Ono je to celé o tom, jak uvědomělý je zaměstnavatel. Naštěstí takoví jsou (jen je třeba pořádně hledat) a je potřeba to řádně ošetřit v pracovní smlouvě.
Práce z domova je to, co rozhodlo o tom, abych nastoupil ke svému současnému zaměstnavateli. Vzhledem k tomu, že cestou do práce a z práce bych zabil přes tři hodiny, je pro mne připojení k internetu a stažení/odeslání práce tou nejpohodlnější variantou. Do práce jedu třeba jen jednou nebo dvakrát týdně, když jsou porady, brainstormingy, analýzy nebo když je potřeba probrat něco, co by po telefonu probrat nešlo. Ušetřený čas mohu rozdělit mezi firmu a rodinu, takže ani jedna strana si nemusí stěžovat.
Zaměstnavatel si také nestěžuje, protože vše funguje tak, jak má. Každý má na každého telefonní spojení, každý je povinen svému spolupracovníkovi zvedat telefony (tj. nedělat mrtvého brouka) - což je jen malá daň za to, že pracovní doba de facto neexistuje. Svoji práci dělám tehdy, kdy na ni mám náladu (třeba celou noc, zatímco přes den můžu spát), musím jen dodržet termín a brát ohled na ty, kteří na mé práci závisejí (tedy kteří ji po mně přebírají a pokračují v ní).
Nedovedu si už po těch skoro dvou letech této práce představit, že bych musel někam v 7-8 hodin ráno přijít a povinně bušit do klávesnice. To je zcela kontraproduktivní a ubíjející. Někdo možná nad sebou šéfa s bičem potřebuje, ale já mám raději u práce pohodičku, klid, někdy i nějaký ten mok, který je na pracovišti obvykle zakázaný, pouštím si nahlas muziku, se kterou bych spolupracovníky nemohl obtěžovat, odbíhám si od práce kdy se mi zachce, sem tam si dám šlofíčka - a to vše přispívá k mnohem větší výkonnosti, než kdybych celý den otráveně seděl v přeplněné kanceláři amerického typu, kde by neustále bdělé oko sledovalo, jestli jsem si náhodou na dvě minuty nedovolil pustit Tetris.
