Nárůst výkonu v posledním desetiletí byl opravdu obrovský. Využili toho i filmaři, kteří začali používat počítače pro tvorbu triků.
Petr Sršeň: Nárůst výkonu v posledním desetiletí byl opravdu obrovský. Využili toho i filmaři, kteří začali používat počítače pro tvorbu triků. Jistě, i před rokem 1990 se točily trikové filmy, za první se považuje The Lost World (Ztracený svět) z roku 1925. Tento film byl němý a bylo zde použito „stop-motion“ triků.
Z novějších vzpomeňme na E. T. mimozemšťana, zde ale počítače sehrály pramalou či dokonce vůbec žádnou roli. E.T. byl prostě kus gumy, který se mechanicky ovládal. Zlomovým filmem byl bezesporu Jurský park režiséra Stevena Spielberga. Zpočátku měl Spielberg v plánu natočit film se skutečnými ještěry v životní velikosti.
Ještěry začala vyrábět dílna Creature Shop. Zároveň zkoušelo několik lidí z firmy George Lucase (Industrial Light & Magic) tvořit jen tak pro zábavu trikové scény s ještěry na počítači. Jakmile to Spielberg viděl, byl okamžitě okouzlen a počítačové trikové scény neváhal ve filmu také použít (ale byli použiti také ještěři mechaničtí v životní velikosti).
Po Jurském parku následovalo mnoho dalších trikových filmů, například Ztracený svět (v podstatě pokračování Jurského parku), Den Nezávislosti, Mars útočí, Titanic, Godzilla, Armagedon …
Film jen v počítači?
Další zlom nastal minulý rok, kdy byl uveden „další díl“ Hvězdných válek, konkrétně Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že je to v podstatě počítačový film. Pravda, hrají v něm i normální herci, ale většina dekorací, postav, zvukových efektů, míst, kde se děj odehrává, je vytvořena na počítači. George Lucas chtěl takto natočit film již dříve, ale v té době (sedmdesátá léta) nebylo film prostě možné natočit tak, jak si to přál a představoval. Tehdejší technologie to neumožňovaly. Počkal a zdá se, že se mu to vyplatilo.
Star Wars, Epizodu I tvořila Lucasova „trikařská“ firma Industrial Light & Magic. Použity byly grafické stanice SGI (ostatně jako u mnoha dalších trikových filmů), několik stovek počítačů O2 zapojených do vysokorychlostní sítě. Tento paralelní „superpočítač“ nebo spíše „počítačovásuper síť“ umožňoval animátorům zaměřovat se na dílčí úkoly a vytvářet je velmi rychle.
Při tvorbě Star Wars se používaly softwary Softimage 3D, Alias Wavefront Maya a Renderman od firmy Pixar Inc. Modelování a animace postav (v podobě „drátěných“ modelů) probíhala na stanicích SGI O2, samotné vykreslování pak na stanicích Silicon Octane.
Herců není potřeba
V letošním roce má být uvedeno několik filmů, které se budou triky jen hemžit. Za všechny zmiňme Gladiatora, Titan A.E. (animovaný film s mnoha 3D počítačovými sekvencemi), Dinosaur (ten bude téměř celý vytvořen na počítači), X-Men a další. Více o připravovaných filmech hledejte na adrese www.cinema.cz/vyhled.html.
Počítače se používají i při tvorbě animovaných filmů. Zdárným příkladem může být čtyřminutový animovaný film Geriho hra (Geri’s Game), za který dostal Oscara animátor českého původu Jan Pinkava.
Televize a virtuální studio
Počítače se uplatňují i v televizním průmyslu, konkrétně při tvorbě tzv. virtuálních studií. Jak funguje virtuální studio České televize, nám vysvětlil jeho šéf, Bohuš Získal.
„Pozadí televizních studií donedávna tvořily pevné dekorace. I když je možné použít klasické klíčování, kdy se modré či zelené pozadí za moderátorem nahrazuje jiným obrazem, při použití běžné technologie měl tento způsob zásadní omezení. Jakýkoli znatelnější pohyb kamery totiž odhalil, že se vložené pozadí nepohybovalo spolu s herci. Tím se značně omezila možnost práce s prostorem a pohyb moderátorů, proto se klíčovaná pozadí používala spíše jen pro pořady moderované od stolu, jako jsou zpravodajské relace,“ říká Bohuš Získal.
Překážkou nebyla ani tak obtížnost sledování polohy kamery. Snímače pohybu kamery se zejména ve filmové technice již nějaký čas používají. Teprve v nedávné době však výkon počítačů umožnil výpočet odpovídajícího pohledu na pozadí v reálném čase. Teprve tehdy se zrodil nový fenomén – virtuální studio. I když vyžaduje stále ještě poměrně nákladné vybavení (nejčastěji počítač SGI ONYX), získává si ve světě větší a větší popularitu.
Scéna se připravuje jako 3D model v některém z klasických modelovacích programů (Softimage 3D, Alias/Wavefront Maya) a potom se přenese do speciálního softwaru v počítači systému virtuálního studia. Zde se nastaví velikost scény a modelů tak, aby korespondovaly s pohledem reálných kamer a vyznačí se postavení kamer, vzhledem k počítačovému modelu. Na závěr se připraví animace objektů, nastaví reálná poloha kamer a může se vysílat. Herci jsou potom do obrazu vkládáni přes již zmíněné klíčování v běžné studiové režii, jako pozadí slouží výstup z počítače s odpovídajícím pohledem na scénu.
Přínosy hodnotí Bohuš Získal z České televize: „Použití virtuálního studia nabízí kromě úspory na výrobě a skladovaní dekorací také nové možnosti vizuální prezentace například volebních či sportovních výsledků, kdy moderátor například může chodit přímo mezi sloupci prostorového grafu a názorně tak komentovat příslušné hodnoty!“ Jistým omezením je však limitovaná složitost modelu a nemožnost použít složitějších povrchů těles kvůli nutnosti výpočtu pohledů na scénu v reálném čase (25 obrázků za sekundu!).
Technologii virtuálního studia testovali v ČT již dříve; nakonec byl nakoupen systém Larus společnosti RT-SET. Památný okamžik nastal v neděli 3. dubna loňského roku, kdy po několika měsících příprav a testování měli diváci možnost sledovat první pravidelný pořad připravený kompletně v novém virtuálním studiu - byl jím magazín Objektiv. Na jeho výtvarné podobě se podíleli výhradně pracovníci Grafického centra České televize, autorem návrhu je Ronny Rosenzweig.
Na práci s novou technologií si musí zvyknout každý. „Nové studio klade vysoké nároky na moderátory, kteří se musí naučit pohybovat mezi virtuálními kulisami. Také pro režiséry je tato technologie velkou výzvou, neboť jim umožňuje zcela nový způsob práce s prostorem. V současné době se již ve virtuálním studiu připravuje mnoho pořadů, například zpravodajská relace 21, sportovní pořady Buly, Studio fotbal a Studio sport, magazíny Internetová škola, Zavináč a Game Page,“ uzavírá Bohuš Získal.
Za spolupráci autor děkuje Bohuši Získalovi (virtuální studio České televize), Františku Fukovi (www.fuxoft.cz) a Tyně Gabrielové.
Právě vyšlo
nové číslo
časopisu Computer.
