Dobrý den,
naprosto souhlasím s Petrem Galanským. Podle mého názoru, který je podložen více než 50-letou praxí v oboru, vede tento trend, kdy naprostí amatéři dostávají do rukou "hračky", kterým vůbec nerozumí, mimo jiné k tomu, že lidé získají pocit, že mohou začít stavět elektronické konstrukce, aniž by měli základní znalosti z elektroniky.Chápu, že dnešní svět je už takový, že chceme mít vše ihned a bez námahy, ale zkuste se např. zamyslet na tím, jaké znalosti z elektroniky museli mít např. lidé, kteří tyto krásná "udělátka" vymysleli a zkonstruovali? "Udělátka", které my jen vezmeme do ruky a propojíme několika kousky drátku na kontaktním poli, aniž příliš víme, co děláme! Kdo to bude vymýšlet, vyvíjet a konstruovat po nich, když dnes už téměř nikdo nemá chuť zapnout mozek a patřičný obor se prostě naučit?Klasická ukázka je zmínka o kontaktním poli. Hned vedle je obrázek krabičky, do které má být zařízení namontováno. První, co každého laika napadne, je to, že vezme takto "nabastlené" zařízení, vloží jej do krabičky i s kontaktním polem a šup s ním třeba někam do lesa snímat teplotu! Ručím vám za to, že takovéto zařízení by díky zoxidovaným kontaktům kontaktního pole přestalo pracovat nejpozději po několika týdnech. Kontaktní pole je skvělá věc, sám jej často používám a nedám na ně dopustit. Ale pouze pro vývoj a odzkoušení zařízení! Pak musí následovat návrh plošného spoje, jeho osazení, oživení atd., protože to je jediný způsob, jak zajistit mechanickou odolnost celého zařízení.Tohle je relativně neškodná elektronika. Běhá mně mráz po zádech při pomyšlení, že se podobné trendy přenesou na oborů, jako je automobilový průmysl nebo lékařství. Nemohu tvrdit, že bych tento článek považoval na neužitečný nebo nepotřebný. Když pomineme některé nepřesnosti, které již byly zmíněny p. Galanským, je určitě dobře, že se snaží přitáhnout lidi k elektronice. Avšak asi není příliš vhodné to dělat způsobem, kdy lidé nabudou dojmu, že "stačí pár drátků a je vymalováno". Netuším samozřejmě, jaké bude pokračování tohoto článku (pokud bude), ale z tohoto úvodu jsem opravdu tento dojem měl.A ještě jeden pohled na věc:
K čemu byly mikrořadiče původně vyvinuty? Většina lidí ani neví, kolik jich má doma nebo kolik jich dokonce nosí v kapse! Čím otevíráme dveře u auta nebo garáže? Co nám to bliká na zádech, když jedeme v noci na kole z hospody? Jak je možné, že obyčejná baterka dokáže jediným tlačítkem svítit, nesvítit, či blikat? IR dálkové ovladače k televizorům, rádiím, přehrávačům, pračky, ledničky, mikrovlnky, kuchyňské "minutky", dětské hračky (obrovský trh!) ... a tak bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho.Všechna tato zařízení mají jedno společné - jsou jednoduchá a levná! Opravdu si myslíte, že by taková mohla být, kdyby jejich konstruktéři vzali za základ Arduino nebo Rapsberry? To se pohybujeme řádově (!) v jiných cenových relacích!Takže jak z toho ven? Jednoduše - vezme se nejlevnější mikrořadič, který splní dané požadavky (v ideálním případě nebude mít ani o jednu "nožičku" více než je zapotřebí 
, naprogramuje se v nejúspornějším programovém jazyce, což je assembler (úspora paměti) a navrhne a vyrobí se plošný spoj "na míru" danému zařízení.U složitějších konstrukcí je samozřejmě situace trošku jiná, ale já si dovolím odhadnout, že těch opravdu jednoduchých je dnes na trhu naprostá většina.Na závěr se omlouvám všem, kteří elektroniku ovládají, tyto "udělátka" používají a rozumí tomu, co dělají. Pro výrobu jednoúčelových zařízení v kusovém množství, kdy potřebujeme mít zařízení rychle hotové a můžeme přimhouřit oči nad cenou, jsou bezvadná. Vlastimil Vlček
Vlasťa