Porno insider: Jak se na lechtivých webech prodává reklama

Porntuby, neboli videoservery s erotickou tematikou, fungují na podobném principu jako sociální sítě. Sdružují uživatele, které sbližuje určitý zájem, v tomto případě sledování lidí při rozmnožování. Dá se jen sledovat stream novinek, ale také diskutovat, sdílet a trávit na webu více času. Sex je přirozenou součástí života a zájem o téma je obrovský, o uživatele tedy není nouze. Proč tady ale nefunguje reklama tak, jako třeba na Facebooku?

Desetkrát levnější reklama

Lidská společnost si pohled na sex poněkud zkomplikovala. Vnímání se různí, ale pro většinu je to něco intimního, pro někoho vulgárního, pro jiné úplné tabu. Ačkoli tedy pornoweby nemají nouzi o uživatele, s inzerenty už je to mnohem horší. Firmy s tímto tématem jednoduše nechtějí mít nic společného. Tedy za určitou hranicí, jinak se sexuální podtext v reklamách využívá celkem často.

Témata marketingu a inzerce budou stěžejní také na evropském pornosummitu. Ten se koná za týden v Praze

Hlavním technologickým smyslem porntubů je globální distribuce obsahu. A děje se tak v obrovských objemech pro stamiliony lidí. Přesto toho za účelem marketingu skoro nikdo nevyužívá. A tak se provozovatelé snaží inzerenty lákat alespoň cenou a cena kontextové reklamy je proto na pornowebech cca 10× nižší než u Youtube nebo AdSense.

Když jste šikovní, získáte reklamu s cenou za proklik ve výši pouze 1 eurocentu, a to u zemí, jako je Německo. Indickou reklamu můžete koupit ještě desetkrát levněji.

Většina inzerátů na porntubech jsou jen na seznamky a na přípravky pro zvětšení penisu. Těm zaměření webu naopak vyhovuje. Občas se objeví výjimky, jako například kampaň restauračního řetězce Eat24, ale to, že by si třeba Škoda Auto udělala reklamní kampaň na Kodiaq na porntubech, to nepřipadá v úvahu.

Naděje pro byznys: porno jako umění

Problém je nejen v té proklaté sexualitě, respektive jejím vnímání společností, ale samozřejmě i v kvalitě samotného pornografického obsahu. Na jednu stranu slaví divácké úspěchy tematické produkce jako je FakeTaxi nebo Legalporno, které se od běžné produkce přece jen trochu odlišují, ale i tak se stále jedná o pornografické stereotypy, často s misogynním kontextem. Žádný soudný markeťák by vedle takových videí reklamu nedal.

Prostě to nemá žádnou uměleckou úroveň. Inzerovat vedle takového obsahu je jako postavit billboard vedle smetiště – lidský mozek je prevít a oboje si podvědomě spojí, inzerát i jeho okolí. Celý tento marketingový problém řeší ve své knize Hardcore profesorka filmových věd Linda Williams. Říká, že společnost začne vnímat porno pozitivně, až bude erotika dostatečně umělecká. Pokud se totiž podíváme na starořecký a starořímský přístup k erotickým výjevům, bylo to v tehdejší společnosti bráno jako znak nejvyšší prestiže. Linda Willams tvrdí, že když se zlepší umělecké podání erotiky, začne ji společnost vnímat jinak.

Logo Pornhub už možná znáte, i když nejste návštěvníky stejnojmenného webu. Tento web se snaží dostat do přízně širší veřejnosti skrze PR. Nejčastěji na sebe upozorní například zajímavými statistikami, o čemž pak píšou i běžná média

Můžeme předpokládat, že když bude erotický obsah dostatečně dobrý, tak s ním i velké značky mohou v budoucnu spojit své jméno a množství peněz v tom byznyse se zvýší. A to dál může akcelerovat kvalitu. Těžit z toho ale mohou jen specializované projekty, které se zřeknou problematického obsahu. Ten přitom mnohdy naláká nejvíce návštěvníků, jde tedy především o vhodné nastavení kompromisu.

Erotický obsah v reklamě každopádně funguje. Mohla by tedy teoreticky fungovat i reklama v erotickém obsahu. Ale zatímco v prvním případě si zadavatel reklamy může přesně říct, jak dalece chce sexuality k upoutání pozornosti využít, ve druhém to pod kontrolou nemá.

Virtuální realita nepomůže, obsah ano

Oslovení lidé z porntubu Xhamster tvrdí, že rozšíření tématu erotiky do běžné společnosti přijde do pěti let. Já si myslím, že to bude trvat mnohem déle. S americkým pornoprůmyslem to vypadá dost nahnutě a celé odvětví se stále ještě nevyrovalo s tím, že se obsah nyní vydává na internetu zdarma. Poptávka po obsahu je sice násobně vyšší, ale příjmy z reklamy řádově nižší.

Japonský „adult“ průmysl je na tom ze všech nejlépe a vydělává víc než celý americký trh. Důvodem je, že v Japonsku má de facto monopol firma DMM.R18, která se stará kompletně o distribuci a prodej. Dokázala potlačit problém bezplatného obsahu na internetu a starají se o své umělce.

Snaha klasických porntubů zvyšovat svoji prestiž bude růst. Jsou za tím peníze. Doposud je stále zaklínadlem „traffic, traffic, traffic“, tedy snaha dostat na web co nejvíce uživatelů a vymáčknout z nich co nejvíce aktivity, ale už se to začíná postupně měnit, protože investovat do tvorby a vyjít vstříc inzerentům se může zatraceně vyplatit.

Rozhodně by to dokázalo aktuální trh změnit více než technologie. Pornoprůmysl se sice zasloužil o rychlé rozšíření VHS kazet nebo internetových videí, ale aktuální móda virtuální reality ho docela míjí, stejně jako před časem 3D. Samozřejmě se objevují nějaké pokusy, ale není to nic pro mainstream. A především, sebelepší technologie neznamená úspěch, když k ní není obsah. Nač by byly počítače bez softwaru?

Přečtěte si i předchozí díly seriálu Porno Insider: