Uvědomili jste si někdy, že vyťukávání čísel na klávesnicích počítačů, kalkulačkách či třeba pokladen se liší od toho, jak se zadávají na pevných i mobilních telefonech? Kde ten rozkol v tom, co má být nahoře vlevo vznikl? Zajímavá otázka, na níž s jistotou nelze odpovědět. Ale existují dvě věrohodné teorie.
Původ kalkulaček a numerických částí klávesnic
Jedno vysvětlení je matematické. Podle Benfordova zákona totiž čísla s větší pravděpodobností začínají nižší číslicí. Pří výzkumu desítek tisíc čísel dospěl Frank Benford k závěru, že nejčastěji se v nich na začátku objevovala jednička, pak dvojka, trojka až po devítku.
Z toho důvodu dává smysl první číslice umístit dolů, kde jsou snadněji dostupné a blíže Enteru/rovnítku nebo operátoru plus, který je též nejpoužívanější. A protože západní jazyky používají zápis zleva doprava, spodní řádek má podobu 123.
Benford svůj závěr popsal v roce 1938 ve studii Zákon anomálních čísel. První elektronické kalkulačky přicházely až od 50. let, takže už mohly tento poznatek využít. Naopak starší mechanické kalkulátory zpravidla ani nepoužívaly číslice v mřížkovém rozložení, ale v řadě za sebou.
Původ tlačítek telefonů
U telefonů nemá Benfordův zákon smysl, protože čísla nejsou náhodná, ale řídí se určitým systémem předvoleb. Stávající rozložení tlačítek mají na svědomí inženýři z Bellových laboratoří, kteří v 50. letech minulého století hledali náhradu za dřívější rotační číselnice.
Ty začínaly jedničkou nahoře a podle jejich výzkumu lidem vytáčení na tlačítkové číselnici s řádkem 123 nahoře vyhovovalo nejvíce. Nula coby desátá číslice ale skončila dole stejně jako u kalkulaček. U telefonů to ale mohlo mít opodstatnění kvůli tomu, že nula byla vespod i na oněch rotačních číselnicích.