Slabinou většiny jinak dobrých Radeonů HD 4850 je použité chlazení. Referenční chladič málokoho potěšil, a ani alternativy často za moc nestojí. Novinka od Sapphire je ale jiné kafe.
Jednou z největších slabin prvních Radeonů HD 4850 byl jedenoslotový referenční chladič. Bez zátěže byl docela tichý, ale teploty jádra zůstávaly zbytečně vysoké. Ani při zátěži to nebylo s teplotou o nic lepší, zato výrazně narostla hlučnost.
Posléze se začaly objevovat i modely s chlazením upraveným od výrobce, ale ani u těch není na převážné většině modelů osazené chlazení žádné terno. Výrobce jej totiž dost často něčím zpacká.
Vypadá to, že snad nemůže být nic úžasnějšího, než možnost dát si na krabici nálepku „o 20 °C chladnější“. Alespoň podle většiny karet se zdá, že výrobci právě na co nejnižší teploty optimalizují nejčastěji.
Zatímco hlučnost v domácích podmínkách změříte stěží a i do recenzí by sofistikované měření hlučnosti vyžadovalo dobře vybavené zvukové studio, údaj 40 °C v klidu a 65 stupňů při zátěži získá jakýkoliv moula i z ovladačů. Nízká teplota pak člověka ujistí v tom, že si výrobce na chlazení nešetřil a majitel vybral opravdu dobře.
Asi nejhorším případem je osazení jednoduchého malého pasivu s větším ventilátorem. Rozměrný a dobře navržený pasiv sebevětší ventilátor nenahradí. Alternativní chladiče navíc mívají až nezdravě často ventilátor zapojený přes dvoupinový konektor. V takovém případě nefunguje monitoring otáček. Dost často se také stává, že ventilátor běží na konstantních otáčkách ve 2D režimu i při zátěži. Jelikož je nutné nastavit ventilátor tak, aby uchladil kartu i při zátěži, dosahuje pak jádro ve 2D režimu úžasně nízkých teplot, ale zaplatíte za ně krutou daň v podobě vysoké hlučnosti i v době, kdy karta nic nedělá. Pak už je houby platné, že jde o chladič zvučné značky.
Zručnější jedinci sice ještě mohou chlazení doladit k obrazu svému (ať už hardwarovou modifikací, nebo softwarovou cestou), situaci jim ale určitě zkomplikuje scházející monitorování otáček.
V lepším případě je k dispozici alespoň třípinový konektor a u ventilátoru funguje alespoň to monitorování otáček. S nastavením si pak můžete více vyhrát. Přesto to není nic pro lidi, co nepořizují počítač na to, aby následně napravovali, co výrobce odflákl, ale k tomu, aby na něm něco dělali.
Když už se výrobce jó přemůže, zjistíte z diagnostických utilit, že u karty funguje i nějaká regulace otáček. Přesto je obvykle spodní hranice otáček ventilátoru nastavená tak, že teplota jádra setrvává i v klidu na „mrazivých“ pětačtyřiceti stupních a chladič karty je i v klidu díky svým dvěma tisícím otáček s odstupem nejhlučnější komponentou trošku lépe postaveného počítače.
Občas narazíte i na vyjímky – chladiče s velkým pasivem, velkým ventilátorem, jakžtakž rozumně řešeným prouděním vzduchu, s funkční regulací otáček a nepříliš hlučným chlazením, ale v takovém případě si za to výrobce nechá náležitě připlatit a cena se může vyšplhat i do výšin, ve kterých už se potká s výkonnějšími modely, a to už také nebývá žádoucí.
Neřešte to...
Proč takový zdlouhavý úvod? Radeon s Vapor-X, jehož recenzi najdete v příštím čísle Computeru, je jedním z mála modelů, u kterých nemusíte podobné problémy řešit a na kartu tak, jak jsme ji dostali od Sapphire, nemusíte sáhnout.
Na Živě vám nabízíme rozsáhlou komentovanou fotogalerii a pár postřehů a zkušeností z testování.
I když se na vzhled karty zase tolik nehraje, musíte uznat, že to zkrácené HD 4850 s Vapor-X docela sluší. Ve srovnání s „elegancí“ dosavadních referenčních karet AMD je to nebe a dudy.
Původně jsme měli v plánu porovnat nový Vapor-X s referenčním modelem, když nám ale zastoupení Sapphire místo něj poslalo jiný model osazený vlastním dvouslotovým chlazením, které jakoby z oka vypadlo Glaciatoru od Asusu, řekli jsme si, že nebude na škodu, pokud namísto referenčního modelu, který vytlačují vlastní modely výrobců, porovnáme Vapor-X s jednou z v současné době nejprodávanějších levných HD 4850.
Po bližším prozkoumání obou karet se ukázalo, že návrh je identický a liší se především chlazením a některými součástkami, takže pokud jde o porovnání chladičů, jde o ideální kandidáty ke vzájemnému klání.
Návrh tištěného spoje Vapor-X je shodný s HD 4850 s klasickým dvouslotovým chlazením, takhle vypadá Vapor-X bez chladiče.
Po podrobnějším prozkoumání chladiče si možná vzpomenete na povídačky o potěmkinově vesnici. HD 4850 zdobí obrovský kryt, pod kterým byste čekali mohutné žebrování, podobně jako tomu bývá u referenčních chladičů.
Při pohledu ze strany ale zjistíte, že tu něco nehraje a tam kde byste čekali žebra, není níc
A při pohledu z mírného podhledu ke svému údivu zjistíte, že kousek nad malým pasivem na regulátorech je plast, na kterém se odráží pasiv na regulátorech…
a to, co původně vypadalo jen jako běžná krytka, je ve skutečnosti plastový tunel, který vede přímo k záslepce.
Uvnitř dlouhého plastového tunelu není nic, jen tři tenká plastová žebra…
a tak část vzduchu z ventilátoru jen lehce olízne pár třícentimetrových žeber a namíří si to ven, aniž by ofoukla jakoukoliv jinou součástku.
Člověka napadají různé scénáře – třeba že účelem je vytvořit iluzi, že pod krytem je mohutné žebroví a chlazení funguje stejně jako u klasické koncepce a fouká horký vzduch ven. Záměr je ale nejspíš čistý a funkční. Efektní polozavřené kryty, které se tváří, že mají sloužit k nasměrování vzduchu k záslepce, mají na proudění tímto směrem pramalý vliv (nezřídkakdy se tudy vzduch do skříně naproti očekávání přisává). Typickým zástupcem takové koncepce je třeba Gainward 9600 GT či Radeon HD 3850 X2.
Tunel k záslepce naproti tomu funguje dle očekávání. Část ohřátého vzduchu se tedy dostává určitě ven a nemotá se pod kartou pořád dokola.
Pojďme k tomu, co dalo této kartě název – totiž k vapor chamber (napadá vás lepší český termín, než odpařovací komora?)
Možná už znáte, jak funguje. Nejstručněji se dá asi charakterizovat jako placatá heatpipe. Funguje na podobném principu – v zahřáté části se kapalina odpařuje, v chladnější kondenzuje. Uvnitř komory je podtlak, takže se odpařuje i za nižších teplot. Aby fungovala i vzhůru nohama, zkondenzovaná kapalina vzlíná skrz jemnou mřížku v dutině komory.
Při pohledu na spodní stranu chladiče vás překvapí obrovské rozměry komory. Základna s komorou je téměř pod celým pasivem.
Tlustá žebra jsou k ní připájena téměř po celé délce. Na rozdíl od heatpipe, které předávají teplo do tenkých žeber jen po obvodu otvoru, jsou mohutnější žebra v kontaktu s komorou téměř po celé délce a jsou mnohem lépe prohřátá.
Další nezanedbatelnou výhodou je přímý kontakt komory s jádrem. Teplo nemusí procházet skrz další bariéru, kterou je u klasických chladičů základna, z níž až následně odvádí teplo heatpipe.
Zatímco komora může mít libovolný tvar, heatpipe má kruhový nebo zploštělý průřez. K němu ještě musíte připočíst dalších pár milimetrů pro základnu.Vapor chamber naproti tomu může mít pár milimetrů a zbývá více prostoru pro žebra.
Až podezřele působí podoba s box chladičem Intelu pro socket 775. Rozdíly ale přece jen jsou. U Sapphire schází měděné jádro a žebra jsou upravena tak, aby k nim bylo možné přišroubovat ventilátor.
Oba Radeony mají ventilátor s monitorováním otáček, čtvrtý drát dává tušit, že mají i PWM regulaci. Přesto je právě levný dvouslot jednou z karet, jejíž ventilátor běží na konstantních otáčkách.
U Vapor-X je naproti tomu regulace příkladná (pouhých 900 ot./min v klidu a 1 500 ot./min při intenzivní zátěži v Bioshocku).
Na fotografii ventilátoru si možná všimnete nezvyklých dvou drátů. Z ventilátoru totiž pokračuje napájení pro modrou LED. Efektní podsvícené logo na krytu karty asi ocení majitelé skříní s prosklenou bočnicí.
Obě karty jsou osazeny stejným typem pamětí – čipy Samsung K4J52324QH-HJ1A jsou stavěné na 1,0 GHz při 1,9±0,1 V .
Mírně se liší i použité součástky – Vapor-X model má všechny kondenzátory s pevným dielektrikem a zapouzdřené cívky, o nichž Sapphire tvrdí, že jsou o 10 % chladnější a o 25 % efektivnější.
Nějaká douška na závěr? Nepočítejte s tím, že ve srovnání s klasickým chladičem znamená chlazení s vapor chamber při přetaktování výrazný posun kupředu.
Ve srovnání s výše uvedeným dvouslotem, referenčním chladičem či HD 4850 Toxic osazenou „orbem“ od Zalmanu co do hlučnosti s odstupem vede. Regulace funguje dle představ. S uchlazením výkonnějších modelů už to ale bude mít Vapor-X pochopitelně těžší.
Nejhezčí je na celé kartě ovšem cena – je jen o málo vyšší, než u levnějších modelů 4850 a často v cenících vychází i levněji, než některé modely s referenčním designem.
V Computeru vám přineseme další praktické zkušenosti a připomeneme si i výsledky referenčních modelů, které jsme testovali dříve.