Odstrkované dítě nemá radostný život; zvláště tehdy, když se rodiče přou.
Čip PowerPC má neradostný život od samého počátku: nikdy se nestal komerčním trhákem, nejdříve se o něj tři firmy přetahovaly a pak se naopak přetahovaly o to, kdo se vzdá jeho dalšího vývoje a výroby. Ani poslední zprávy nejsou příliš povzbudivé; přesto však čip, stejně jako ono odstrkované dítě, tvrdohlavě přes veškerou tuto „péči“ přežívá a roste, a možná někdy vyroste dokonce do krásy.
Těmi nepovzbudivými novinkami je objevující se spor mezi IBM a Motorolou. Obě firmy čipy PowerPC vyrábějí; ještě donedávna vlastnily společné vývojové centrum, od toho však IBM odstoupila, takže se o centrum nyní stará Motorola (a není jisté, zda to není Černý Petr). Logicky se nyní začínají rozcházet cesty obou firem: IBM hodlá vyvíjet 64bitový čip PowerPC, který bude vsazovat do svých nejvýkonnějších serverů, Motorola pokračuje ve vývoji a výrobě 32bitového PowerPC, který dodává firmě Apple. Motorola zkouší „udat“ čipy i mimo Apple, například do nějakých jednoúčelových zařízení, ale zatím bez úspěchu. Jinými slovy: IBM se na oblast osobních počítačů nepříliš soustřeďuje, vyhovují jí navíc stroje s výbavou Windows+Intel; zajímají ji servery a „hrubá síla“, čipy mohou být drahé. Motorola chce naopak produkovat čipy co nejlevnější, samozřejmě s vyhovující výkonností – jenomže je závislá na jediném odběrateli, nepředvídatelné firmě Apple (v dobrém i zlém).
Ve vztahu Motorola-IBM zřejmě tahá za kratší konec prvně jmenovaná firma. Nese veškeré náklady vývoje a nejeví se před ní žádný gigantický zisk; naopak hodně riskuje, protože vůbec není vyloučeno, že se Apple rozhodne jednoho krásného dne montovat do svých strojů Pentia. Má Motorola nacpat stovky miliónů dolarů do vývoje a přípravy výroby čipu G4? IBM je gigant stojící na pevných nohou, s vynikajícími servery, kde výkonnost čipu hodně znamená – a hodně vydělá. Navíc, IBM má v rukou dvě technologie, o kterých se hodně mluví: měď a „křemíkové izolování“ (silicon-on-insular); pokud se tyto technologie spojí na jednom čipu, lze prý celkem střelhbitě taktovat čipy na 1,1 GHz (!!). 64-bitové čipy se stěží v dohledné době budou montovat do Macintoshů – to neplatí jen o nich, příliš si nedovedu představit, že by se do roku 2003 začaly objevovat vůbec v jakýchkoli desktopech, u serverů je to pochopitelně jiná káva. (Mimochodem: je dobré si všimnout, že se svět serverů a desktopů stále vzdaluje, že mezi nimi vzniká stále hůře překročitelná mezera. Ještě před pár lety stačilo do desktopu nacpat hodně paměti prohlásit jej za server; nyní si to u pécéčka například díky Hardware Compatibility Listu dovolí jen neznalý admin nebo riskér).
Co se může stát, je opravdu ve hvězdách. Skoro jisté se zdá jen to, že IBM čipy PowerPC neopustí a naopak u nich bude hodně agresivní, ale zřejmě jen pro oblast serverů. Motorole se může podařit čipy PowerPC prosadit i do jiných zařízení; v tom případě se už asi nenechá vydírat firmou Apple, což ovšem zase může vést k tomu, že Apple přejde na čipy od Intelu (vždyť nyní už je vnitřní architektura Maců a iMaců v podstatě pécéčkovská). Stejně tak se může stát, že exkluzivní partnerství mezi Apple a Motorolou přetrvá, a podobně se může stát, že „desktopové“ PowerPC odkráčí velmi rychle do historie.