Nikdo naprosto nechápe, proč hudební vydavatelství tuto akci dělají: stěží si totiž lze představit lepší neplacenou propagaci pro hudbu jako takovou¨.
Až se tomu nechce uvěřit - právní agentura Harry Fox, zastupující hudební nakladatele přinutila pod hrozbou vážných žalob k uzavření jedné z nejznámějších internetových serverů OLGA alias On-Line Guitar Archive (www.olga.org - ale tam se už dnes samozřejmě nedostanete), který, jak jeho název sděluje, byl předním světovým archívem kytarových a baskytarových tabulatur a akordů, zejména pro oblast populární hudby.
Aby byl jasno: OLGA (založeno 1992) vznikla za mnohaletého budování komunitou dobrovolných přispěvatelů zejména z newsgroups z Usenetu, kteří - zjednodušeně řečeno - v rádiu odchytili písničku, napsali texty, připsali k nim akordy či základní prstoklady (riffy) a prskli to na Internet. Nejednalo se tedy o notový zápis skladeb, který je pochopitelně chráněn copyrightem, ale o svým způsobem neumělou, částečnou interpretaci hudby. Nikdo za svou práci peníze nechtěl a nebral; nikdo je neplatil, šlo o dokonalé naplnění principu Internetu: užitek pro všechny, škoda pro nikoho.
Nejedná se o žádnou náhlou akci - útoky proti serveru OLGA (který má na světě mnoho desítek zrcadel) zde jsou už dva roky; proti serveru nejvíce útočily firmy Warner Brothers a EMI, načež si - zcela logicky - proti sobě vyvolaly ostrou reakci internetové komunity, která vyzývala až k bojkotu těchto firem a nekupování hudby z jejich produkce. Zavření serveru vyvolalo opět obrovskou odezvu, přičemž se pochopitelně nešetří nepublikovatelnými výrazy (viz news://alt.guitar.tab).
Je velmi těžké říci, na čí straně je v tomto případě právo. Autorský zákon je v oblasti Internetu docela bezradný, a to dokonce i v Americe. Z toho důvodu vydavatelé (hudební i textoví) v tomto duchu upravují autorské smlouvy, aby pokryly to, co nepokrývá zákon - musím uvést, že totéž děláme i v našem vydavatelství, kde jsme zpočátku o digitálních médiích neměli ani zmínku. I s vědomím tohoto faktu není vůbec jasné, zda má agentura Harry Fox v tomto případě pravdu - je ale zřejmé, že s hudebními giganty v zádech má nesrovnatelně více peněz na útok než dobrovolná skupina okolo serveru OLGA na svou obranu, a to v USA obvykle stačí.
Co ovšem vadí nejvíce, je naprostá nesmyslnost této akce. Nikdo naprosto nechápe, proč hudební vydavatelství tuto akci dělají: stěží si totiž lze představit lepší neplacenou propagaci pro hudbu jako takovou, než volné šíření jejich textů a akordů, které vede k vzrůstu počtu amatérských hudebníků, jejich posluchačů a tak dokola. Levné sešitky s akordy se na Západě v míře jako u nás stejně neprodávají, a na trhu jsou pouze velmi drahé publikace obsahující kompletní notové zápisy pro více nástrojů, zpěv atd. - a jejich nabídka nedosahuje ani pár procent toho, co bylo na serveru OLGA. Přitom obrovské využití serveru bylo také ve školství - američtí učitelé udávají, že podle textů a akordů ze serveru vyučovali ve svých třídách hudební výchovu na populárních písničkách.
Ještě nesmyslněji ovšem vypadá celá aféra kolem serveru, když se podíváme na všeobecnou dostupnost MIDI souborů. Na Internetu jsou naprosto legálně k dispozici MIDI soubory pro snad desetitisíce skladeb - nejedná se o žádný "warez" či zjevně nelegálně šířená hudební data ve formátu MP3. A přitom MIDI je soubor, který obsahuje kompletní notový zápis až 64 nástrojů, může obsahovat texty i akordy, zkrátka zjevně "komerční" rozpis pro celou kapelu. Kdejaký sharewarový program nebo produkt za sto dolarů umí tyto soubory načíst, převést je do notového zápisu a vytisknout v dokonalé kvalitě - jestli TOTO není porušování copyrightu, tak jím není OLGA ani náhodou.
Nelze než uvést, že takhle bychom se světlých zítřků nedočkali. Lakotná hudební vydavatelství se pokusila otočit kolem historie zpět a špatná publicita jim zjevně nevadí: mají s umělci podepsané smlouvy na desítky let dopředu i práva na veškeré reedice, a mohou se chovat takto totalitně - zákazník stejně nemá možnost nakupovat jinde. Skoro bych jim přál, aby je pohroma v podobě MP3, takto celé diskografie Beatles vypálené na jediném CD-ROM s nákladovou cenou padesáti Kč, postihla tentokrát pořádně.
