Přechod na internetovou telefonii: kdy je správný čas?

Zákazníci hledají úspory, ale nalézají místo toho náklady. A do toho mobilní telefonie, která v řadě firem pomalu vytlačuje drát od Telecomu.
Co je to internetová telefonie, nebo „VoIP“, voice over IP, umí dnes odrecitovat skoro každý. Stejně tak jsou celkem dobře známé i výhody tohoto řešení; technologie je navíc na světě už slušnou řádku let (tedy na současné „internetové“ tempo doby), a měla by se ve firmách zabydlovat velkou rychlostí. Proč k tomu ale dochází pomalu? Srovnáme-li to například s rychlostí upgradování operačních systémů, stolního kancelářského software nebo i hardware (např. LCD monitory a vůbec výkonnější PC), je to zcela jiný příběh. Firmy si zvykly na upgrade stolního vybavení takřka se stejnou samozřejmostí jako na výměnu papírových kalendářů za nové na přelomu roku; při přechodu na internetovou telefonii, což je také forma upgrade, ale přechod na VoIP je pro ně něco jako stěhování firmy. Proč, jsou tyto obavy oprávněné?

Je na první pohled vidět několik důvodů, proč se firmy do VoIP zatím příliš nehrnou. Jedním je, že tato technologie ještě nemá příliš dobrou pověst z důvodu, že byla společnostem „vnucována“ v době internetového boomu, kdy byla ještě příliš mladá, nevyladěná a nákladná, a bývá házena do stejného pytle s omyly doby internetové bubliny. (Stejně tak je mimochodem dnes podceňovaný firemní e-business, mnoha konzervativními firmami odsuzovaný jako nějaká další „dot.com hloupost“).

Druhým důvodem, který zní jednou víc a jednou méně hlasitěji, je otázka bezpečnosti. Na čistě hlasových ústřednách téměř není co hacknout – to je betonový komunikační základ, který se zhroutí tehdy, když ústředna vyhoří či když vypnou proud (načež všichni vezmou do ruky mobily a pokračují v činnosti). Jakmile se ale chod celé firmy postaví na základ datové sítě, je to náhle zcela jiný příběh: vaši firmu může sestřelit človíček sedící někde v Číně a nejmocnější osobou ve společnosti již není generální ředitel, ale hlavní admin, držící v ruce přístupová hesla úplně ke všemu.

Třetí důvod spočívá v tom, že není dobře, na první pohled vidět přínos VoIP, respektive argumenty, které se používají, jsou právě ty nejméně vhodné. Za primární argument, který se na investiční poradě vytáhne jako první, je úspora v hovorném. Finanční šéf to začne podrobněji zkoumat a rychle přijde s námitkou: hoši, sice jsem se k jakési úspoře dopočítal, ale na druhou stranu máte investice s tím spojenou, jako je nová ústředna a nová komunikační struktura – návratnost je pět let při stávajících cenách za hlasovou komunikaci. Vy snad víte, co bude za pět let? Nebude náhodou v té době už skoro všechen hovor probíhat přes mobily, nebude stačit místo toho jednoduchá a levná GSM brána? A co alternativní operátoři? Investici s pětiletou návratností vám povolím ve výrobě či obchodu – ne v telekomunikacích, kde nikdo neví, co bude zítra.

Místo úspor má zastánce VoIP dnes hovořit raději o přínosech. Ty dnes rozhodně nikdo neutajuje a implementátoři se s nimi rádi chlubí, protože je lze právem označit za technologie třetího tisíciletí (např. snadné prodloužení centralizovaných datově-hlasových firemních služeb až do domů svých zaměstnanců pro práci doma, u firmy s více pobočkami možnost zrušit telefonní ústředny na pobočkách a vše administrovat z centra, konečně technicky snadno proveditelnýcj videokonferencích, velmi jednoduchá tvorba call center na technicky vysoké úrovni, snadná automatizace přesměrovávání hovorů za „létajícím manažerem“, podstatné zjednodušení kabeláže ve firmě atd.). Problém ale je, že management firem nebývá technologickým vylepšováním příliš posedlý a jeho dotazy na konkrétní finanční vyčíslení těchto přínosů, tj. „o kolik víc vyděláme, když to zavedeme“, jsou upřímně řečeno nezodpověditelné. (Zajímavé ale je, že při zcela jiných investicích s podobně nevyčíslitelnou návratností se už nikdo tak hlasitě neptá…).

Nahrazení staré ústředny systémem VoIP se dnes děje především u firem, jejichž šéfové jsou technologicky „posedlí“, kteří usilují o technologickou vyspělost svých firem, jsou osobně věci velmi znalí a jsou navíc ochotni přizpůsobit rytmus dění uvnitř firmy novým technologiím: například častěji pořádat porady formou videokonferencingu než aby se management stále někam sjížděl či slétával, a pak tam, kde stará ústředna už definitivně doslouží (což je ovšem problém, protože ústředna se fyzicky opotřebovává velmi málo, takže kvalitní výrobek může sloužit navěky).

Povýšení firemní komunikační infrastruktury z hlasu na IP je zkrátka nebývale komplexní úkon. Má na jedné straně jasné náklady a na druhé spočitatelné úspory (na hovorném), ale to není to hlavní. Má dále spoustu dalších, až úžasných nových možností, ale s nimi jde ruku v ruce bohužel několik podobně „úžasných“ rizik, zejména bezpečnostních. Analytické firmy, které jsou v posledních dvou letech značně zdrženlivé, ale přesto překypují optimismem: tvrdí, že během příštích čtyř let se počet takto instalovaných zařízení zhruba zpětinásobí (viz rozsáhlé materiály od Allied Business Intelligence). Už příští rok mají příjmy dodavatelů z oblasti IP ústředen (PBX) převýšit příjmy z oblasti standardních ústředen; zatímco počet „klapek“ či „linek“ v IP telefonii byl loni na čísle 1.9 miliónu, v roce 2007 jich má být už 42 mil. Největší vlna, největší koeficient nárůstu IP telefonie v podnicích tak má nastat právě v příštích třech-čtyřech letech; uvidíme, zda se skutečně dostane přes kopce překážek popsaných výše.

Diskuze (10) | Přemysl Klíma byl odvolán z funkce generálního ředitele ČTc

Témata článku: Hardware, Snadný upgrade, Čas, Přechod, Správný čas, Finanční problém, Kopec, Jednoduchá tvorba, Tel, Kvalitní výrobek, Třetí strana

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Zachraňte nefunkční Windows

Jak nakupovat a prodávat kryptoměny

Otestovali jsme konvertibilní notebooky

Velký test 14 herních myší