Přehled všech režimů RAID - rychlejší a bezpečnější ukládání dat

Na počátku devadesátých let minulého století se objevil koncept ukládání počítačových dat do diskových polí nazývaný RAID (Redundant Arrays of Inexpensive Disks). V tomto článku se dozvíte souhrné informace o všech režimech této technologie, která slouží k rychlejšímu a bezpečnějšímu uložení dat. Věděli jste, že existuje RAID 30 nebo RAID ADG?
Přehled všech režimů RAID - rychlejší a bezpečnější ukládání dat

Na počátku devadesátých let minulého století se objevil na Berkeleyské univerzitě koncept ukládání počítačových dat do diskových polí nazývaný RAID (Redundant Arrays of Inexpensive Disks ). Koncept se rychle uchytil a zdomácněl. RAID spočívá v použití vícera (nejméně dvou) disků, připojených k řadiči. Pomocí implementované logiky dokáže tento řadič distribuovat data několika diskovým jednotkám.

Krajními způsoby distribuce jsou poměrné rozdělení dat mezi disky (striping) a zrcadlení (mirroring). Mezi těmito extrémy se dají volit různé kombinace, různě výhodné pro různá použití. Různými použitími mám na mysli zejména použití závislé na rychlosti oproti použití závislému na dostupnosti uložených dat, nebo chcete-li, na odolnosti vůči chybám. Některé řadiče podporují ještě tzv. spanning, což je logické spojení několika disků (různých kapacit) do jednoho velkého. Takto sestavená pole se však již nenazývají RAID ale JBOD (Just Bunch of Disks- pouhý svazek disků)

Technologie RAID má v porovnání s jedním diskem poskytovat uživateli vysokou ochranu uložených dat a velkou rychlost přístupu k nim. Díky diskovému poli nehrozí při selhání jednoho disku nebezpečí ztráty dat nebo havárie běžícího programu. Obvykle zásuvné jednotky jsou navrženy tak, aby bylo možno vyměnit vadný disk za chodu systému (hot swap). Pokud je detekován nový nebo záložní disk, data mohou být automaticky rekonfigurována.

Struktura polí podle fyzického připojení

Data jsou rozdělována na:

  • diskové jednotky připojené na jeden řadič
  • jednotky připojené na několika řadičích
  • jednotky připojené na několika řadičích v několika počítačích

Různé způsoby uspořádání diskového pole také implikují různé minimální počty diskových jednotek. Tyto disky by měly mít stejnou velikost, v případě, že tomu tak není, všechny jednotky využívají maximálně velikost nejmenší z nich. Můžou být použity jak SCSI, tak i jednotky IDE, které jsou podstatně levnější. Pokud architektura pole vyžaduje synchronizaci diskových jednotek, potom tyto jednotky musí mít stejnou geometrii.

Velmi brzo se ukázalo že původní I z akronymu RAID (tedy Inexpensive – nenákladný), není pro RAID výstižné, neboť cena často převyšovala řešení SLED (Single Large Expensive Disk), který se zálohuje systémem RAID 1. Proto se můžeme někdy setkat s výrazem „Redundant Arrays of Independent Drives

Co jsou to paritní data

Základní novinkou u vyšších RAID levelů (viz dále) jsou paritní data. Vznikají při zápisu dat do diskového pole a jsou speciálním obrazem původních dat. Důležité je, že paritní data jsou vždy uložena jinde než originální - můžou to být například speciální paritní disky (RAID 3, 4).

Témata článku: Bezpečnost, Čtení, Moderní standard, Malá informace, Vysoká rychlost, Celé pole, Independent, Raid, Špatná logika, Chybějící data, Jednoduchý střih, Pole, Uložená data, Vysoký výkon, Vysoká úroveň, Zápis, Swap, Vysoká odolnost, Režim, Velký výkon, Vysoká efektivita, Malý objem, Jednoduchý typ, Velký objem, Velká výhoda

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Zachraňte nefunkční Windows

Jak nakupovat a prodávat kryptoměny

Otestovali jsme konvertibilní notebooky

Velký test 14 herních myší