Gigant stále více diverzifikuje a je stále méně počítačových komponentů, které by nevyráběl.
Intel je nyní pod největším tlakem v celé své moderní historii (pokud pomineme úplné začátky, kdy se dokonce nebezpečně blížil bankrotovému pásmu): ceny čipů klesají, lidé kupují čím dál raději úplně nejlevnější počítače s čipem za pár desítek dolarů, AMD hrozí, že bude Intelu konkurovat i na horním konci. Firma si je ale těchto hrozeb vědoma už pár let a proto zahájila včas (ovšem: bylo to dostatečně včas?) diverzifikaci do dalších oblastí. Intel je dnes jedním z největších světových výrobců motherboardů, síťových karet a je jedničkou ve flash pamětích – to ale má být jenom začátek. Další zlatý důl totiž firma vidí v oblasti komunikačního vybavení, jenomže zde začala poměrně pozdě – proto musí ztrátu dohánět akvizicemi. Intel v posledních letech utratil za nákupy dalších firem přes tři miliardy dolarů, a podle svých slov v tom bude pokračovat. Může tak činit s klidem: jeho akcie jsou na rekordní výši (takže se za ně „dobře nakupuje“), a kromě toho má firma v bance obrovské peněžní zásoby – Intel dnes ročně vydělává okolo šesti miliard dolarů.
Problémem Intelu nejsou ani peníze, ani jméno, ani nedostatek inženýrů, ale vůbec úkol, jak si poradit s diverzifikací. Proto nastává ve firmě zřejmě největší reorganizace v historii, kdy se z centralizované firmy stává jakýsi konglomerát, sestavený ze čtyř hodně samostatných divizí (Intel Architecture Business Group, Network Communications Group, Communications Product Group a New Business Group, zaměřená na datové služby). Tyto divize by měly mít daleko samostatnější a na ostatních aktivitách nezávislejší vedení, takže by měly daleko rychleji růst.
Živě komentuje: Intel byl zatím docela učebnicovým příkladem, jak síla centralizovaného gigantu táhne k zemi nové aktivity. Intel během řady let nakoupil několik skvělých firem (příklad za všechny je izraelská Shiva – slyšel o těchto produktech od té doby někdo?) nebo přišel s vynikajícími vlastními technologiemi, jako je například videokonferencing. Jenomže je nikdy nedokázal pořádně a rychle rozjet, nikdy se nestaly celofiremními prioritami – typický osud centralizované firmy s diverzifikovanými produkty.
Pokud bude nové rozdělení dobře fungovat, může Intel brzy začít hrát v hardware podobnou hru jako Microsoft, tedy „embrace and extend“. Stejně jako má Microsoft monopol v operačních systémech, je Intel dominantní v čipech, a kdo ovládá čipy, může ovládnout po hardwarové stránce celý počítač.
