Dilema mezi atraktivností vysokorychlostního Internetu a tím, že jej ještě dlouho nebude mít každý, se prý bude řešit vytvářením více variant jednoho webu.
Již dnes se na některých stránkách objeví při vstupu rozcestník „high bandwidth – low bandwidth“ a v pravěku Internetu jsme se setkávali s rozcestníky typu „grafika – text only“. Tedy nic nového, ale v poslední době má více těchto verzí jenom nepatrná menšina webů, a to ještě hodně specializovaných, u běžných služeb na to už skoro nenarazíme.
To se ale má opět změnit. Dnes jsou uživatelé Internetu v podstatě „homogenní“ co do připojení a prohlížeče: linka mezi 33,6 až 56 kbps, prohlížeč je MSIE nebo Netscape Navigator. Jenomže postupně se začínají objevovat uživatelé disponující megabitovou linkou domů – v některých amerických státech to už dnes je přes pět procent uživatelů Internetu a toto číslo se každý rok zdvoj- až ztrojnásobuje. Přesto ale v dohledné budoucnosti (pět i více let) nehrozí, že by megabit měl každý a že by dnešní pomalé linky zmizely – spíše to bude někde „půl na půl“ a tento stav může trvat pěkných pár let.
Tvůrci webů prý – jak se domnívá Forrester Research – budou muset dělat své stránky opět v několika verzích, pro tři typy klientů, jak udává nadpis (thin, muscle, fat clients).
Husté používání grafiky je dnes hodnoceno spíše negativně – ani ne z pohledu datového objemu stránky, jako spíše kvůli tomu, že se pak na stránkách nikdo nevyzná. Světové portály – typické je Yahoo – naopak „odtučňují“ a zjednodušují. Není trend k „tučným“ webům obsahujícím například videoproudy, protikladem?
Opak by měl být pravdou: právě zvýšená kapacita linek (kromě jiného) pomůže k interaktivnějším webům, k snazšímu a rychlejšímu ovládání. Data přicestují v podobě aplikací na klienta (na váš počítač) a ubude „klikacího“ dorozumívání se serverem. Pokud si dnes chcete přečíst noviny na Internetu, čeká vás několik desítek kliknutí, několik desítek žádostí o články, seznam rubrik, skok na stranu atd.; interaktivní média zajistí, že po vysokokapacitní lince rychle doputuje celé vydání novin včetně inzerátů a vy si je můžete v klidu a s okamžitou odezvou prohlížet. Právě tímto směrem se mají ubírat ony tři verze klientů. Dnešní „hubený“ znamená, že stránka využívá elementy v DHTML, které jsou interaktivní, ale omezeným způsobem (interaktivita stránky = schopnost reagovat na uživatelské podněty, aniž dochází k žádostem na webový server). „Svalnatí“ klienti se mají začít objevovat od roku 2002 a budou znamenat další významný přesun zátěže na klientský počítač; pak budou následovat „praví tuční“ klienti, kdy se na váš počítač přesune webová aplikace, uloží se na pevný disk a ze serveru se budou tahat jenom data. Příkladem může být například „offline“ verze internetového obchodu, kdy je vše na vašem disku, pouze data zboží jsou na serveru (neboť se mění). Dokonce i tato data mohou být u vás, pouze při spuštění programu proběhne jejich aktualizace ze serveru.
Z dnešního pohledu se tento plán může jevit jako protismyslný až hrůzný – znovu zaplácávání disků, znovu aplikace, které budou zcela jistě padavé, zavirované, pomlátí se navzájem… I Forrester dodává, že do tučných klientů se pustí jenom několik málo firem, pravděpodobně nejnavštěvovanější weby – tam dává smysl investovat hodně peněz do vývoje, a šetřit uživatelům čas a kliky: u miliardy uživatelů za měsíc znamená sekunda úspory u každého třicet dva člověkoroků… Navíc, u řady služeb bude tato funkcionalita skutečným „killer argumentem“: zejména v e-komerci se začnou objevovat trojrozměrné modely nabízených předmětů (=data), a program schopný je prohlížet ze všech stran, otáčet, zvětšovat, rozhýbávat je atd. bude sídlit u vás na počítači coby součást „tučného klienta“.
