Poptávka po dial-up připojení prý slábne

Ale přesto roste o dvacet procent ročně. Jak tomu je doopravdy a proč Internet nemá žádné „skalní uživatele“.
Výzkumná firma IDC vydala nedávno studii, která se stala hodně diskutovanou. Firma z ní dovozuje, že „slábne poptávka“ po připojení k Internetu přes vytáčenou telefonní linku (zkráceně dial-up), protože se takzvaní „skalní uživatelé přesouvají k rychlopřenosovým řešením, jako jsou DSL a kabely“. Zatímco s čísly, které IDC zjistila, příliš polemizovat nemůžeme – nemáme možnosti je ani ověřit, ani vyvrátit – závěry jsou poněkud sporné.

Nejdříve k číslům. U širokopásmového připojení předpokládá IDC letos zdvojnásobení nárůstu v porovnání s rokem 2002, přičemž dial-up má narůst o 20 % proti loňsku. Ve střední a východní Evropě má být do konce příštího roku 7,6 miliónu internetových připojení s plánovanými výdaji ve výši 1,7 miliardy dolarů. (Počítejme: 6700 Kč na jedno připojení za rok). Širokopásmová připojení mají v roce 2004 činit asi 16 % z celkového trhu. Z tohoto trhu ukusují tři nejsilnější země, tedy ČR, Polsko a Maďarsko více než 60 %, přesto je v nich nižší penetrace Internetu než ve Slovinsku a Estonsku. Nejvíce pozadu je Bulharsko a Rumunsko.

Výzkumnou zprávu je nutné nejdříve rozšifrovat. I „jen“ dvacetiprocentní růst dial-upu proti dvojnásobnému růstu broadbandu znamená, že v absolutních číslech přibude uživatelů vytáčeného připojení více než u jakéhokoli jiného druhu. Dial-up si tak stále drží s přehledem nejsilnější pozici, u domácích uživatelů (bohužel) zcela dominantní. Bohužel proto, že se toto připojení už dnes nedá označit za plnohodnotné: nízká propustnost a hlavně netrvalé připojení s placením za každou odsurfovanou minutu znamená, že místo potěšení z práce s Internetem je frustrace, spěch „honem, tak už se konečně načti“ a stress. Uživatel sedící na megabitu si smutně (nebo zlomyslně) říká: a ani nevědí, o co přicházejí.

Stoupající zájem o lepší druhy připojení je samozřejmě skutečností. Není ale naprosto na místě hovořit o nějakých „skalních uživatelích“ Internetu; Internet není fotbalový klub, aby měl své skalní uživatele. (S výjimkou několika desítek až stovek opravdových „závisláků“, ti však trh netvoří, a navíc už dávno mají domů megabit, protože kvůli němu rádi změní bydliště). Jedná se pouze o osoby, kteří Internet potřebují ke své práci a kvalitní připojení je pro ně samozřejmým požadavkem, nebo osobám, které chtějí přesedlat na lepší konektivitu, protože logicky nejsou spokojeni s tou stávající – to je vzhledem k technickým parametrům dial-upu, které z něj činí připojení na hranici použitelnosti, zcela logické. Přičemž přechod na lepší druh připojení je určen jen a pouze dvěma faktory: cenou a lokální dostupností. Informovanost o lepších druzích připojení je u internetové veřejnosti dobrá, lidé ceny znají a přesně vědí, kde je hranice, od které na jiný druh připojení přejdou – pochopitelně, tento pověstný cenový „sweet spot“ je u každého uživatele jiný, především s ohledem na jeho osobní finanční situaci. Z toho lze usoudit, že trh s jinými druhy připojení poroste tak rychle, jak rychle se bude zlepšovat jejich geografická dostupnost a klesat cena. Nic víc na tom není.

Druhé zmatení se týká samotného termínu širokopásmový přístup (či vysokorychlostní, broadband, nebo se můžeme smířit i s dost ošklivým slovem rychlopřenosový). Jednak neexistuje dosud obecná shoda v tom, co broadband je a co není, a jednak, byť si to mírně protiřečí, se většina připojení u nás označovaných za broadband nedá za broadband považovat ani náhodou. Bylo by jistě možné si říci, že broadband je například všechno od půl megabitu nahoru, ovšem to právě nejde. Mezi další důležité parametry patří rozdílné rychlosti v uploadu a downloadu, latence, a především garantovanost propustnosti. Ani stomegabit není broadband, pokud jej rozprodáte mezi deset tisíc lidí, a dalším omezujícím faktorem je bohužel u nás často se vyskytující limity přenesených dat. Zatímco s negarantovanou propustností je nutné se smířit (nikdo vám nezaručí, že se na dálnici nevyskytne semtam zácpa), limit přenesených dat je zvěrstvo. Broadband si lidé pořizují kvůli přenosům dat, takže broadband s limitem dat je něco jako roční permanentka na Spartu, která platí jen tři zápasy.

Broadband v českém pojetí (polské nebo maďarské neznám) má totiž podstatu v něčem úplně jiném – lidé si jej pořizují kvůli tomu, že jde o trvalé připojení k Internetu, přičemž se v klidu smíří i s nepochybně „ne-broadbandovými“ propustnostmi, jako je např. 192 kb/s v downloadu, pokud bude v praxi dodržena. Většina prostých uživatelů Internetu chce pouze sedět za svým počítačem a Internetem v klidu, bez strachu z odtikávajících hodin a peněz do něčí kasičky, bez ohledu na počítání, jestli je zrovna špička nebo není a kolik už jsem protelefonoval. Už to je obrovský pokrok proti současnému stavu, který umožňuje práci s Internetem, kdy člověk není pod tlakem – je třeba ještě frustrován z toho, že práce s většími stránkami nebo stahování dat jde pomalu, ale pokrok je to obrovský. Proto, pokud bude na přelomu roku zaveden paušál na telefonních linkách a bude za rozumné peníze, najde si tato služba obrovské množství uživatelů, pro které to bude poprvé v životě užívání Internetu plnými doušky.

Diskuze (14) Další článek: Digitální fotoaparáteček Jamese Bonda

Témata článku: Internet, POP, Zácpa, Obrovská poptávka, Poptávka, Sweet, Sparta, Absolutní špička, Obrovské peníze, Přenesené číslo, Připojení, Dobrá latence, Nízký tlak, České pojetí, Prostý uživatel, Up

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Test 6 odolných telefonů a 22 powerbank

Srovnání technologií QLED a OLED

Měřte své sportovní výkony

Sady pro chytrou domácnost