Předchozí generace Ryzenů vedly ofenzívu proti Intelu hrubou silou vyššího počtu výpočetních jader. S příchodem architektury Zen 3 však Intel přichází i o své poslední útočiště.
AMD se po dlouhá léta nedařilo vyrovnat se Intelu ve výpočetním výkonu na jádro. Proti Intel Core pravidelně stavělo procesory s vyšším počtem jader a spoléhalo na jejich celkový vyšší výpočetní výkon v dobře optimalizovaných aplikacích. Tato strategie skvěle funguje u zátěže, kterou lze dobře paralelizovat – typicky je to rendering, převod videa nebo hromadné úpravy multimedií. Ne vždy lze ale zátěž rozložit dokonale a využít všechna jádra naplno, a tak měly procesory Intelu navrch v situacích, kdy musíte čekat, než nějaká operace doběhne, ale procesor je celkově vytížený jen z pár desítek procent. A také ve hrách.
Šlo o jednu z mála konkurenčních nevýhod procesorů AMD a Intel se na ni ve svém marketingu zaměřoval. Ať už to bylo kvůli Intelu, nebo kvůli tomu, že si v AMD byli sami tohoto nedostatku vědomi, v poslední generaci architektury Zen na něm při návrhu čipů zapracovali.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně