem, rychle Asus Dial zapadl do mého používání notebooku. Díky haptické zpětné vazbě s vnímaným cvakáním jsem z něj měl mnohem lepší pocit jak z náhrady v podobě kolečka na touchpadu (Asus Dialpad).