Možná jste na sociálních sítích v posledních dnech zaznamenali obrázek níže. V různých podobách totiž touto dobou koluje Facebookem, Twitterem a dalšími službami v podstatě každý rok a připomíná nám jednu důležitou věc.
I když to v posledních letech tak trochu vypadá, že zatímco v Americe vymysleli Apple, Google a Facebook a v Číně Aliexpress, Evropa přispěla globální internetové veřejnosti snad jen službou OnlyFans, ve skutečnosti je náš starý kontinent kolébkou hromady klíčových technologií, bez kterých už dnes můžeme fungovat jen stěží.
Když v sobotu večer otevřete v gauči laptop a dychtivě spustíte nový díl našeho pořadu Týden Živě, nejspíše použijete technologii Wi-Fi s evropskými kořeny v nizozemském Nieuwegeinu. Když v samoobsluze před terminálem švihnete hodinkami nebo mobilem, zaplatíte díky NFC, se kterým experimentovala (evropská) Nokia v dopravě i mikroplatbách už před dobrými 16 lety. A když si ve vlaku nacpete do uší svoje bezdrátové špunty, tak… Tak i tehdy použijete vynález starého světa.
Bluetooth se začalo rodit v červnu před 32 lety
Ano, skutečně, slovíčko Bluetooth bychom pravděpodobně nikdy neznali, kdyby jistý švédský lékař neměl na sklonku 80. let minulého století dostatek času na to, aby si mohl po večerech čmárat své vynálezy na čtvrtku papíru.
Jmenoval se Johan Ullmann a v červnu roku 1989 – před 32 lety – si nechal u švédského patentového úřadu přihlásit další a optikou dneška docela bizarní náčrtek, který pojmenoval stroze Anordning vid huvudmikrotelefoner.
Pokud už vaše švédština není taková jako za mlada, v češtině to znamená zařízení pro mikrotelefonování a dnes mu říkáme bezdrátový headset, náhlavní sada nebo jednoduše sluchátka s mikrofonem.
Na počátku byla mikrovlnka
V roce 1989 na trhu nic podobného nebylo, a tak se nápadu chopil technický ředitel švédského Ericssonu Nils Rydbeck a sestavil nový produktový tým, který dostal za úkol vyvinout rádiovou technologii s krátkým dosahem, která by měla přenést zvuk do sluchátek.
Z dnešního úhlu pohledu to může vypadat jako banalita, ale druhá polovina 80. let se pro podobné vynálezy doslova nabízela. Telekomunikační autority po celém světě totiž postupně uvolňovaly rádiové pásmo okolo frekvence 2,4 GHz pro široké použití a bez potřeby drahé a složité licence, jak je tomu třeba u mobilních dat a telefonie.
Předchůdce vaší mikrovlnky, aneb ohřev moučníku 60MHz vlnami v magazínu ze 30. let
Říkáme mu ISM (Průmysl, Věda a Medicína) a jeho historie sahá hluboko do poválečných let, kdy svět objevil praktický význam mikrovln, které dokázaly rozkmitat molekuly vody a tuku a ohřát pizzu v raných mikrovlnných troubách té doby.
První americké pokusy o mezinárodní uvolnění tohoto pásma právě pro mikrovlnný ohřev a další nelicencované aplikace se datují dokonce až do roku 1947.
Když se o výseč spektra perou skoro všichni
Díky mikrovlnkám z amerických domácností proto s trochou nadsázky zbylo pásmo 2,4 GHz i pro všechny ostatní, kteří hledali volné frekvence, na kterých by mohli trvale zářit do nejbližšího okolí, aniž by za to museli platit.
Kdo to ti ostatní byli konkrétně? Věrně je znáte, dnes jim totiž kralují protokoly Wi-Fi a Bluetooth. Miliony a miliony počítačů, routerů, mobilů a krabiček z chytrých domácností tak mezi sebou neustále soupeří o rádiové vlny v neuvěřitelně přeplněném (a z téhož důvodu i neuvěřitelně efektivně využitém) pásmu nikoliv proto, že by bylo samo o sobě ve všech ohledech nejvhodnější, ale prostě proto, že bylo jako jedno z mála volně k dispozici napříč světem.
A když máte napříč světem k dispozici jeden kmitočet, bude pochopitelně levnější i elektronika, kterou nad ním vyrobíte.
Chceme mobil v Thinkpadu
Ale zpět do laboratoří Ericssonu první poloviny 90. let. Tým tvoří nizozemský inženýr Jaap Haartsen s doktorátem z Technické univerzity v Delftu, jeho kolega Sven Mattisson, s tvorbou specifikace pomáhá Tord Wingren a od roku 1997 na vše dohlíží Örjan Johansson. Později se někteří z nich dočkají i nominace na Nobelovu cenu. Byť neproměněné.
Tou dobou se začíná o technologii zajímat také IBM, které by rádo vybavilo své Thinkpady obvodem bezdrátového telefonu. Obě společnosti začnou spolupracovat, ale brzy zjistí, že bude při tehdejším stavu technologie energeticky mnohem efektivnější, když mobil zůstane mobilem, laptop laptopem a jen se oba domluví bezdrátově.
Pojďme to udělat společně
Jenže je tu háček. Ericsson není jediným výrobcem telefonů a IBM zase jediným výrobcem notebooků. Aby byla nová technologie co nejkompatibilnější napříč trhem, musejí se do hry zapojit i další hráči a držitelé klíčových patentů.
Byli jsme takové neutrální Švýcarsko, které je dalo všechny dohromady, říká Jim Kardach z Intelu a první předseda skupiny Bluetooth SIG (Foto: Intel)
A tak si jednoho dne sednou k jednacímu stolu rivalové IBM s Toshibou a Ericsson s Nokií, no a aby se nepoprali, na vše dohlédne Jim Kardach z nezávislého Intelu.
Společně ovládají 60 % trhu s laptopy a mobily, mají sílu prosadit nové standardy a v roce 1998 konečně zakládají Special Interest Group (SIG), která na vývoj Bluetooth dohlíží do dnešních dnů.
Intel became the leader simply because we had IBM and Toshiba who didn’t trust each other, and Ericsson and Nokia who didn’t trust each other, so we were kind of the Switzerland.
Jim Kardach, Intel, první šéf Bluetooth SIG
Univerzální Bluetooth
Ačkoliv bylo prvotním úkolem Bluetooth přenášet pouze zvuk, díky univerzální architektuře profilů může na krátkou vzdálenost posloužit jako bezdrátová náhrada snad každého signálního/komunikačního protokolu s nižší přenosovou rychlostí.
Velmi tvárné Bluetooth tak umí díky profilu SPP emulovat sériovou linku, profil LAP zpřístupní LAN, Bluetooth se postupně naučí přenášet i FAX, nechybí funkce vytáčeného připojení k internetu DUN, analogie FTP pro přenos souborů, A2DP pro přenos zvuku, AVRCP pro dálkové ovládání A/V techniky, HID pro myši a klávesnice a přibývají další a další.
Nakonec se Bluetooth naučí díky podmnožině Bluetooth LE pracovat ve velmi nízkém energetickém režimu s internetem věcí, i když jeho teoretický potenciál zatím zůstává ještě nevyužitý.
V blízké buducnosti by to mohl změnit protokol Matter, na kterém společně pracují třeba i Apple a Google, a využívá výhod jak mnohem rychlejšího Wi-Fi s konektivitou do internetu, tak právě energeticky úsporného Bluetooth Low Energy pro specifické úlohy. Třeba úvodní spárování nové krabičky do systému chytré domácnosti.
Harald Modrozub
Jim Kardach se stal prvním předsedou SIG a jen tak mimochodem navrhl i marketingový název rádiového protokolu, který se docela vymykal tehdejší praxi a dodnes patří k těm nejoriginálnějším na scéně. Kam se na něj hrabe Wi-Fi, LTE nebo třeba tolik citované 5G.
Inspirací mu byla švédská novela F. G. Bengtssona Röde Orm, která pojednává (mimo jiné) o Haraldu Gormsenovi, který v druhé polovině 10. století sjednotil kmeny na Jutském poloostrově, nechal se pokřtít a stal se dánským králem. Podstatné je to, že se Gormsenovi – snad pro jeho chrup – říkalo Blåtand, tedy v anglickém přepisu Bluetooth. Modrozub.
Podle Kardacha byl dávno zapomenutý panovník skvělým symbolem toho, co měl díky své poměrně univerzální architektuře představovat na přelomu století i protokol Bluetooth. Zatímco Modrozub sjednotil kmeny, Bluetooth rádiové protokoly pro široké pole využití.
Starogermánské runy H a B jako iniciály Haralda Bluetootha a jejich spojení ligaturou do symbolu protokolu Bluetooth
Harald Modrozub se nakonec promítl i do samotného loga a symbolu Bluetooth, který představuje ligaturu dvou severských run pro iniciály H a B, čili ᚼ a ᛒ.
Současné logo technologie Bluetooth, symbol ve Windows 10 a v betaverzi Android 12
Kdykoliv se tedy na telefonu připojíte ke sluchátkům, reproduktoru, chytrým hodinkám a náramkům, kdykoliv to uděláte na svém počítači s BT myší nebo klávesnicí, zobrazí se vám kdesi v rohu symbol, o jehož skutečném významu a původu má potuchy asi jen málokdo a jehož ideové základy sahají docela hluboko až do onoho jara roku 1989.