Prodeje hudby poklesly opět o pět

Očekávaná zpráva mezinárodní organizace fonografického průmyslu (IFPI) je na světě a udává, že globální prodeje hudebních nahrávek poklesly v roce 2001 o 5 %. Je to procentuálně stejný pokles jako v roce 2000 (tj. také o 5 %), a během těchto dvou let klesl prodej nahrané hudby z 37 miliard dolarů na 33,5 miliard. Pokud chcete hádat, koho IFPI z poklesu tržeb obvinila, můžete hádat jenom jednou. Správně, pirátství a sdílení souborů po Internetu: největší trn v oku hudebních vydavatelů v posledních letech.

Budiž: hudební pirátství dosahuje gigantických rozměrů, je porušením platných zákonů a není vůbec pochyb o tom, že kvanta nahrávek, ke kterým se jejich „vlastníci“ dostanou pirátskou cestou, by si jinak museli koupit a koupili. Jenomže stejně tak jsou kvanta nahrávek, rozšířené pirátsky, které by si lidé stejně nikdy nekoupili (= tj. škoda nevzniká), a stejně tak určitě kvanta nahrávek, ke kterým se lidé dostanou pirátsky, vygenerovala prodeje cédéček či hudebních DVD disků. Problém je, že nikdo nedokáže tato „kvanta“ přesně vyčíslit, a odhady, které jsou k dispozici, si odporují.

Stačí nám ale začíst se přímo do zprávy od IFPI a ihned uvidíme skutečnosti, které jsou v rozporu s tvrzením, že za poklesy může jen pirátství. Zatímco v USA poklesl trh o 4,5 %, v sousední Kanadě o 9,6 %, zatímco ve Francii stoupl o 10 % a ve Velké Británii vzrostl o 5 %. To vše jsou země s podobně vyspělými technologiemi i podobně intenzivním využíváním Internetu: že by tedy hudební pirátství ve Francii takřka neexistovalo, že by v Kanadě bylo dvakrát větší než v USA? Nesmysl: existují jiné vlivy na prodej hudby, a to velmi podstatné (rozmezí +10 až –10 %!). Největší pokles byl o 15 % v Dánsku – jsou Dánové největší piráti? Největší vzrůst tržeb byl v Číně, Indii a Rusku, o 15 až 17 %. Že by bylo v Rusku nejmenší pirátství? K smíchu.

Růst tržeb ve Francii a Velké Británii připisuje IFPI „silným vzrůstem prodeje domácích umělců, což vyvážilo pokles prodeje ´globálních´ umělců“. Aha: globální, čti americký – že by se konečně začala zajídat vykalkulovaná a marketingově vyhoněná americká hudební produkce? IFPI tak s kouzlem nechtěného mezi řádky sděluje, že když někdo udělá zajímavou (domácí) hudbu, tak se dobře prodává. To je překvapení: kde jsou tedy ti piráti?

Analytici z Jupiter Media Metrix poznamenávají, že hudební průmysl vykazuje historicky cyklická období vzestupů i poklesů. Pokud se v celosvětové hudbě objeví silný trend, který „zblázní“ velkou část populace – jako třeba kdysi art rock, hard rock, new wave, disco nebo nedávno rap, „grrrls“, britpop nebo grunge – objeví se také vlna kapel tuto módní hudbu hrajících a prodeje prudce vzrostou. Pokud se pár let nic takového nového neobjeví, prodeje postupně „utichají“, zcela logicky – a právě nyní je období, kdy se už hezkých pár let na hudební scéně žádný významný trend neobjevil.

IFPI poukazuje ještě na jeden trend, kterým je komerční pirátství, tedy padělatelské „palírny“ cédéček a tiskárny bookletů, jejichž produkty se vydávají za autorizované originály a pokoutně prodávají; IFPI tvrdí, že i zde došlo k vzrůstu, a mezi nejpostiženějšími trhy cituje Brazílii, Mexiko a východní Evropu. Po celém světě existuje údajně nejméně 145 (!) továren na výrobu hudebních padělků, a jen při nedávném zásahu bylo zajištěno 30 miliónů cédéček a labelů – to hned odpovídá půl miliardě dolarů, pokud by se tyto nahrávky prodaly. Toto je regulérní zločin, ale nelze jej házet do pytle s pirátstvím přes Internet a s domácím pálením.

Nehájím hudební piráty a nezastávám se jich; je ošklivé a zavrženíhodné (kromě toho, že to je protizákonné), že někdo za hudbu platí a jiný ne, a že autor hudby či hudebník samotný nedostane z jeho pirátsky šířené hudby ani haléř. Ale vlastně vše, co chce tento článek říci jednou větou je, že slogan vymyšlený nahrávacími společnostmi a znějící „Kopírování zabíjí hudbu“ je lživý.