Ať už jde o bolest zubů, hlavy, zad či kloubů, většinou ty nejhorší fáze přicházejí v nočních hodinách. Otázkou, proč v noci pociťujeme bolest intenzivněji než ve dne, se zabývali vědci a s výsledky jejich bádání seznamuje web Study Finds.
Ačkoli bolest je vcelku běžným jevem, její definování je poměrně složité. Po mnoha úpravách v průběhu let se Mezinárodní asociace pro studium bolesti (IASP) v roce 2020 shodla na její definici jako na „nepříjemném smyslovém a emocionálním zážitku spojeném se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně nebo se mu podobajícím“.
Co je vlastně bolest? Ne, není to zlatá muška
Lidé mají tendenci považovat pocit bolesti za něco negativního, protože je to ze své podstaty nepříjemný zážitek. Je však nutné brát v úvahu, že lidská bytost je složitý, jemně vyladěný stroj, který jen výjimečně disponuje funkcemi, jež jsou v něm „jen tak pro nic za nic“. Proto má i nepříjemná bolest svůj význam.
Účelem bolesti je varovat nás, že něco není v pořádku. Je to mechanismus přežití, který nám pomáhá chránit se před nebezpečím, jež může ohrozit naši tělesnou integritu. Použijeme-li přirovnání: je to poplašný systém, kterým nám náš mozek oznamuje, že jsme v ohrožení, a který nás nabádá, abychom se dostali do bezpečí. Protože je to nepříjemné, cítíme potřebu se tomu vyhnout.
Není to však reakce na podnět, jak se domnívali v Descartově době (např. dotknu se něčeho hořícího a bolest mě zachrání před popálením, protože mě donutí stáhnout ruku). Moderní pojetí chápe bolest jako produkt našeho mozku: je to právě tento orgán, který nám říká, kde, jak moc a jakým způsobem to bolí.
Teorie ovládání brány bolesti
Stále ale nemáme odpověď na otázku, proč v noci pociťujeme bolest intenzivněji než ve dne. Jak nám to může pomoci přežít? Vysvětlení souvisí s procesy a systémy našeho mozku a vědou o vnímání. V 60. letech 20. století navrhli Roland Melzack a Patrick Wall teorii ovládání brány bolesti. Podle ní existuje v míše brána, která umožňuje, nebo znemožňuje průchod bolestivých podnětů do mozku.
Teorie ovládání brány bolesti tvrdí, že nebolestivý vstup uzavírá nervové „brány“ pro bolestivý vstup, což zabraňuje přenosu pocitu bolesti do centrálního nervového systému. Významná je mimo jiné proto, že nabízí fyziologické vysvětlení dříve pozorovaného vlivu psychologie na vnímání bolesti.
Jinými slovy: určité věci způsobí, že se brána zavře a my pocítíme menší bolest, zatímco jiné věci způsobí, že se brána otevře a my pocítíme větší bolest. Příkladem může být mechanické tření kůže po úderu, kde pocit tření konkuruje pocitu bolesti a způsobuje, že ji pociťujeme méně.
Jakou roli hraje noc?
V nočním tichu není k dispozici nic, co by nás rozptýlilo a pomohlo nám zavřít dveře: žádné obrazy, žádné zvuky ani interakce s ostatními. Od 60. let minulého století se věda o bolesti rozvíjí díky novým teoriím, technikám a poznatkům. Nejnovější studie, publikovaná v odborném časopise Brain v září loňského roku, poukazuje na cirkadiánní rytmy jako na možného klíčového hráče ve fenoménu noční akcentace.
Inès Daguet a její kolegové provedli laboratorní studii, v níž zjistili, že denní doba, kdy je bolest (v tomto případě experimentálně vyvolaná) vnímána nejintenzivněji, je ve čtyři hodiny ráno. Jedním z možných vysvětlení je spánková deprivace, neboť i ta se ukázala jako faktor, který má určitý vliv, ale v modelu byla mnohem větší váha cirkadiánních rytmů.
Tyto tělesné a duševní změny, které prožíváme, mohou souviset s cyklickou změnou hladin hormonů v průběhu dne a noci – například kortizolu, který souvisí s imunitním systémem a záněty, a melatoninu. Nesmíme však zapomínat na fakt, že se jedná o experimentální studii provedenou v laboratoři, kde účastníci nebyli v přirozeném prostředí a bolestivé podněty dostávali uměle prostřednictvím přístroje vyvolávajícího teplo.
Vědci Hadas Nahman-Averbuch a Christopher D. King publikovali k výše uvedené studii komentář, v němž poukazují na to, že z evolučního hlediska jsme vůči predátorům nejzranitelnější v noci, protože tehdy zpravidla spíme. Dává proto smysl, že k tomu, aby nás podněty probudily k potenciálnímu nebezpečí, postačí jejich nižší intenzita.
