Prvních dvacet let Autodesku

Softwarová firma Autodesk v těchto dnech slaví dvacet let své existence. Je to firma, kterou běžní uživatelé vnímají spíše okrajově, ale pamětníci – dají-li se ovšem za pamětníky označit ti, kteří byli před necelými patnácti lety u počátků éry osobních počítačů u nás si ji pamatují velice dobře, a samozřejmě technici, projektanti a konstruktéři ve strojírenství, stavebnictví, GISu a elektrotechnice se s produkty Autodesku setkávají vstávaje lehaje. Tak jako my ostatní při příchodu do práce zapneme počítač a cyklujeme mezi Wordem, Excelem, Outlookem a internetovým prohlížečem, provozují jejich počítače s velkými monitory po celou pracovní dobu s jediným programem – AutoCADem a jeho rozšiřujícími nadstavbami a aplikacemi.

K Autodesku mám vztah bližší než ke kterékoli jiné softwarové firmě: byl jsem velmi blízko jejím začátkům u nás a tato společnost mě několik let nepřímo živila. Proto dovolte osobnější vzpomínku, než je v kraji zvykem.

Autodesk začal před dvaceti lety v Americe tak, jako většina jiných počítačových firem – v „garáži“ jako dílo nadšenců, vědců, techniků a vůbec pozoruhodných osobností; místy tak pozoruhodných a tak nekomerčně zaměřených, že je vůbec malým zázrakem, že tato firma nejenom že přežila, ale stala se světovým lídrem ve své branži. Na začátku osmdesátých let už samozřejmě počítače nebyly ničím novým: byla tu IBM a další dinosauři, byly tu velké hardwarové, softwarové i systémové firmy, byly zde programy daleko dokonalejší než ten, který do světa vypustila firmička Autodesk. Svět osobních počítačů byl proti tehdy vládnoucím mainframům jakousi undergroundovou opozicí, nebudu daleko od pravdy, když jej přirovnám třeba k boji Linuxu proti Windows. Tehdejší „vládnoucí třída“ osobní počítače spíše zesměšňovala, pokud je vůbec brala na vědomí, o Microsoftu ani nemluvě – ostatně sami zakladatelé Autodesku považovali za nejnadějnější platformu CP/M od Digital Research, byť skromně uváděli, že tehdy se rodící aliance (!) Microsoft-IBM „je zajímavá a neměla by být zcela ignorována“.

Autodesk založilo třináct osob a jeden z největších oříšků v začátku bylo, jak firmu pojmenovat: na stole ležely vážně míněné návrhy jako „Coders of the Lost Spark“ nebo „Ethical Ripoffs“. Dnes bychom řekli – hackerská grupa.

Autodesk v Česku

Přeskočme několik let, i když rozhodně zajímavých a bohatých. Firma vyrobila první produkt, AutoCAD, který byl ve své době na DOSu skutečným unikátem; využíval jej „na sto procent a ještě dál“, což není žádná jalová průpovídka – díky tzv. extenderům dokázal hravě překročit tehdejší nepřekročitelnou hranici 640 kB, a v systému, který byl výlučně textově orientovaný, dokázal díky speciálním grafickým kartám a unikátním grafickým čipům dosáhnout dávno před zrodem Windows 3.0 rozlišení 2000x1280 na 21“ monitoru a ještě na dvou obrazovkách vedle sebe! To bylo v době, kdy šeptanda hovořila o tom, že se možná na příštím CeBITu objeví nějaká „super VGA“, která bude umět zobrazit 800x600, ovšemže v prokládaném režimu. AutoCAD byl grafický software ovládaný myší nebo tabletem, další hardwarovou specialitou, kterou měl tak říkajíc na svědomí.

Autodesk se zvláštním řízením osudu stal na konci osmdesátých let – tedy ještě za minulého režimu – nejvýznamnější softwarovou firmou u nás. Tehdy v jednom ze záchvatů komunistické modernizace (a taky jsme asi prodali nějaké tanky do Libye nebo co, protože byly devízy) vznikl projekt nazvaný „2000 AIP“, dva tisíce automatizovaných inženýrských pracovišť, čili dva tisíce na tu dobu kvalitních počítačů s AutoCADem plus tehdy špičkových periferií, perových plotrů. To se podařilo a do státních podniků byly postupně doručovány objemné krabice, se kterými si podniky zpravidla nevěděly rady; krátce po spuštění akce ale nastal 17. listopad a na této hladové, živné půdě vznikly první firmy, které začaly dodávat, co bylo potřebné: další vybavení, spotřební materiály, servis, další počítače a další AutoCADy a také aplikace. Autodesk měl ve své době dokonce vlastní veletrh (Autodesk Expo v Praze), který svou velikostí v prvních letech zdatně konkuroval Invexu…

Ještě několik zvláštností: AutoCAD byl v české verzi (pokud se nepletu, několik let byl jediným počeštěným programem vůbec) a stál třetinu co anglická verze. I to svědčí o pozoruhodné benevolenci tehdejšího vedení Autodesku: až po otcích-zakladatelích nastoupili do vedení byznysmeni, šla cena rychle nahoru. Kuriózní je, že zatímco česká verze stála třetinu anglické, stála německá více než anglická, protože firma si přirazila náklady za lokalizace. A propos, lokalizace… jedny z prvních českých verzí jsem dělal vlastníma rukama a znamenalo to mít k dispozici původní zdrojové kódy AutoCADu a v původních C++ kódech přepisovat hlášky…

Jak se Autodesku podařilo přežít

Z byznysového pohledu je na Autodesku nejpozoruhodnější, že vůbec přežil jako takto významná firma. Producentů softwaru pro DOS byly tisíce, ale obvykle zahynuli nebo se stali zcela okrajovými firmami, protože nepřekonali několik velkých úskalí – i Autodesk jimi byl silně postižen, ale přežil:

• přerod z nadšenecké, inženýrsko-garážové firmy do společnosti, která je řízena obchodem a marketingem. PC software ze začátku nebyl byznys, ale „fun“. Nadšenci v sobě obvykle neměli obchodního ducha a byli převálcováni pragmatiky s obchodním duchem. I Autodesk zde málem zahynul: po devíti letech se stal velkou firmou, stále řízenou „rodinou radou otců-zakladatelů“, která si místo řízení vyměňovala filosoficky zaměřené dopisy, firma přestala být výkonná a akcionáři protestovali. Nakonec zasáhli razantní operací, při níž ale pacient nezemřel, ač to jednu chvíli vypadalo napjatě: kompletně odvolali vedení otců-zakladatelů a najmenovali profesionální businessmany. Ti se ze začátku dopustili přehmatů, ale bez nich by Autodesk nebyl tam, kde dnes je. Přesně touto krizí prošly i firmy jako Lotus (Jim Manzi), Borland (Philippe Kahn), WordPerfect, Digital Research a podobně. Zatímco všechny tyto firmy měly svého Gatese, žádná neměla svého Ballmera.
• Příchod Windows. Po nepovedených verzích 1 a 2 žádné jiné firmy zaměřené na DOS nevěřily úspěchu dalších Windows a místo, aby se rychle učily, jak na tuto platformu vytvářet aplikace, zdokonalovaly DOS. Opět převládli technici nad obchodníky: technici říkali, že Windows jsou pomalá a padavá, a obchodníci neměli sílu říci a prosadit „ale to nevadí, protože uživatelé na ně přecházejí po miliónech a náš zákazník je náš pán“. Zde se zrodilo definitivní vítězství Microsoftu nad producenty jiných kancelářských programů, neboť ti skončili na slepé koleji DOSu, a když začali portovat na Windows, už bylo obsazeno. Autodesk byl také zaskočen, ale měl to štěstí, že Microsoft žádný CAD program nedělal: kdyby jej dělal, není dnes této firmy.

Autodesk dnes

V porovnání s heroickým prvním desetiletím firmy je to druhé málem nuda. Firma prostě „normálně dobře podniká“ a postupně rozšiřuje svoje aktivity. Daří se jí útočit zdola na kdysi podstatně výkonnější konkurenty z oblasti Unixu (CATIA, Pro/ENGINEER), protože jednak na stolních počítačích Windows vytlačují Unix, a jednak programy od Autodesku (např. Inventor a nové verze AutoCADu) obsahují nástroje pro prostorové modelování stále vyšší kvality.

Autodesk se etabloval i v oblasti vizualizací a animací, zlato zde ale nenašel. V polovině devadesátých let se zdálo, že se pomalu všechny filmy v budoucnosti budou točit na počítačích, a že je potřeba vyrábět stále kvalitnější animační a vizualizační software. To se ale neukázalo jako pravda, naopak renesanci prožívají filmy točené „na handku“ a dokonce i reklamy, které měly být pro tyto produkty zlatým dolem, se od efektů spíše odvracejí. A konečně vizualizační a animační produkty, jako je 3D Studio Max, jsou sice nesmírně populární… ale také se nejvíce kradou. Firma se také alespoň zčásti vyhnula „internetovému šílenství“ a příliš neinvestovala do internetových projektů – spíše ale z důvodu konzervativnosti svých zákazníků. Nyní je na Internetu aktivní, ale „v rozumné míře“.

Autodesk naštěstí nezaměřil všechny své síly do této oblasti a hlavní část prostředků prozíravěji věnoval do tzv. oborové specializace, do vytváření specializovaných produktů pro tři hlavní obory: strojírenství, stavebnictví a geografické informační systémy (GIS). Protože dobře funguje jeho globální obchodní model – jinými slovy, firma slušně vydělává a je etablovaná po celém světě – akvíruje jednu malou firmu za druhou a rozšiřuje své působení. Jeho konkurenti touto obchodně-marketingovou mašinérií nedisponují a i s někdy lepšími produkty bojují s Autodeskem velmi těžce. Na domácím trhu má firma nezanedbatelnou výhodu v podivuhodné, neobvyklé kontinuitě: dealerská síť, která se zrodila před třinácti lety z projektu 2000 AIP, se změnila jen málo, a když už se mění firmy, nemění se lidé – česká a slovenská „parta kolem Autodesku“ se oproti roku 1990 liší hlavně v tom, že je o dvanáct let starší, a i ředitel českého Autodesku Josef Švenda získával ostruhy před lety v zlínském Axiomu, ve své době významné domácí počítačové firmě a jednom z největších dealerů Autodesku.

Autodesk je v dobré kondici a je dobře nastartován do budoucnosti. Konkurence samozřejmě existuje a není jí málo; je ale značně roztříštěná a to Autodesku pomáhá. Trh v CA.. oborech navíc má, zdá se, své období stagnace (roky 1995-2001) za sebou a mohl by zase začít růst. Velká softwarová firma, která spolu s Microsoftem – a nezahubena Microsoftem – snad jako jediná přežila dvacet let vývoje od prvních verzí DOSu až po Windows XP, má před sebou pěkné vyhlídky alespoň na dalších dvacet roků.