V každém odvětví existuje několik vývojových milníků, které zásadně ovlivní další rozvoj a na které se jen tak nezapomene. V článku si trochu zavzpomínáme a připomeneme si, jaké výjimečné kapesní počítače se nosily před několika lety.
Kapesní počítače jsou stále menší a výkonnější. Mají lepší displeje, silnější procesory, větší paměť, lepší ovládání a tak dále. Aby mohli výrobci dosáhnout dnešního stavu, museli, stejně jako výrobci ve všech jiných odvětvích, prošlapat cestičku. Jednou překvapil ten, jindy zase onen. Nahlédněme do minulosti a připomeňme si kapesní počítače, které byly na výsluní před několika lety. Popravdě řečeno, příliš se vzhledem od těch dnešních nelišily. Zajdeme-li však do hloubky, objevíme mnoho zajímavého.
Barevné jsou displeje!
V dnešních kapesních počítačích nejsou barevné displeje nic výjimečného. I když se jednu dobu povídalo, že se barevné displeje díky své velké energetické náročnosti i ceně v kapesních počítačích neuchytí, každý soudný člověk věděl, že tomu tak nebude. Barevné displeje byly „další na řadě“. A uvědomoval si to každý výrobce. Ovšem některý víc a některý méně. V půli roku 1999 se objevily první přístroje od Compaqu, Casia, Philipsu i HP s operačním systémem WindowsCE a hlavně barevným displejem.
Nutno říct, že například Casio se svými modely Casiopeia E-110 a E-115 vrhnul do barev „po hlavě“. Zatímco ostatní výrobci se trmáceli s displeji pasivními (HP Jormada 420) nebo aktivními s paletou 256 barev (Compaq Aero 2100, Everex Freestyle 450, Philips Nino 500), Casio přeskočil jak 256 barev, tak i 4096 barev (což má v dnešní době Compaq iPaq 3630 či 3760) a spokojil se až s 16bitovou barevnou hloubkou, tedy 65 536 barev! A to prosím před více jak dvěma lety. Takový Compaq 16bitovou hloubku integroval až do nejnovější řady 38x0.
Casio byl vůbec velkým tahounem kapesních počítačů pro platformu Windows CE. Jedno prvenství si získal už svými výbornými displeji, ale také podporou multimédií. Jako jeden z prvních integroval stereo výstup pro sluchátka a plně podpořil možnost přehrávání souborů ve formátu Mp3. Casia byla také o kus vepředu co se výpočetního výkonu týče. V době, kdy Compaq, Philips a Everex vkládali do kapesních počítačů procesory MIPS na 66 či 70 MHz, Casio si směle nabízelo Casiopeie s procesory MIPS tepajícími na 131Mhz. Postupem času se však rozdíly smazaly, ve svých nejlepších letech mělo Casio problémy uspokojit trh toužící po Casiopeiách, dnes však jakoby Casio přešlapovalo a jen dohánělo Compaq a HP. I tak si modely Casiopeia (zejména E-100, E-105 a E-115) zaslouží za svou soudobou vyspělost kousek místečka v „síni slávy“ kapesních počítačů.
První barevný Palm
Když už jsme u těch barevných displejů, můžeme vzpomenout i první „barevný počin“ Palmu. I když se Palm při příchodu barevných displejů nechával rád slyšet, že v kapesních počítačích nemá barevný displej budoucnost, již za necelý rok svůj názor přehodnotil a vydal první Palm s barevným displejem. Nesl označení Palm IIIc a zpočátku stál vcelku slušných patnáct tisíc. Nutno podotknout, že displej byl typu TFT a zobrazoval 256 barev. Palm se však posléze na chvíli vrátil k monochromatickým displejům a je na každém, aby si vybral, zda-li to byl krok správný či nikoli. Je však dobré vědět, kdo byl první.
HP Jornada 690 – obdivuhodný kousek!
HP Jornada 690 byla skutečně obdivuhodná. Obsahovala klávesnici podobnou té u Psionu 5mx, ovšem na rozdíl od něj měla Jornada barevný displej schopný zobrazit až 65536 barev. Uvnitř tepal 133 MHz Hitachi S3 procesor a paměť byla úctyhodných 32MB. Jornada byla také díky vnějším tlačítkům dokonalým diktafonem. Škoda jen té ceny. Čtyřicet tisíc bylo ve své době opravdu hodně. Dnes se již nikdo nad těmito kapesními počítači od Packardu nezastaví, ve své době však patřily opravdu ke špičce. Byly tím pravím pro toho, kdo chtěl plnohodnotnou klávesnici a nechtěl se smířit s monochromatickým displejem Psionů.
Philips – kde je mu konec?
Po kapesních počítačích od Philipsu bychom dneska pátrali zbytečně. A přitom byly jeho modely Nino 300 a Nino 500 nejen hezké, ale něčím opravdu výjimečné. Již od výrobce měly instalovaný program Nino Voice, který uživateli umožnil ovládat svůj kapesní počítač hlasem, jak to známe u mobilních telefonů. Když jste na Nino promluvili, poslechnul jako beránek. Je s podivem, že se hlasové ovládání „neprokousalo“ do dnešních kapesních počítačů jiných výrobců. Musíme si vystačit se softwarovými pomocníky (třeba VoiCErun), což ovšem není tak pohodlné ani účinné. Je škoda, že Philips s kapesními počítači skoncoval. I přesto, že modely Nino nebyly - co se technické stránky týče - na špičce, uměl nizozemský výrobce přinést něco navíc.
onHand - počítač na zápěstí
Pamatujete si ještě na počítač v hodinkách onHand od společnosti Matsucom? Já vím, je to už více jak dva roky zpět, ovšem na počítač v hodinkách jen tak každý den nenarazíme. Uvnitř hodinek tepal 16bitový procesor na frekvenci 3,64MHz, zajímavá byla i paměť: Celé dva megabajty pro informace, kontakty, čísla a poznámky bylo víc než dost. Hodinky samozřejmě obsahovaly základní PIM funkce a šly dokonce synchronizovat se stolním počítačem – Outlookem a Lotus Organizerem. Koncepce hodinek a kapesního počítače se však neujala, protože si každý rozmyslel, zda-li bude raději nosit velké hodinky s nepohodlným ovládáním, nebo trochu větší kapesní počítač (cena byla přibližně stejná). I když se onHand svého úspěchu nedočkal, ukázal alespoň že to „jde“.
Příště nahlédneme do budoucnosti
V dnešním pohledu jsme se podívali do doby nedávno minulé. Přístroje s této doby měly mnoho společného s dnešními kapesáky a za těch pár let se toho zase příliš nezměnilo. Hlavní změnou jsou operační systémy, které umožnili výrobcům implementovat do PDA nové a nové funkce. Dnes jsme si pověděli o době minulé, příště na oplátku nahlédneme do blízké budoucnosti. Na CeBITu se to novými PDA jen hemžilo, představíme si tedy několik nadějných krasavců od nejrůznějších firem.
