Toshiba a Hitachi budou paměti od této firmy licencovat a vyrábět – váhy se překlápějí.
Stejnojmenné paměti od firmy Rambus byly v poslední době spíš předmětem afér a vášnivých diskusí. Jednu dobu se zdálo, že Intel chce tyto výkonné, ale drahé a s ostatními nekompatibilní paměti podporovat u některých svých architektur exkluzivně; to vyvolalo velkou kritiku a Intel ustoupil. Mezitím byl Rambus zatažen do patentových sporů s japonskými výrobci pamětí. Nyní je ale obloha pro Rambus tak modrá jako nikdy předtím: Toshiba oznámila, že bude tyto paměti licencovat a vyrábět, a za ní následuje Hitachi. Japonské firmy ve výrobě pamětí stále dominují a jejich rozhodnutí v podstatě určuje pravidla hry.
Dlouhodobý spor o standardy v oblasti pamětí nebyl rozhodnut právě kvůli tomu, že obě strany byly vyrovnané. Stávající paměti jsou relativně levné, umí je vyrábět kdekdo, ale jsou nevýkonné. Paměti a rozhraní Rambusu zrychlí práci s pamětí až několikrát, ale jsou drahé a podléhají patentům této firmy.
Vítězství Rambusu – zdá se, že je nezvratné, ale ještě není realizováno – by mělo přinést užitek zákazníkům a to je hlavní. Dnes je totiž rychlost práce s pamětí asi nejdůležitějším úzkým hrdlem počítače. Různá měření (např. na známých serverech jako tomshardware.com či sharkyextreme.com) ukazují, že procentuální přírůstek celkové rychlosti počítače zdaleka nestíhá sledovat růst rychlosti procesoru a u velmi rychlých čipů (nad 700 MHz) hodně rychle klesá. Jinak řečeno: superrychlé čipy, které jsou také mimochodem hodně drahé (Intel či AMD na 1 GHZ = tisíc dolarů a víc), neurychlí počítač o mnoho. Vždycky, když je tato situace nevyvážená, tj. když existují nepřekonatelná úzká hrdla ve výkonnosti počítače, která jdou dalšími rychlými komponenty „nahonit“ jenom zčásti, doplácí zákazník – kupuje zbytečné drahé komponenty, aby si pomohl s rychlostí aspoň o něco. Bude-li tedy Rambus daleko častěji používán a standardizován v architekturách výkonných PC, nebudeme muset zbytečně kupovat předražené gigahertzové procesory (i když je gigahertz pod kapotou lákavá představa), ale ke stejnému zvýšení výkonu nám postačí podstatně levnější procesor a o něco dražší paměť – v důsledku cenově výhodnější řešení.