Navzdory předsudkům nemá rozšíření Internetu nic společného s etnickými skupinami.
O Internetu se poměrně často tvrdí, že je jasnou doménou „bílé“ civilizace, že nemá dostatečnou nabídku ani jiný půvab pro jiné národnosti či menšiny, a že jej tyto menšiny i v USA daleko více ignorují. Nedávný průzkum od Jupiter Comms. ale tento „rasistický předsudek“, zdá se, přesvědčivě vyvrací – tvrdí, že jediným vystopovatelným faktorem, který rozděluje lidi na uživatele a ne-uživatele Internetu, jsou peníze (a dodáváme: i vzdělání. Což v USA obvykle znamená totéž; u nás ne).
Jupiter tvrdí, že v roce 2005 bude mít stále méně než polovina domácností s podprůměrnými příjmy (pod 15 000 dolarů ročně, 19 % amerických domácností) přístup k Internetu; naopak segment nejbohatších domácností (nad 75 000 dolarů ročně na hlavu) bude na Internetu za pět let takřka kompletně (20 mil. domácností). U etnických menšin (černošské, hispánské) samozřejmě také platí, že jsou na Internetu méně než běloši; je to ovšem dáno jejich průměrnými menšími příjmy, nikoli etnikem. Jupiter tvrdí, že obě tyto skupiny už stejně překonaly určitou kritickou mez k připojení k Internetu: 30 % černochů a 33 % amerických hispánců mělo už loni přístup k Internetu.
Sledování přístupu k Internetu podle jeho „instalace“ v domácnosti je podle našeho názoru nejsprávnější: odráží skutečnou chuť a schopnost rodiny si Internet pořídit a používat, na rozdíl od práce, kde to určuje někdo jiný víceméně nezávisle na vůli pracovníka. Je škoda, že se podobné průzkumy neprovádějí i u nás; zatím se totiž přístup k Internetu bere jaksi „šmahem“ a výsledkem bývají konstatování, že Internet není věcí bohatých (a tedy pro inzerenty a marketéry „atraktivních“ skupin), ale spíše chudých studentů a ještě méně atraktivních počítačových šílenců, kteří tak jako tak žijí o vodě, chlebu a Internetu. Provozovatelé internetového obsahu totiž zcela jistě, byť „intuitivně“ či na základě vlastních, ne zcela průkazných průzkumů, stejně dobře vědí, že lidé, kteří si pořizují Internet z domácností, patří – stejně jako v jiných vyspělých zemích – k vyšší střední až k nejmovitější třídě, a tedy k nejatraktivnějšímu cíli výrobců a prodejců zboží – zatím to příliš nevnímají.