Ptejte se právníka: odpovědi na vaše otázky!

V úvodním článku našeho nového seriálu se sešlo mnoho zajímavých dotazů. Právníci ze serveru eAdvokacie.cz vybrali ty nejzajímavější a dnes přinášíme jejich odpovědi. S výzvou k dalším otázkám se přihlásíme zhruba za dva týdny.

Jak je to s povinnosti platit za PC vybavené TV/radio kartou koncesionářský poplatek?

Dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Tímto zařízením bude i TV Tuner pro PC. Upozorňuji však, že fyzická osoba platí televizní poplatek z pouze jednoho televizního přijímače. Z druhého (a každého dalšího) televizního přijímače se televizní poplatek neplatí. Poplatek se neplatí rovněž z televizního přijímače, který je v držení fyzických osob žijících s poplatníkem v téže domácnosti. Uvedené obdobně platí i pro rozhlasový přijímač.

Vlastním videoarchiv (poměrně rozsáhlý) s nahranými porady z televize (dokumenty, zpravodajství, publicistika, ale i české a zahr. filmy). Kvalita odpovídá technologii pořízení záznamu - VHS, tzn. nevalné kvality. Otázka zni: lze takto, vlastními silami pořízený archiv poskytnout třetím osobám (myšleno zveřejnit na webu)?

Účelem takového webu by nebylo šířit nelegální kopie filmu a TV pořadů, ale možnost studovat dějiny a vývoj společnosti, které jsem po dobu několika let formou rádiových vln zaznamenával a archivoval. Znovu zopakuji, ze se jedna o VHS archiv, čímž je (nízkou kvalitou) zaručeno, že bych nenabízel k pirátským účelům použitelný obsah, ale pouze jakýsi náhled toho co bylo kdysi vysláno do éteru.

Musíme vás možná trochu zklamat, kvalita vašich záznamů ani sledovaný účel nemají vliv na skutečnost, že pro užití předmětů chráněných autorským zákonem (autorská díla, práva související s právem autorským) potřebujete souhlas nositelů práv k těmto předmětům. Ve vašem případě by se konkrétně jednalo o užití sdělováním veřejnosti ve smyslu § 18 a násl. autorského zákona a k tomuto užití je nutno získat souhlas (ve formě licenční smlouvy od nositelů práv).

Jednalo by se zejména o souhlas nositelů práv rozhlasového a televizního vysílatele, nositelů práv k zvukově obrazovému záznamu (§ 79 autorského zákona), nositelů práv k audiovizuálním dílům, nositelů práv k zvukovým záznamům, nositelů práv výkonných umělců, nositelů práv k hudebním dílům (včetně textu) atd. Některá tato práva jsou kolektivně spravována i pro tento způsob užití, nicméně některá nikoliv, což by samozřejmě znamenalo individuální jednání s jednotlivými nositeli práv ohledně zmiňovaného užití.

Byl jsem odsouzen za porušení autorského práva - nelegální užívání softwaru - a byl mi zabaven počítač, který již nikdy neuvidím, jelikož podle rozsudku byl nástrojem trestné činnosti. Dále v rozsudku píší, že poškozená strana může požadovat náhradu škody v řízení Občansko právního. Je to již 2 roky a nic se neděje a tak bych rád věděl do kolika let se musí poškozená strana ozvat aby jí nárok na náhradu nezanikl.

Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil. Není-li však podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody třeba provádět další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních (váš případ).

Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. Právo je tedy nutné ze strany poškozeného uplatnit u soudu v dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, jinak je možné vznést s úspěchem námitku promlčení.

Jak je to P2P sítěmi? Pokud se nepletu, tak platí Fair use policy, takže si můžu stáhnout film pro vlastní potřebu. Zajímalo by mne, jak je to např. s torrentem, kdy se při stahování soubor současně i sdílí. Ptám se proto, že toto sdílení je samo o sobě nepoužitelné – jedná se jen o fragmenty dat posílané různým stranám. Je tedy takový fragment autorské dílo?

Druhá otázka: Je legální tažení organizací typu RIAA a MPAA proti torrent trackerům? Tedy serverům, které jsou pouze rozcestníky k souborům?

Jak již bylo mnohokrát uváděno, za užití díla podle autorského zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu (§ 30 odst. 1 autorského zákona), což však neplatí „pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny napodobeniny díla architektonického stavbou.“ Je tedy zcela v souladu s právem vytvářet si pro osobní potřebu rozmnoženiny autorských děl.

Na druhou stranu užití autorských děl sdělováním veřejnosti (resp. jiných předmětů chráněných autorským zákonem), kupříkladu sdílením dat obsahujících autorská díla bez souhlasu nositelů práv k těmto dílům, již samozřejmě v souladu s právem není. Skutečnost, že určitá technologie neumožňuje zároveň vytvářet rozmnoženiny autorských děl pro osobní potřebu bez toho, aniž by tato díla byla jiným osobám dále sdílena (sdělována veřejnosti), nemůže na protiprávnosti této činnosti nic změnit. Stejně tak se nám z našeho pohledu jeví jako nerozhodné, že konkrétní osobou je v průběhu stahování/sdílení prakticky zpřístupňována pouze část souboru s autorským dílem, zatímco jiné části tohoto souboru jsou případně zpřístupňovány jinými osobami.

V případě vámi zmiňovaného ukončování provozování tzv. torrent trackerů je nutno zmínit, že se většinou jedná o dobrovolné skončení této činnosti ze strany jejich provozovatelů v návaznosti na výzvu soukromých osob a nikoliv v návaznosti na rozhodnutí orgánů veřejné moci. Otázku legality provozování tzv. torrent trackerů je samozřejmě nutno posuzovat podle příslušného právního řádu (problematika, který právní řád je nutné v konkrétním případě použít, zdaleka přesahuje rozsah této poradny).

Podle našeho názoru se z pohledu českého práva jedná o otázku spornou (problematika odpovědnosti za cizí obsah) a bylo by nutno ji vždy posuzovat dle konkrétního případu. Tzv. torrent tracker může nést informace nejen o tom, kde dochází k neoprávněnému užití předmětů chráněných autorským zákonem (užití sdělováním veřejnosti) a v případě software (včetně her) i informaci o tom, odkud si lze vytvořit neoprávněnou rozmnoženinu software, ale tzv. torrent tracker může obsahovat i informace o tom, odkud lze získat určitý soubor, na který se ochrana dle autorského zákona nevztahuje či který je poskytován oprávněně. Vzhledem k tomu, že porušování autorského práva určité intenzity může vést i ke vzniku trestněprávní odpovědnosti (§ 152 trestního zákona – zákon 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), nelze dle našeho názoru ani vyloučit aplikaci ustanovení o účastenství na trestném činu.

Podle českého práva platí, že pokud není v licenční smlouvě uvedeno jinak, tak se licence na užívání software poskytuje na dobu jednoho roku. V případě operačního systému Windows XP společnosti Microsoft roli licenční smlouvy, dle mého názoru, představuje EULA (End User License Agreement). V ní ovšem není ani zmínka o trvání licence. Je tedy správná implikace, že na mém 1,5 roku starém notebooku s legálně zakoupeným operačním systémem Windows nyní tento software používám nelegálně?

Určitě lze souhlasit s tím, že licenční smlouvy pro koncové uživatele některých amerických společností jsou v našem prostředí zcela nevyhovující. Nicméně problematiku trvání licence v případě, že tato doba není ve smlouvě výslovně uvedena, je nutno posuzovat podle právního řádu, kterým se příslušná smlouva řídí. Ve smluvním dokumentu Microsoft Corporation označeném jako EULA, který má k dispozici naše kancelář, je uvedeno, že právní vztah mezi poskytovatelem a nabyvatelem z licenční smlouvy se řídí právem státu Washington. Samozřejmě může být otázkou, zda-li je toto ujednání o rozhodném právu ve vztahu ke koncovému uživateli – spotřebiteli platné, nicméně tato problematika zdaleka přesahuje možnosti tohoto příspěvku.

I v případě, že by se právní vztah z licenční smlouvy řídil českým právem a doba licence nebyla výslovně stanovena, nelze tvrdit, že po jednom roce zaniká. Viz ustanovení § 50 odst. 2 autorského zákona „Nestanoví-li smlouva, ke kterým jednotlivým způsobům užití díla nebo k jakému rozsahu užití se licence poskytuje, má se za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy.“ Rozhodné je tedy dosažení účelu smlouvy. Pokud není otázka účelu smlouvy výslovně uvedena ve smlouvě, může být následně smluvními stranami vykládána jinak a být tak potencionálně zdrojem konfliktů.

Teprve v případě, že z účelu smlouvy nevyplývá jinak, použijí se domněnky dle § 50 odst. 3 autorského zákona, a to mimo jiné i domněnka o tom, že „časový rozsah licence je omezen na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, nikoli však na dobu delší než jeden rok od poskytnutí licence, a má-li být dílo odevzdáno až po poskytnutí licence, tak od takového odevzdání.“

Zajímalo by mě jak je to s používáním nelegálního softwaru pro studijní účely, myšleno software u kterého neexistuje potřebná free verze, případně dostatečně časově omezená verze.

Jak správně uvádíte, užití počítačového programu bez souhlasu nositele práv k tomuto programu je neoprávněné, a to bez ohledu na účel tohoto užití a bez ohledu na skutečnost, že vůči tomuto počítačovému programu není alternativy. Pokud byste však byl oprávněným uživatelem rozmnoženiny tohoto počítačového programu ve smyslu § 66 odst. 1 autorského zákona, nemůže vám být ve zkoumání počítačového programu bráněno viz písm. c) citovaného odstavce, který uvádí: Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže „zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba fungování počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu.“ Od užití počítačového programu ke studijním účelům je nutno odlišovat institut tzv. školního díla ve smyslu § 35 autorského zákona.

Zajímalo by mě, jak je to s povinností poskytovatele hostingu kontrolovat obsah pronajatého prostoru zákazníka, resp. zda je zodpovědný za warez, mp3 apod.

Na vaši otázku dává odpověď § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, který uvádí, že „Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.“

Samozřejmě otázka výkladu tohoto ustanovení zejména ve vztahu k možnosti posouzení protiprávnosti jednání uživatele ze strany poskytovatele může být do určité míry sporná. Vzhledem k tomu, že se jedná o nový zákon, není k němu k dispozici žádná judikatura, která by výkladu těchto ustanovení mohla napomoci. Nicméně v případě, kdy je poskytovatel služby podnikatelem, lze na něj mít jistě vyšší požadavky na odbornost v oblasti právní než na nepodnikající osoby.

Povinnost kontrolovat obsah „informací uložených na žádost uživatele“ z žádného předpisu přímo nevyplývá a dokonce ustanovení § 6 zákona o některých službách informační společnosti uvádí, že: „Poskytovatelé služeb … nejsou povinni a) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.“

Chci začít provozovat internetový obchod s návrhy stránek a softwarem. Zajímalo by mě, zda je možné stanovit podmínky tak, že jednou stažený a zaplacený produkt už nelze vrátit, protože by tak mohlo dojít ke zneužívání ze strany zákazníků. Příklad: uživatel si koupí design, zaplatí jej, stáhne, ale pak bude chtít z nějakého důvodu vrátit peníze nebo vyměnit design za jiný. Přitom původně koupený design již má na svém počítači a může jej používat. Lze nastavit podmínky tak, že dokud nestáhne produkt z webu, tak jej může vrátit, ale jakmile jej stáhne, není již možnost vrácení?

Právní úprava provozování internetového obchodu a on-line obchodování vykazuje některá specifika oproti prodeji v běžných provozovnách. Nejprve je nutné se pečlivě při vytváření konstrukce e-obchodu zaměřit na okamžik vzniku platné smlouvy. Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Tedy navrhovatel se musí dozvědět o tom, že příjemce návrhu jeho návrh přijal. Od okamžiku vzniku smlouvy jsou strany smlouvou vázány a nemohou tedy od smlouvy bezdůvodně odstupovat nebo ji jednostranně měnit či rušit, nestanoví-li zákon jinak.

Dále je třeba se zabývat důsledně tím, jaké je postavení jednotlivých smluvních stran, zejména tedy, zda jde o závazkový vztah mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti či zda jde o vztah, kde na jedná straně stojí podnikatel a na druhé spotřebitel. Při uzavírání smluv se spotřebiteli prostřednictvím webového rozhraní prodejce, případně jinými prostředky komunikace na dálku (tzv. distanční smlouvy) stanoví občanský zákoník mnohá oprávnění ve prospěch spotřebitelů (včetně například možnosti odstoupení od smlouvy v přesně vymezených případech). Pro konkrétnější zodpovězení vaší otázky by tedy bylo nutné podrobněji se zabývat charakterem vašeho podnikání, procesem uzavírání smlouvy (kupní, licenční apod.), druhem nabízeného zboží či služeb, postavením vašich smluvních partnerů atd. Obecnou odpověď dát bohužel nelze.

Má jednatel a spolumajitel společnosti s.r.o., která vlastní určitou lukrativní doménu .cz, právo tuto doménu převést na fyzickou osobu nebo k tomu potřebuje souhlas ostatních jednatelů (také spolumajitelů)?

Pro posouzení platnosti převodu domény na třetí osobu jedním jednatelem společnosti s ručením omezeným je rozhodující způsob jednání, který je uveden ve společenské smlouvě a je zaspán v obchodním rejstříku. Nejčastěji bývá v praxi stanoveno, že každý jednatel je oprávněn jednat jménem společnosti samostatně.

V tomto případě je závazek platný (i když tak jednatel učiní například přes zákaz valné hromady) a doména bude převedena. Jiná situace je však v případě, kdy by jednatelské oprávnění bylo stanoveno odlišně a ve společenské smlouvě (a obchodním rejstříku) by bylo uvedeno, že například všichni jednatelé musí jednat společně – jediný jednatel by tak nebyl oprávněn k činění právních úkonů jménem společnosti.

V případě, že by jednatel jednal v rozporu s pokyny valné hromady (tedy převedl by doménu přes skutečnost, že mu valná hromada uložila doménu nepřevádět) a způsobil by společnosti škodu, tak za tuto škodu společnosti odpovídá a společnost ji po něm může uplatňovat.

Ptali se čtenáři Živě.cz, odpovídali Josef Aujezdský a Petr Kočí z advokátní kanceláře Mgr. Daniela Maška, www.eAdvokacie.cz.