V dnešní druhé části našeho pojednání o problémech s velkými disky se budeme zabývat softwarovou stránkou problému.
DOS/Windows 95 OSR1/NT 3.51/NT 4.0 SP3 a nižší
Tyto OS jsou zcela závislé na BIOSu, to znamená, že pokud BIOS nenadetekuje pevný disk, ani tyto operační systémy pevný disk neuvidí. Jsou na BIOSu závislé i v tom směru, že pokud v BIOSu je např. 40GB disk viděn jako 32GB, stejně ho rozeznají i tyto OS (stejně tak i při omezení na např. 8GB apod.)
Na tuto „vlastnost“ (u DOSu) si je potřeba dávat pozor i při startu operačních systémů řady Windows 98/SE/ME (podrobněji dále).
Dále nutno podotknout, že starší verze DOSu a všechny Windows výše vyjmenované „neznají“ oddíly FAT32, tzn. pokud byste používali 120GB disk pod Windows 95 OSR1 (zajímavá kombinace :) ), museli byste ho rozdělit na 60 FAT16 oddílů po 2GB (neboť maximální velikost FAT16 je právě 2GB), popř. 30 oddílů po 4GB u NT 4.0, protože tento OS umožňuje vytvářet a je schopen obhospodařovávat nestandardní 64kb clusterové FAT16 oddíly (které ovšem nebudou rospoznány pod ostatními výše uvedenými OS !!!). U Windows NT je samozřejmě možno vytvořit NTFS oddíl, který žádné takové omezení nemá.
Windows NT 4.0 SP4 a vyšší/Windows 95 OSR2
Tyto dva operační systémy již nejsou závislé na BIOSu a tudíž jsou schopné detekovat i disk, který v BIOSu vůbec zobrazen není, nebo tam zobrazen je, ale má chybnou (většinou menší) udanou velikost.
Z disku s menší udanou velikostí v BIOSu je možno i tyto OS nabootovat, ale první aktivní primární oddíl na disku musí mít maximálně takovou velikost, jaká je detekovaná velikost disku v BIOSu, jinak mohou vzniknout problémy.
Dále je nutno podotknout, že starší verze DOSu a oba výše vyjmenované OS Windows špatně snášejí oddíly FAT32 větší než 32GB (zobrazují se chybové hlášky o nedostatku paměti při komunikaci s diskem, chybové hlášky při Scandisku a Defragmentaci, někdy je i chybně uváděno volné místo na disku, apod.). Tzn. že pokud byste používali 120GB disk pod Windows 95 OSR2 (taktéž zajímavá kombinace), museli byste ho rozdělit na 4 FAT32 oddíly po cca 30GB.
Windows 98/SE/ME
Tyto tři operační systémy už lze reálně provozovat s dnešními velkými disky bez nutnosti vytvářet někdy až desítky oddílů kvůli snaze obejít omezení operačního systému (jako tomu bylo u předcházejících OS).
Problémy s velkými disky pod těmito operačními systémy lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny:
- Disky pod 128GB. S těmito disky není pod výše uvedenými OS žádný problém, ani pokud disk není správně nebo vůbec detekován v BIOSu. Tyto OS už totiž k disku vůbec přes BIOS nepřistupují a platí to, co už bylo uvedeno výše – pokud je disk v BIOSu detekován jako např. 32GB a má skutečnou velikost 80GB a chceme na něj nainstalovat operační systém, musíme vytvořit primární aktivní oddíl, který nebude přesahovat do oblasti, kam BIOS „nevidí“, to znamená v tomto případě může mít bootovací oddíl systému velikost maximálně 32GB. Pokud BIOS disk vůbec nevidí, je bohužel logické, že z takového disku nemůžeme ani bootovat. „Vidět“ v OS ovšem samozřejmě bude.
- Disky nad 128GB. S těmito disky jsou ve Windows 98/SE/ME v podstatě jen menší problémy. Základem „úspěchu“ je nutnost vlastnit IDE řadič, schopný 48bitového adresování obsaženého ve specifikaci ATA/ATAPI-6, tzn. mladší než zhruba leden 2002. Druhou podmínkou je, že pro tento IDE řadič musí existovat ovladač schopný pracovat pod těmito operačními systémy, neboť standardní IDE řadič od Microsoftu, obsažený v těchto OS takto velké disky nepodporuje (resp. nepodporuje právě 48bitové adresování). Na první pohled to není závažný problém, ale pro jeden velmi známý chipset vypuštěný na světlo světa už téměř před rokem stále neexistuje takový ovladač – možná správně tušíte, že se jedná o chipset nForce2. Bohužel nVidia asi nepočítá, že by někdo tyto velmi výkonné desky provozoval s těmito, troufnu si tvrdit „archaickými operačními systémy“, neboť podobný problém je i u zvukového procesoru SoundStorm, který v těchto Windows někdy nefunguje korektně… Ale zpět k tématu. Pokud tedy splňujete dvě výše uvedené podmínky, většinou by se již neměl vyskytnout žádný problém. Bohužel opak je pravdou – Windows 98/SE/ME si totiž někdy špatně rozumí s oddíly většími než 128GB, čímž vznikají velmi podobné chybové hlášky jako u Windows NT 4.0 SP4/Windows 95 OSR2 v případě 32GB oddílů (tzn. chyby při defragmentaci, scandisku, chybně zobrazené volné místo apod.). Řešením je např. 160GB disk rozdělit na 2x80GB oddíly, nebo vytvořit 30GB oddíl na systém, programy a hry a zbytek (tzn. cca 125GB) ponechat pro další data (a např. i pro zazálohovaný první oddíl, aby v případě havárie OS nebylo potřeba udělat kompletně novou instalaci všech programů).
Windows 2000 SP2 nebo nižší
Tento operační systém nepodporuje disky větší než 128GB, neboť nutný soubor atapi.sys je obsažen až v service packu 3. Pokud nechcete instalovat kvůli podpoře velkých disků SP3 nebo novější, mělo by postačovat (ale nevyzkoušeno !!!) tento soubor zkopírovat z nějaké jiné instalace Windows 2000 a poté postupovat podle návodu níže. Soubor Atapi.sys musí být verze minimálně 5.0.2195.4529, datum 19.10.2001, 13.42h, velikost 86 768 bytů.
Ostatní vlastnosti jsou totožné jako u Windows98/SE/ME, až na to, že Windows 2000 beze zbytku podporují jakkoliv velké FAT32 oddíly, tzn. i nad 120GB (problém ale je pod tímto OS takový oddíl naformátovat, ale to už je jiná věc…).
Windows 2000 SP3 nebo vyšší
Pokud máte tento OS a splňujete požadavky dané v bodu 2 u OS Windows 98/SE/ME (kromě nutnosti vlastnit ovladač na dané zařízení), je nutno upravit registr systému, aby OS podporoval 48bitové adresování.
- Stiskněte Start – spustit, vepište regedit a stiskněte Enter.
- Najděte klíč HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\CurrentControlSet\Services\Atapi\Parameters
- Klikněte pravým tlačítkem a zvolte Nový – hodnota DWORD.
- Název hodnoty upravte na EnableBigLba (přesně takto !!!), poté na hodnotu klikněte pravým tlačítkem a dejte změnit. Do pole hodnota zadejte 1.
Windows XP
Ve Windows XP musíte mít nainstalovaný SP1 pro správnou funkci velkých disků. Poté stačí postupovat podle postupu v odstavci Windows 2000 SP3 nebo vyšší.
Jak se ujistit, že je opravdu pracováno s maximální možnou velikostí disku? Mně osobně se velmi osvědčil program AIDA32, který v sekci Storage – Physical drives vždy zobrazuje velikost disku tak, jak ho rozpoznal OS.
