Každý z nás v zaměstnání občas surfuje po stránkách, jejichž obsah ani zdaleka nesouvisí s naší pracovní náplní. Velmi často vyřizujeme osobní korespondenci prostřednictvím elektronické pošty, za kterou bychom při připojení k Internetu z domu přece jen nějakou korunu zaplatili. To vše hradí naši zaměstnavatelé, ať už přímo či nepřímo. Ve snaze zamezit využívání informačních technologií k jiné než k pracovní činnosti pak zavádějí restrikce a omezující opatření, jejichž účinnost je více než diskutabilní.
Tento článek vyšel v časopise Computer 22/00 dne 23. listopadu 2000Petr Sodomka, Bohumil Juřenčák: Každý z nás v zaměstnání občas surfuje po stránkách, jejichž obsah ani zdaleka nesouvisí s naší pracovní náplní. Velmi často vyřizujeme osobní korespondenci prostřednictvím elektronické pošty, za kterou bychom při připojení k Internetu z domu přece jen nějakou korunu zaplatili. A pokud nám známí v příloze zašlou fotografie ze svého pobytu za oceánem, netiskneme je nikde jinde než na firemní inkoustovce, a to pokud možno v co nejvyšší kvalitě. To vše hradí naši zaměstnavatelé, ať už přímo či nepřímo. Ve snaze zamezit využívání informačních technologií k jiné než k pracovní činnosti pak zavádějí restrikce a omezující opatření, jejichž účinnost je více než diskutabilní.
Z hlediska kontroly a omezování na pracovišti můžeme rozdělit firmy podnikající v České republice do tří skupin:
- Společnosti, které evidují využívání počítačů, popř. k nim neumožňují přístup, o Internetu nemluvě.
- Firmy, jež regulují přístup na Internet, popř. kontrolují používání počítačů a spotřebního materiálu.
- Podniky, které nijak neomezují zaměstnance v jejich přístupu k počítačům a Internetu a nekontrolují využití spotřebního materiálu.
Počítače a Internet zaměstnanci nepotřebují Takto lze nazvat představu, která vládne v nezanedbatelné části českých firem, kde informační technologie pomáhají jen při řešení nejnutnějších podnikových činností (účetnictví či skladové hospodářství). Setkali jsme se i s tím, že vedení firmy pořizuje počítač svému řediteli jako dekoraci do kanceláře.
Takové ignorování je způsobeno především vlivem managementu, vlastníka nebo postavením konkrétní společnosti na trhu. Z dlouhodobého hlediska je však prosazování tohoto pojetí neudržitelné. Případný zvrat stabilní situace (např. ztráta konexí zajišťujících zakázky) nebo nečekaný vstup nového konkurenta na trh může firmu nevyužívající počítače velmi rychle „potopit“.
Já jsem šéf a mám právo podřízené kontrolovat To je jistě pravda. Chápavá firma by však neměla příliš sledovat, jak její zaměstnanci využívají počítače, Internet nebo kancelářské potřeby. Proč? Argumentů se nabízí hned několik.
Pokud jsou pracovníci motivováni a zainteresováni na ekonomických výsledcích firmy, pak je z psychologického hlediska rozhodně vhodnější dát jim více volnosti a důvěry. Ta by se měla pozitivně projevit jak na jejich výkonu, tak i na mezilidských vztazích na pracovišti. Nezapomínejme také na to, že chytrý „český člověk“ zákaz vždy nějak obejde.
Využívání Internetu a počítačů pro soukromé účely v rozumné míře může být pro společnost dokonce i přínosem. Dokáže totiž často zmírnit odpor, který má mnoho pracovníků k výpočetní a komunikační technice. Zaměstnanci nakonec začnou nabyté znalosti a dovednosti využívat ve prospěch svého zaměstnavatele a budou se svou prací více spokojeni.
Sledování a kontrolování zaměstnanců v pracovní době není zadarmo, a přitom stanovení hranice mezi služebním a soukromým využíváním počítačů a jejich příslušenství je více než problematické. Nejasná dělící čára mezi soukromým a profesionálním zájmem začíná již při nákupu techniky do firmy. Chytřejší zaměstnanci pořizují domů většinou tutéž tiskárnu, kterou mají v práci, aby mohli případně využít stejný toner nebo inkoustovou náplň. Mějme však na paměti, že stejně většinu domácího tisku spotřebují na firemní dokumenty nebo ke svému vzdělávání.
Kontrola a regulace Internetu je také velmi ošidná záležitost. Omezování přístupu na vybrané IP adresy či domény rozhodně nevyřeší prohlížení erotických a jiných webů v pracovní době. Spíše donutí zaměstnance vymýšlet jiné způsoby „relaxace“. Jestliže se ve firmě nesmí používat ICQ nebo jiné systémy pro online komunikaci, pak se o to více utratí za zbytečné telefonní hovory. A viry? Ty se do podnikové sítě stejně dostanou z disket a jiných médií, které si lidé nosí z domu. Takže účinnější je zajistit spolehlivou antivirovou ochranu, než zakazovat Internet. Jestliže je už nějaký způsob kontroly zaveden, pak je třeba dbát také na toho, kdo kontrolu provádí. To vyvolává ve firmě atmosféru nedůvěry a permanentního podezření, v níž se lze těžko soustředit na řešení skutečných problémů. A mohli bychom uvést mnoho jiných příkladů.
Máme vás rádi a vážíme si vaší práce Tento osvícený přístup bychom určitě na našich pracovištích uvítali. Volné ruce při práci s veškerými informačními technologiemi, které nás obklopují, a to včetně Internetu, jsou pro nás projevem důvěry a umožněním samostatné tvůrčí práce. Proč taky ne? Zaměstnanec by měl být posuzován podle výkonu a svých výsledků a nikoli podle doby pobytu za branami podniku. Neomezený přístup k informacím a jejich zpracovávání významně přispívá ke zvyšování sounáležitosti k firmě, zejména při současných cenách a kvalitě připojení k Internetu z domova nebo nemalých částkách, které musíme vynaložit za naše vlastní počítače.
Pro organizaci nemusí být takováto politika na první pohled příliš příjemná, především z hlediska nákladů, ale každý schopný manažer by se měl dokázat s tímto problémem vypořádat. Vždyť přece to nejcennější, čím může podnik disponovat, jsou kvalifikovaní a spokojení pracovníci, kteří mají chuť obětovat svoje síly pro společnou věc.
Hledejme problémy tam, kde skutečně jsou Jestliže cítíte, že s využíváním vašich počítačů, podnikové sítě či Internetu není něco v pořádku, zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami:
Má vaše společnost vypracovanou analýzu služeb Internetu, které může využít pouze za cenu připojení ve svůj prospěch? A co analýza placených služeb? Dokáží vaši pracovníci tyto služby využít ve prospěch společnosti?
Skutečně potřebujete fax v takové míře, v jaké jej používáte? (Porovnejte si náklady na zaslání faxu a elektronické zprávy; nevěříme, že některý z vašich obchodních partnerů ještě nemá elektronickou poštu.)
Máte GSM bránu? To je sice pěkné, ale víte, že zase tolik neušetříte? Slyšeli jste o IP telefonii?
Je v zájmu firmy bránit zaměstnancům ve studiu a odborném růstu? Myslíte si, že se do budoucna obejdete bez jejich znalostí?
Právě vyšlo
nové číslo
časopisu Computer.