Prohlížeče a soukromí. Tady nejde o špionáž, ale především o reklamu

Slovní spojení „anonymní surfování na webu“ může svádět k různým interpretacím, proto je potřeba udělat v tom pořádek. Rozhodně nejde o zamazávání stop po nelegální činnosti. Pokud uděláte nepravost, jste dohledatelní. Jen naprostý profík za sebou umí zahladit všechny stopy. Technicky je každý na internetu dohledatelný, jde jen o čas a peníze. Pokud zrovna nenavrhujete zcela nový motor, který má 300 koní a spotřebuje 4 litry benzínu na 100 km, jste poměrně nezajímaví a nikdo vás účelně sledovat nebude.

Anonymní surfování znamená spíše znesnadnění sledování od těch, kteří vám chtějí zobrazit tu nejrelevantnější reklamu. Více jsem o tomto tématu rozepsal v Computeru 3/21, kde jsem popisoval, kdo a jaká data o vás sbírá. Proto teď budu spíše stručný. V okamžiku, kdy používáte nějakou službu zdarma, jste vy a vaše data tím, co vydělává provozovateli peníze. Je tedy celkem jasné, že Facebook (a nejen on, ale desítky dalších služeb) o vás ví neuvěřitelné množství věcí, díky kterým na vás mohou přesněji cílit reklamu. Přesně cílená reklama má vyšší pravděpodobnost, že si něco koupíte, a ten kdo reklamu zadal, má radost, že mu Facebook přivedl zákazníka.

Schopnosti Facebooku a Google se už dávno netýkají jen jejich stránek, ale dokážou velmi dobře sledovat váš pohyb v rámci celého internetu, a tím pádem toho o vás ví ještě víc.

Trocha konspirace

Sledování je do jisté míry nutnost, může za tím být statistika nebo je to prostě nezbytné, aby internet fungoval tak, jak jej znáte. Třeba aby e-shop poznal, že jste to vy a měli jste znovu věci v košíku. Prvním krokem je uvědomit si, že úplně anonymní nebudete nikdy, nemusíte ale svá data odevzdávat na stříbrném podnose. Otázka zní: můžete věřit prohlížeči, že zdarma chrání vaše citlivá data a nepředává je dál? Můžete věřit placenému poskytovateli VPN, že nezachází nějak nešetrně s vašimi daty? Co když data někdo někde prodá?