Recenze Minolta DiMAGE F300 – velké překvapení v malé krabičce

Krátké představení

F300, podobně jako o něco méně výkonný model F200, navazuje na úspěšný loňský F100. Po designové stránce jsou všechny tři přístroje prakticky identické, jen F200 má jinak provedená tlačítka a zoom se ovládá páčkou a tlačítko jako u F300. Na tlačítka ovládající zoom u F300 někteří uživatelé nadávají, ale mně plně vyhovovala a protože jsem měl možnost zároveň vyzkoušet i F200, musím říci, že jsem nepocítil žádný rozdíl v komfortu ovládání zoomu tlačítky nebo páčkou.

Komu je fotoaparát určen

F300 je 5Mpix fotoaparát (F200 má 4 Mpix), což je na dnešní dobu velmi slušný výkon, který zařazuje fotoaparát do třídy, kde si s ním dokáží vyhrát i poloprofesionální hračičkové. Je těžké jednoznačně říci, komu je fotoaparát určen – může stejně dobře sloužit začínajícímu uživateli, který může investovat cca 20 tisíc Kč do jeho pořízení, ale spíše bude věrným společníkem pro zkušenější uživatele, kteří mají důvod tak vysoký výkon a špičkovou kvalitu fotografií požadovat.

Rozměry a design

Foťák má rozměry 111 x 52 x 32 mm, přičemž rozměry jsou shodné pro oba modely. Váha u F300 činí 185 g bez baterek a paměťové karty. Přestože foťák lze zařadit mezi kapesní, jeho váha je již na hranici únosnosti a v kapse u košile se příliš dobře nenosil. Pokud jsem Mju 300 označil za pohotový kapesní zápisník, Minoltu F300 takto označit nemohu, i když rozměry jsou podobné. Vyšší třídu fotoaparátu potrhuje i celokovové tělo, díky němuž fotoaparát působí skutečně robustně.

Po designové stránce jsou „eFka“ vcelku pěknou cihličkou s objektivem umístěným výrazně k jedné straně – objektiv je umístěn prakticky přímo u hrany fotoaparátu. To není příliš obvyklé – většina fotoaparátů má objektiv umístěn více ke středu, ale rychle jsem si na to zvykl a vůbec mi to nevadilo. Fotoaparát lze při focení lehce používat pouze pravou rukou. Samozřejmě ale i zde platí, že pokud chcete získat kvalitní „nerozklepané“ fotky za horších světelných podmínek, je potřeba fotoaparát správně držet a lépe než LCD použít hledáček. Ten sice zobrazuje 80% skutečného obrazu, ale to svoji základní funkcí myslím plní velice dobře.

Blesk je vestavěný, přičemž fotoaparát nemá sáňky pro externí blesk. To je na jednu stranu u foťáku za dvacet tisíc škoda, ale na druhou stranu je nutno pochopit tvůrce, kteří model stále zamýšleli vytvořit především jako kompakt.

Mimo klasického LCD displeje na zadní straně má foťák ještě menší displej na horní straně. Ten zobrazuje nastavený mód (focení, přehrávání), velikost a kvalitu fotografie, indikaci blesku, režim focení (jeden snímek, série), stav baterek a počet zbývajících snímků, které se vejdou na paměťovou kartu.

Tlačítka, ovládání

Většina nastavení fotoaparátu se provádí volbou v menu. Přesto i na samotném foťáku je množství tlačítek pro volbu nejdůležitějších nastavení.

Nejdůležitějším ovládacím prvkem je samozřejmě velké kolečko na horní straně fotoaparátu, kterým se volí základní režimy přístroje. Konkrétně to jsou: vypnuto, automat, manuální nastavení, přehrávání, video, hlasové poznámky a nastavení.

Malou výtku mám k nastavení přehrávání snímků, kterážto volba je až čtvrtá v pořadí za režimy vypnuto, automatickým a manuálním focením. Pokud z režimu vypnuto chcete přejít k prohlížení snímků, musíte tyto dvě volby „přejet“ – pokud to zvládnete dostatečně rychle, objektiv foťáku nevyjede, pokud ne, objektiv vyjede a to mi přijde jako zbytečnost. Myslím, že toto mají o něco lépe řešeno Olympusy, které mají režim přehrávání na kolečku hned vedle volby vypnuto. Ideálně by tedy nastavení režimů ovládacího kolečka mělo vypadat: přehrávání, vypnuto, automat atd. Je to drobnost, ale když při každém zbytečném vysunutí objektivu pomyslíte na mechanické součásti foťáku, zamrzí to.

Vedle hledáčku jsou další dvě tlačítka. Levým se ovládá režim blesku, případně, v režimu prohlížení fotek, zobrazuje dodatečné informace k fotce, včetně histogramu. Pravé tlačítko ovládá kompenzaci expozice.

V pravé části zadní strany fotoaparátu jsou tlačítka pro zoom (v krocích po 0,1) a funkce ostření.

Mimo těchto tlačítek zbývající fotoaparátu už jen 4 tlačítka vedle displeje. Prvním se ovládá zapnutí makra a jiných motivových programů (portrét, sportovní akce, krajina, západ slunce, noční portrét a makro v manuálním režimu). Druhým tlačítkem se vstupuje do menu, třetí slouží k rychlému prohlížení a mazání pořízených fotografií a posledním čtvrtým se zapíná prohlížení více fotografií najednou.

Určitě stojí za zmínku i krytka USB konektoru, která mi moc nevyhovovala. Jednak působí dojmem, že po stovce odklopení/přiklopení končí její životnost a za druhé samotný konektor je poměrně titěrný a navíc je zapuštěn hlouběji do těla fotoaparátu. To v důsledku způsobilo, že ačkoliv nenosím brýle, zprvu jsem vždy trochu zápasil, aby se mi kabel vůbec podařilo připojit.

Video

Video nabízí maximálně 3 minutové videoklipy v rozlišení 320x240 nebo 20 minut v rozlišení 160x120 (při 128MB kartě). Samozřejmě s monofonním zvukem. Rychlost snímání je 15 snímků/s. Formát videa je JPEG Motion (MOV). Je trochu škoda, že foťák nenabízí video v rozlišení 640x480, podobně jako to umí například nový Canon A70. Mimo klasických videosekvencí nabízí foťák i noční režim.

Zoom

F300 i F200 nabízí trojnásobný optický zoom v krocích po 0,1. K tomu je možno volitelně použít i čtyřnásobný digitální zoom. Foťák tak celkem nabízí 12x zoom, což je velmi slušné. Je samozřejmě otázkou, nakolik je použitelný maximální digitální zoom. Zastávám názor, že jeho využití se blíží nule, na druhou stranu ale musím uznat, že rozlišení 5 Mpix a kombinace plného optického a 2x digitálního zoomu (celkem tedy 8x zoom) dokáže vytvořit velmi slušné fotografie – pokud je následně v počítači upravíte do rozměrů cca 1280x960 pixelů. I z tohoto rozlišení můžete připravit pěkně vypadají fotky o rozměrech 13 x 9 cm.

Podobné psí kusy s digitálním zoomem lze samozřejmě provádět i u foťáků s menším než 5Mpix rozlišením, ale výsledný obrázek potom musíte patřičně zmenšit a snímky o rozměrech menších než 1280x960 pixelů se už na papír dost dobře tisknout nedají.

Rychlost foťáku

Přestože jsem byl s F300 velmi spokojen (viz odstavec věnovaný kvalitě fotografií), trochu mi vadila jeho rychlost, kterou bohužel nemohu označit za optimální. Doba náběhu po zapnutí byla vysoko nad 4 vteřiny a podobně „neakčně“ se aparát projevoval i při ostření, resp. byl pomalejší než je běžný průměr. Naopak ukládání snímků na kartu probíhalo poměrně rychle a dojem z rychlosti fotoaparátu se tak o něco vylepšil. Výjimkou bylo ukládání snímku v TIFFu – desítky vteřin. Za dobrý průměr bych označil i pohyb v menu a nastavování jednotlivých voleb. Vzhledem k tomu, že F300 i slabší bráška mají v menu spoustu nastavení, přišlo to rozhodně vhod.

Funkce

Vzhledem k tomu, že nejsme specializovaný server, nebudu zde uvádět podrobný výčet funkcí fotoaparátu – je jich opravdu hodně a za svých 20 tisíc korunek dostanete mašinku nadupanou vším možným. Hlasové poznámky k fotkám lze brát jako běžnou věc u mnoha dnešních foťáků, potěší i možnost nastavení kompenzace síly blesku.

Fotoaparát nabízí klasicky tři režimy focení – automat, prioritu clony, prioritu času a manuální nastavení. Užitečná je i funkce superrychlého snímání, kdy fotoaparát dokáže vytvořit sérii pořízenou rychlostí 10-12 snímků za vteřinu v rozlišení 1280x960 pixelů.

Přístroj nabízí funkci automatického přeostřování. To je vhodné například v případech, kdy fotíte běžící postavu či jedoucí auto – fotoaparát ostří stále na zaměřený objekt. Samozřejmě je pro tuto funkci využíváno AI, což má své klady, ale i zápory. Záleží na složitosti scény, jak se foťák s automatickým přeostřováním dokáže vypořádat. Běžící postavu s modrým nebem na pozadí dokáže zaostřit velmi dobře, s ježkem v trávě už je to horší. Ostření může být také automatické nebo manuální.

Redukce šumu je u této třídy samozřejmostí. V našem případě se redukce šumu uplatňuje při expozičních dobách od jedné vteřiny.

Jako prakticky využitelnou shledávám i funkci tzv. bracketingu, kdy foťák na jedno stisknutí „vyrobí“ tři fotky – normální a verze s vyšší a nižší úrovní kompenzace expozice. To se hodí zejména ve chvílích, kdy si nejste jistí správnou volbou expozice.

Osobně jsem nikdy nevyužil možnost doostřování a nastavení kontrastu a saturace.

Fotoaparát nabízí také doplňkovou možnost využití jako digitální diktafon. Podle údajů výrobce je maximální možná délka zvukového záznamu 180 minut.

Baterie – přístroj běží na dvě klasické tužkové baterie (akumulátory). Se zapnutým displejem, automatickým přeostřováním, častým zoomováním a prohlížením fotek je přístroj docela žrout. Průměrnou výdrž 1800 mAh baterek při takovéto práci odhaduji na cca 60-80 fotek.

Do počítače se fotoaparát připojuje pomocí USB kabelu. U nových operačních systémů nejsou ovladače potřeba, protože fotoaparát pracuje jako zařízení třídy Storage Class.

Kvalita fotek

Dostáváme se do finále. Jestliže jsem v předchozích odstavcích foťáku něco vytýkal, směle to vynahrazuje a troufám si říci, že i dalece převyšuje kvalita fotografií, které tento přístroj produkuje. Kvalita fotografií je totiž jedním slovem - vynikající. Fotografie jsou prokresleny do nejmenších detailů, barevné podání je rovněž také velmi pěkné. Makro ostří až od 14,5 cm, což je hodnota horší než průměr, ale kombinace velkého rozlišení, schopnosti zachytit detaily a zoomu dokáží lecos zachránit.

Rozdíly oproti F200

Z popisu obou fotoaparátů na stránkách Minolty (http://www.minolta.cz), by se mohlo zdát, že F300 disponuje 32MB vyrovnávací paměti, které model F200 postrádá. Nedokáži říci, zda je tato dedukce pravdivá, tedy zda je F200 skutečně ošizena o vyrovnávací paměť. Z praxe ale mohu říci, že jsem nezaznamenal žádný rozdíl v rychlosti obou fotoaparátů.

Závěr

Oba fotoaparáty mohu vřele doporučit všem zájemcům o skutečně kvalitní digitální fotografii. Cena obou přístrojů je předurčuje spíše pro poloprofesionální použití, případně pro ty uživatele, pro které není rozhodující cena, ale skutečně mimořádně kvalitní výstup.

Cena digitálních fotoaparátů Minolta DiMAGE F200 a F300 na www.cybex.cz: 17 298 Kč (F200) a 20 260 Kč (F300) vč. DPH