Někdy mám až neskutečnou radost, že jsem z generace, která ještě měla možnost „příběhy” prožívat v realitě se skutečnými lidmi. Takové příběhy nemizí po nějakém čase, netvoří se v rámci chlubení, předvádění se pro někoho cizího ze sociální sítě, prožívají se proto, že je při nic skvělá atmosféra, zanechají dlouhodobě příjemný pocit štěstí (bez opiátů), vzpomínky, které zůstávají roky sluníčkem v duši. Divím se, že se někdo vůbec obtěžuje, vymýšlet a dávat umělé „příběhy” na sociální síť, vždyť je u akcionářů dané služby za ubožáka, ne moc chytrého jedince. Proto, že oni vědí, kolik života mu svým byznysem ukradli.