Kdyby opravdu směřoval tam kam většina běžných uživatelů chce, pak by šlo o v rozumných intervalech aktualizovaný systém, každé dílčí, menší vylepšení by se neprovádělo způsobem nové instalace a především by se řešila kompatibilita s HW, jádro systému, přidávaly by se užitečné funkce, nad kterými se chvíli někdo zamyslel, vyzkoušel je, otestoval a především by systém poskytoval klid, zázemí a pohodu pro smysluplnou, kreativní činnost, na konzum máme třeba Android. Kdyby se k tomu nikde nenutil, neotravoval, nenabízel neustále své směšně jednoduché aplikace na místo těch, které si vybere uživatel měl by k dokonalosti málo. Tým co OS vyvíjí asi neví co ten název znamená. Jde o primární (základní) aplikaci, zajišťující komunikaci HW PC s dalším SW a tou by také měla zůstat. Když já instaluji Windows, činím tak proto, abych následně pod ním mohl provozovat mnou vybrané aplikace třetích stran. Nechci si hrát se systémem, nechci do něj vkládat žádné osobní informace ani telefonní čila, nechci propojovat žádné on-line účty (využívám místní), nechci nikam na cizí servery zasílat své dokumenty ani kdyby mi někdo tisíckrát sliboval, že je nezkoumá, neindexuje, roboticky či manuálně neskenuje, nevěřím a na pevné disky ještě mám.
> Microsoft by mohl zavést „tichou verzi - program”, to znamená, že uživatel, který by si takovou verzi nainstaloval, by věděl, že nikam nic neodesílá, nikam se nepřipojuje kromě jedné aktivace/off-line možnost, žádná data nadále nesbírá, neobtěžuje, nemusí se v něm nastavovat žádní „Pomocníci pro soustředění” (to jako co je?) a podobné drzosti (vždy má být klid na práci!) a aktualizace budou probíhat na vyžádání.
