Ptejte se právníka: odpovědi na vaše otázky!

Dnes se dozvíte odpovědi na otázky, zda existuje rozdíl mezi nelegálně staženým a nainstalovaným softwarem, zda máte nárok na náhradu nákladů při záruční opravě, zda se lze zbavit odpovědnosti za chyby v softwaru a jak si český právní řád dokáže poradit s definicí „nekomerční použití“.
Ptejte se právníka: odpovědi na vaše otázky!

I na naši druhou výzvu se sešlo mnoho zajímavých otázek. Právníci ze serveru eAdvokacie.cz vybrali ty nejzajímavější a dnes přinášíme jejich odpovědi. S výzvou k dalším otázkám se přihlásíme opět po několika týdnech.

Přechovávám na svém disku nelegální, ale nenainstalovaný software stažený z internetu. Porušuji zákon?

K porušení autorského práva dochází užitím počítačového programu bez udělení oprávnění (k tomuto užití) ze strany autora, resp. vykonavatele majetkových autorských práv. Co je užitím ve smyslu autorského zákona, je uvedeno v jeho § 12 odst. 4. Neoprávněným užitím v tomto případě bylo zřejmě již samotné zhotovení rozmnoženiny počítačového programu („stažení“ z internetu) z vaší strany, popř. ze strany třetí osoby (§ 13 autorského zákona). Jak jsme uváděli už minule v této poradně, u děl hudebních či audiovizuálních (filmy) je takovéto zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu v souladu s právem.

Pokud by neoprávněnou rozmnoženinu počítačového programu zhotovila třetí osoba na váš počítač a z vaší strany by k žádnému užití počítačového programu nedošlo, pak byste se z čistě teoretického hlediska žádného neoprávněného zásahu do autorských práv nedopustil. Nicméně zcela jinou otázkou potom je prokazování výše uvedených skutečností.

Je podle našeho práva možné jednostranně se zbavit odpovědnosti za chyby v softwaru a za škody případně vzniklé? Podobné upozornění uvádějí skoro všichni výrobci softwaru ve své licenci. Není pak celé licenční ujednání neplatné? Měl bych případně nárok na náhradu vzniklé škody?

K vašemu prvnímu dotazu uvádíme, že pro posouzení této otázky je nezbytné určit, jakým právním řádem se vztah mezi smluvními stranami řídí. Problematika určení tzv. rozhodného práva překračuje rozsah této poradny, a níže tedy uvádíme hodnocení z pohledu českého práva.

Při posuzování otázky odpovědnosti za vady software (či jiného plnění) je nutné vždy odlišovat „běžnou“ odpovědnost za vady a záruční odpovědnost za vady. „Běžná“ odpovědnost za vady znamená, že ten, kdo „přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady“ (§ 499 občanského zákoníku).

Co se týče záruční odpovědnosti za vady, zde se jedná o to, že se odpovídá za vady, které se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po splnění. Záruční odpovědnost ponecháme stranou (i když i ta se např. v licenčních smlouvách při vytváření software na zakázku objevuje) a budeme se věnovat „běžné“ odpovědnosti za vady.

Autorský zákon nemá žádnou zvláštní úpravu ohledně odpovědnosti za vady plnění z licenční smlouvy. Přestože se výše zmiňovaný § 499 občanského zákoníku výslovně zmiňuje pouze o odpovědnosti za vady na věci, je nutné ho dle našeho názoru aplikovat na veškeré vady plnění, tedy i na vady software. Z pohledu českého práva se nelze jednostranným právním úkonem ani smlouvou zbavit odpovědnosti za vady. Navíc nabyvatel se ani nemůže práva uplatňovat nároky z odpovědnosti za vady předem vzdát, viz § 574 odst. 2 občanského zákoníku: „Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná.“

Podle našeho názoru by tak ustanovení smlouvy, ve kterém se poskytovatel „vzdává“ odpovědnosti za vady, bylo zřejmě neplatné, nicméně tato neplatnost by však ve většině případů neměla způsobit neplatnost smlouvy jako celku. Související otázkou pak může být také problematika odpovědnosti za škodu vzniklou v důsledku vady plnění (vady software), takováto problematika však již překračuje rozsah této poradny.

Na druhou stranu je nutné uvést, že zřejmě nelze v praxi dosáhnout toho, aby počítačový program byl za všech okolností zcela bez chyb. Takže posuzování vzniku odpovědnosti za vady u poskytovatele software bude záležet vždy na konkrétních okolnostech případu, specifikaci předmětu smlouvy, obvyklosti apod.

Pracoval jsem ve společnosti, kde jsem nejprve pro ulehčení práce mého otce a posléze, když jsem do společnosti nastoupil, tak i mé práce vytvářel software. Tento software jsem tvořil mimo pracovní dobu. Během ní jsem jej pouze užíval a části programů užívali i jiní kvůli sběru dat. Když jsem od společnosti odcházel, software jsem si vzal s sebou, ale jak části programu, tak pravděpodobně i jeho hlavní část byla někde zálohována. Software je nastaven tak, že každé jeho použití přijde mailem v kopii i do mé schránky. Proto vím, že software je používán i nadále bez mého oprávnění. Co s tím mohu dělat?

Pokud jste počítačový program nevytvářel v pracovním poměru, tak jste samozřejmě po celou dobu existence počítačového programu v postavení autora, kterému náleží výkon majetkových autorských práv k tomuto programu. Jako jediný tak můžete udělovat jiným osobám oprávnění k výkonu práva užít počítačový program (poskytovat licence).

Ochrana autora počítačových programů (i autorských děl) je v autorském zákoně poměrně intenzivní a vaše nároky budou vycházet zejména z ustanovení § 40 autorského zákona. Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, se může mimo jiné domáhat určení svého autorství, zákazu ohrožení svého práva (včetně hrozícího opakování nebo neoprávněného zásahu do svého práva), sdělení údajů o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny, odstranění následků zásahu do práva či poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů (občanský zákoník) zůstává nedotčeno.

Speciálně bychom vás upozornili na závěr ustanovení § 40 odst. 3 autorského zákona, které uvádí: „…výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem (počítačovým programem – pozn. autora), aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.“ Toto je velmi výhodné ustanovení pro autory, kteří navíc ani nemusí prokazovat výši bezdůvodného obohacení na straně osoby, která do jejich autorských práv zasáhla.

Zajímalo by mne, co znamená termín „freeware pro nekomerční použití“. Nevím, zda jej mohu mít nainstalován na počítači, který je využíván pro komerční činnost (například vedení účetnictví), ale program se přitom využívá pouze pro nekomerční účely.

Opět upozorňujeme, že pro komplexní posouzení této otázky je nezbytné určit, jakým právním řádem se vztah mezi smluvními stranami řídí. Nicméně z pohledu českého práva vás musíme zklamat, žádná závazná legální definice termínu „nekomerčního použití“ neexistuje (žádný zákon takovou definici neobsahuje).

Vztah mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence k software je ryze soukromoprávního charakteru. Záleží tedy výhradně na tom, jaké podmínky si spolu v licenční smlouvě dohodnou. Jsme si vědomi, že u masově distribuovaného software ve většině případů k žádnému vyjednávání o obsahu smlouvy nedochází, nicméně toto vůbec nic nemění na soukromoprávním charakteru vztahu, a nelze tedy hovořit o nějakém objektivním pravidle v této věci.

Je-li určité ustanovení smlouvy objektivně nejasné, jedná se samozřejmě o nedostatek takové smlouvy, a pokud se strany nedohodnou na shodném výkladu předmětného nejasného ustanovení, vznikne spor. V případě sporu mezi stranami licenční smlouvy by tak závazný výklad jednotlivých ustanovení této smlouvy (pro zúčastněné strany) podal až rozhodující orgán (soud, rozhodce).

Z našeho pohledu se nám jeví, že výraz „nekomerčního použití“ by mohl být podle českého práva vykládán tak, že počítačový program by neměl být nabyvatelem užíván při podnikání. Co je podnikáním, je stanoveno v § 2 odst. 1 obchodního zákoníku: „Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“

Na druhou stranu velmi mnoho významných právnických osob není podnikatelem a vůbec tedy nepodniká. Předpokládáme však, že poskytovatel licence by užití počítačového programu těmito organizacemi za „nekomerční užití“ určitě neoznačil.

Budu zasílat zakoupený výrobek (tiskárnu) do servisu na opravu v záruční době. Mám nárok na proplacení nákladů, které se zasíláním vzniknou (poštovné)?

Přestože toto právo nebývá v praxi příliš využíváno, je kupující oprávněn požadovat náhradu nutných nákladů spojených s vyřizováním jeho reklamace. Ustanovení § 509 odst. 1 občanského zákoníku k tomu uvádí: „Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne.“ Váš nárok je tedy nutné uplatnit nejpozději měsíc po uplynutí záruční doby.

Jsem neplnoletý student. Jaké možnosti mám, chci-li si vydělávat tvorbou www stránek?

Je nutné rozlišovat, zda byste činnost vykonával samostatně či v pracovněprávním vztahu. K prvé možnosti uvádím, že vzhledem k tomu, že jste ještě nedosáhl věku 18 let, není možné, abyste za účelem zhotovování www stránek provozoval živnost. Vaše činnost by tedy nemohla mít charakter podnikání (podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku).

Pokud by však mělo jít o jednorázovou činnost, lze připustit, že vaše činnost by mohla být vykonávána například na základě smlouvy o dílo. V této souvislosti však připomínám, že způsobilost k právním úkonům (tedy i k uzavření smlouvy) vzniká v plném rozsahu zletilostí, tj. dovršením osmnáctého roku.

Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Muselo by tedy být posouzeno, zda závazek, který byste na sebe bral uzavřením smlouvy o dílo, by byl přiměřený (rozsahem, cenou apod.) vaší rozumové a volní vyspělosti s ohledem na váš věk.

K pracovněprávnímu vztahu uvádím, že by připadal v úvahu výkon práce např. na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Způsobilost fyzické osoby mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku; zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku.

Závěrem lze říci, že za nejvhodnější způsob pro provádění vaší činnosti považujeme uzavření dohody o provedení práce se subjektem, pro který byste v pracovněprávním vztahu stránky zhotovoval. Nutno také zvážit, že existence pracovněprávního vztahu může mít vliv na otázku výkonu majetkových autorských práv (např. výtvarná díla v elektronické podobě).

Mám staré originály LP desek a kazet. Některé vyšly v poslední době znovu v identické podobě na CD. Mohu si takové CD vypálit?

Dle ustanovení § 30 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla (to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou). Můžete tak ze zákona volně pro svou osobní potřebu vytvářet rozmnoženiny hudebních děl, a to bez ohledu na skutečnost, zda jste ohledně užití předmětného díla uzavřel licenční smlouvu či nikoliv.

Mohu publikovat cizí flash animace z cizích www stránek na mém webu? Existuje nějaký postup (při práci v určitém programu, např. Photoshopu) chráněný autorským zákonem?

K první otázce lze říci, že užití cizího díla jeho sdělováním veřejnosti je možné jen se souhlasem autora či vykonavatele majetkových práv k dílu. Umístěním flash animace (tedy díla ve smyslu autorského zákona) na webových stránkách dochází ke sdělování díla veřejnosti. Pokud byste k takovému způsobu užití díla neměl právo získané na základě licenční smlouvy, šlo by o zásah do práv autora.

K otázce ochrany postupu ve vámi zmiňovaném smyslu uvádím, že dle ustanovení § 2 odst. 6 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, dílem výslovně není (mimo jiné) myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie a podobný předmět sám o sobě.

Ptali se čtenáři Živě.cz, odpovídali Josef Aujezdský a Petr Kočí z advokátní kanceláře Mgr. Daniela Maška, www.eAdvokacie.cz, Dukelských hrdinů 23, Praha 7.

Diskuze (35) Další článek: Windows XP Media Center 2005 budou asi v srpnu

Témata článku: Software, Třetí osoba, Stanovený úkon, Běžný den, Obchodní zákon, Běžná práce, Neoprávněný zásah, Pracovní den, Pracovněprávní vztah, Komerční činnost, Toto, Nezbytný základ, Právník, Podobný předmět, Podobné upozornění, Tito


Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest mobilů do 8 000 Kč

Test bezdrátových headsetů

Linux i pro začátečníky

Jak surfovat anonymně